Zlatou šelmou byl oceněn mnohovrstevnatý komiks Monica Daniela Clowese, představitele americké nezávislé scény, na který autorovi fanoušci čekali šest let. Zvláštní cenu poroty obdržel autobiografický příběh Hanbok korejsko-francouzské autorky Sophie Darcq o hledání vlastní biologické rodiny. Za nejlepší seriálový počin byl označen druhý díl série The Nice House on the Lake, vycházející pod značkou DC Comics amerického scenáristy Jamese Tyniona IV. a španělského kreslíře Álvara Martineze Buena.

Komiksy oceněné v dalších kategoriích

Šelma za detektivní komiks – Contrition (Keko, Carlos Portela)
Šelma za alternativní komiks – Aline (kolektiv nizozemských autorů a autorek)
Objev roku – L’Homme gêné (Mathieu Chiara)
Cena pro komiks pro děti a mládež – L'Incroyable mademoiselle Bang (Pak Jun-son)
Zvláštní cena poroty pro komiks pro děti a mládež – Les Petites reines (Magali Le Huche)
Zvláštní cena poroty pro komiks pro děti a mládež – Bâillements de l'après-midi, 1. díl (Šin’ja Komacu)
Cena dědictví (za hodnotný nakladatelský počin) – Quatre Japonais à San Francisco 1904–1924 (anglicky vyšlo jako The Four Immigrants Manga. A Japanese Experience in San Francisco, Henry Jošitaka Kijama)
Cena veřejnosti – Des maux à dire (El Cuerpo de Cristo, Bea Lema)
Šelma středoškolské poroty – Le Visage de Pavil (Jérémy Perrodeau)
Cena ekošelma (pro komiks zabývající se tématy ekologie a udržitelnosti) – Frontier (Guillaume Singelin)

Výstavy devátého umění

Ani rozdáním cen však festival neskončil. Pro návštěvníky byl program připraven až do nedělního večera, kdy se brány festivalu opět uzavřely. Komiksoví fanoušci tak měli poslední příležitost se setkat se svými oblíbenými tvůrci, nakoupit komiksy do zásoby nebo také zajít na exkluzivní výstavy, které v rámci festivalu probíhají. Právě na ty je tu kladen velký důraz a je jim také věnována patřičná kurátorská péče – ke komiksu se tu totiž přistupuje opravdu jako k plnohodnotnému umění.

Retrospektivní výstava je zde věnována například celoživotní tvorbě japonské mangaky Moto Hagio. Fanoušci japonského komiksu si dále mohou prohlédnout originální komiksové kresby Hiroakiho Samury ze série, která v angličtině vychází pod názvem Blade of the Immortal (1993–2012), a Šin‘ičiho Sakamota ze série #DRCL midnight children (vychází od roku 2021) inspirované Draculou Brama Stokera (naposledy vydalo Argo roku 2018 v překladu Tomáše Korbaře).

Francie však letos pochopitelně žije i olympijskými hrami, dvě výstavy se proto tematicky týkaly sportu. V první, nazvané Lignes de départ (Startovní čáry), se předvedly tři nadějné kreslířky a jeden kreslíř, druhá byla věnovaná italskému ilustrátorovi a malíři Lorenzu Mattottimu. Jeho pastelové kresby či malby vyvedené tuší hýří barvami a zachycují postavy v běhu – uvolněné i vyčerpané, ztracené v davu i osamělé v lese nebo zoufale se natahující po cílové čáře. Tuto výstavu navíc doplnila čtyřmi krátkými povídkami francouzská spisovatelka Maria Pourchet, autorka románu Oheň (přel. Alexandra Pflimpflová, EMG / Odeon, 2023).

Výstav však festival nabídl ještě daleko více, ostatně stejně jako dalších představení, koncertů a akcí, o kterých jsem se ani při každodenním informování o dění na festivalu nestihla zmínit. Festival v Angoulême má zkrátka komiksovým fanouškům, zvláště těm frankofonním, opravdu co nabídnout a není divu, že se rok co rok v zemi Asterixe a Obelixe těší takové popularitě.

Festivalovové dění v Angoulême, točící se kolem komiksu, komiksových románů, mangy, webtoonů a zinů, jsme sledovali den za dnem, od čtvrtka až do neděle: můžete se k němu s námi vrátit v následujících zápiscích.

 

28. 1. 2024: Zaměřeno na asijskou tvorbu

Třebaže je letošním čestným hostem festivalu Kanada, zvláštní místo zde zaujímají i asijské země. Jednak Japonsko se svou mangou, jednak Jižní Korea s manhwou a webtoony, ale také Tchaj-wan nebo Filipíny. Dominance japonské mangy je však jednoznačná. Vzhledem k její nepřehlédnutelné a v posledních letech stále rostoucí popularitě jí musel i komiksový festival v Angoulême před několika lety vyhradit vlastní prostor. Přezdívají mu „Manga City“ a má to svůj důvod. Jakmile vstoupíte dovnitř, jako byste se ocitli v jiném světě. Procházíte se pod rozkvetlými sakurami, oranžovými lampionky a bannery v japonštině. U stánků si můžete zakoupit nejenom mangu, ale také plyšáky, sošky a další drobnosti zobrazující oblíbené hrdiny a postavičky. Navzdory názvu to však není prostor jen pro japonskou tvorbu, ale je určený pro komiksy z celé Asie. Svůj vlastní vyhrazený prostor zde má například již zmiňovaný Tchaj-wan.

Kromě „Města mangy“ jsou na festivalu ještě tři další veletržní prostory přístupné veřejnosti – „Svět bublin“ (Le Monde des bulles), ve kterém vystavují zpravidla ty největší nakladatelské domy, „Nový svět“ (Nouveau monde), kde najdete menší, nezávislá či zahraniční nakladatelství, a zvláštní část vyhrazenou pro ty nejalternativnější formy komiksu (časopisy, fanziny, amatérskou tvorbu apod.), a nakonec „Náměstí devátého umění“ (La Place du 9^e art), prostor pro vystavování původních kreseb a prodej vzácných výtisků a sběratelských předmětů.

„Nebojsa“ Pénélope Bagieu a další sobotní hvězdy festivalu

V sobotu se na festivalu objevili další čestní hosté. Mimo jiné Frederik Peeters, švýcarský autor Modrých pilulek (přel. Hana Zahradníčková, Mot, 2008), kanadská kreslířka Jillian Tamaki, která se svou sestřenicí Mariko vytvořila komiksový román Jedno obyčejný léto (přel. Lenka Bukovská, Paseka, 2020), nebo Daniel Clowes, jehož komiks Monica (2023) byl včera večer oceněn tzv. Zlatou šelmou (Fauve d’or), hlavní cenou festivalu pro nejlepší album vydané ve francouzštině v uplynulém roce.

Na svých masterclass návštěvníky dále přivítali japonský mangaka Hiroaki Samura a francouzské autorky Nine Antico a Pénélope Bagieu. Čeští čtenáři se zatím měli šanci seznámit pouze s poslední jmenovanou, a to díky komiksu Nebojsy. Ženy, které měly odvahu stát si za svým (přel. Sára Vybíralová, Lipnik, 2021). Právě toto biografické dílo v roce 2019 vyhrálo prestižní americkou Eisnerovu cenu, přezdívanou „komiksový Oscar“, a navíc se dočkalo televizní i divadelní adaptace. Sama autorka se nad mimořádným úspěchem tohoto komiksu pousmívá a považuje ho za čirou náhodu, protože si s ním prý „nemusela zase tak moc lámat hlavu“. Podle ní stačilo si přečíst životopisy fascinujících žen, které ji zajímaly tak jako tak, a každý týden jeden z příběhů překreslit a publikovat – původně totiž vycházely na webu deníku Le Monde. Jak sama říká, má to štěstí, že se ve své kariéře dostala do bodu, kdy může kreslit a psát už jen o věcech, které zajímají ji osobně. Nicméně vzápětí se smíchem dodává, že se obává, že to jednoho dne dojde tak daleko, že stvoří něco, co nebude zajímavé už pro nikoho dalšího než pro ni samotnou.

27. 1. 2024: Riad Sattouf i nadále hvězdou francouzského komiksu

Na masterclass s Riadem Sattoufem, laureátem festivalové ceny Grand Prix z minulého roku a jedním z nejprodávanějších francouzských komiksových autorů posledních let, někteří návštěvníci čekali v pátek dopoledne i hodinu předem. A udělali dobře – brzy se začala tvořit dlouhá fronta a sál místního kulturního centra byl naplněn k prasknutí. Nicméně název „masterclass“ je trochu zavádějící – nešlo o žádný praktický seminář, ale téměř hodinu a půl dlouhý rozhovor, který shrnul Sattoufovu dosavadní komiksovou i filmovou tvorbu, dětství na Blízkém východě, které zachytil v sérii Jednou budeš Arab, profesní vzestupy i pády, zdroje inspirace i obecnější náhled na život a umění.

V rozhovoru na sebe prozradil například to, že první stránka prvního dílu série Jednou budeš Arab byla úplně první kresbou, kterou pro tento projekt vytvořil. Předtím si neudělal žádnou přípravou, žádnou rešerši, zkrátka se do toho dal – a pozorný čtenář si pak může všimnout, že podoba chlapce z první strany neodpovídá chlapci, který čtenáře provází po zbytek příběhu. Autor styl ustálil až později, první stranu se však přesto rozhodl ponechat v její prapůvodní podobě. V průběhu tvorby navíc došlo ještě k jedné technické změně. „Araba“ totiž původně začal kreslit tuší a brkem, nedostatek času jej ale nakonec donutil přejít na grafický tablet.

Sattouf je kromě komiksové autobiografie ve své domovině známý také jako autor humoristických komiksů La vie secrète des jeunes (2007–2012) o tragikomických životních příhodách mladých lidí. Původně vycházely na pokračování v satirickém týdeníku Charlie Hebdo. Úspěšná je zde rovněž jeho série o dospívání jedné výřečné dívky, Les Cahiers d’Esther (2015–2023), jejíž poslední díl má vyjít letos v červnu. Kromě toho také režíroval dva komediální filmy – Hezounci (2009) a Jacky au royaume des filles (2014). A zdá se, že právě humorem si své čtenáře i diváky opakovaně získává. Na pódiu se totiž chová tak trochu jako stand-up komik – vypráví zábavné historky ze života a nezapomíná přitom napodobovat přízvuk či způsob vyjadřování lidí, které potkává a kteří se pak v mnohých případech nevědomky stávají postavami jeho příběhů. Riad Sattouf je totiž nejenom dobrým komikem, ale také všímavým pozorovatelem a ve své tvorbě dokáže s vtipem nastavit zrcadlo každému z nás.

Další hvězdy festivalu

Na festival v Angoulême však dorazila i jiná slavná jména. Už ve čtvrtek se své vlastní masterclass dočkala Moto Hagio, japonská mangaka (tvůrkyně mangy), která se proslavila především tvorbou v žánru šódžo, primárně zaměřeného na dívky. Nebo Zep, švýcarský kreslíř a autor série Titeuf. V pátek pak proběhl velký rozhovor s Christophem Blainem, kreslířem Světa bez konce (přel. Michala Marková, Argo, 2023), nejprodávanější francouzské knihy roku 2022, a deník Le Monde uspořádal kulatý stůl s komiksovými autorkami Catherine Meurisse a Nine Antico a autorem Joannem Sfarem o politickém a sociálním rozměru komiksové tvorby. Čeští čtenáři měli zatím možnost v českém překladu poznat jen Sfarovu tvorbu – například sérii Rabínův kocour (přel. Magdaléna Křížová, Baobab, 2020) nebo Donžon (2001–2010, Mot a Argo) či komiksového Malého prince (přel. Zdeňka Stavinohová a Richard Podaný, Albatros, 2009).

Kromě toho však během festivalu probíhá řada menších setkání a debat s dalšími pozvanými autory. Mnozí z nich každý den několik hodin sedí u stánku svého nakladatele a návštěvníkům trpělivě podepisují zakoupené výtisky. Podpisem to však nekončí – je zde zvykem, že vám do knihy vystřihnou i podobiznu nebo jinou drobnou kresbu. A u toho se s vámi někteří, ať už ze slušnosti, nebo upřímného zájmu, pustí i do nezávazného small talku. Ve frontě na vlastní věnování tak v případě oblíbených a houževnatých autorů, kteří do každé kresby dávají maximum, můžete stát poměrně dlouho. Ti zkušenější s tím počítají a berou si s sebou rozkládací židličky. Zdá se však, že čekání pro zdejší návštěvníky větší problém nepředstavuje – za podpis, věnování a původní kresbu jim to ve výsledku stojí. A čas strávený ve frontě alespoň mohou využít k přečtení nově zakoupeného komiksu.

 

26. 1. 2024: Komiksy (ne)jsou jenom pro mládež

Pokud mi na festivalu ve francouzském Angoulême přišlo rušno už včera, kdy byl festival otevřen jen komiksovým profesionálům, netušila jsem, co přijde v den, kdy se festival otevře běžným návštěvníkům. Ulice města najednou zaplnily davy – ráno lidé přicházeli od nádraží a táhli za sebou kufříky na kolečkách, večer odcházeli z centra a táhli za sebou těžké tašky plné nakoupených komiksů. Venku se to začalo hemžit školními skupinami, ale také jednotlivci všech věkových kategorií – je ovšem patrné, že mladá generace mezi nimi tvoří výrazný podíl.

Ještě více fascinující je ovšem vstoupit do veletržních stanů, ve kterých nakladatelé své komiksy nabízejí. Velikost a význam tohoto festivalu začne být totiž patrná až s pohledem na zdánlivě nekončící pultíky plné kupiček barevných alb a od podlahy až ke stropu zaplněné police. Představte si Svět knihy, ale v každém stánku nakoupíte jen a pouze komiksy. Pro fanoušky jistě ráj na zemi. Ve skutečnosti je však angoulêmský festival s českým knižním veletrhem neporovnatelný – zatímco do Prahy vloni zavítalo na 55 tisíc návštěvníků, do Angoulême se jich vydalo přes 200 tisíc.

Kanada v centru dění

Čestným hostem letošního ročníku je Kanada. O kanadské komiksové tvorbě je však na festivalu řeč už několik let po sobě – v roce 2022 si hlavní cenu Grand Prix odnesla představitelka severoamerického komiksového undergroundu, Quebečanka Julie Doucet a minulý rok jí zde byla věnována retrospektivní výstava. Letos byl Kanadě poskytnut rovnou celý pavilon, díky čemuž může návštěvníkům důsledněji představovat svá komiksová nakladatelství a význačné autory. Mezi ně patří mimo jiné českým komiksovým fanouškům dobře známý Jeff Lemire, autor Essex County (přel. Martina Knápková, Paseka, 2019) nebo Bludiště (přel. Alexandra Niklíčková, Comics Centrum, 2022), nebo naopak do češtiny zatím nepřeložení tvůrci a tvůrkyně, například Kate Beaton, která se svou autobiografií Ducks: Two Years in the Oil Sands (2022) loni vyhrála prestižní Eisnerovu cenu, nebo hvězda frankofonní kanadské tvorby Michel Rabagliati, jehož série Paul byla na festivalu Angoulême v minulosti oceněna už dvakrát.

Pozornost se však upírá i na kanadské novinky. Mezi nimi například debutový komiks Chrise Twina Bad Medicine, ve kterém proplétá tradici orálního předávání příběhů kmene Kríů se současnými příběhy a vše halí do hororového hávu. Z frankofonní tvorby pak vyberme vizuálně osobitý komiks Comme des rats kreslířky Géraldine, odehrávající se v nelítostných quebeckých ulicích 80. let. Zde však výčet zajímavých novinek ani zdaleka nekončí, nových talentů a původní kanadské tvorby se objevuje čím dál více – a na kanadských zástupcích na festivalu je proto patrná zasloužená hrdost.

Komiks a manga v nemilosti?

V rámci besed pro komiksové profesionály byly také zveřejněny výsledky průzkumu knižního trhu v roce 2023 agentury GfK. Ten pro francouzský komiks přinesl špatné zprávy – zájem o komiksy (včetně mangy) klesá. Oproti minulému roku došlo k 11% poklesu v počtu prodaných výtisků. Nicméně v porovnání s prodeji v roce 2019 stále hovoříme o 55% nárůstu. Ačkoliv se tedy zájem o komiks ve Francii v posledních dvou letech snižuje, nedá se říct, že by šlo o nepopulární segment knižního trhu. Musíme si uvědomit, že i přes pokles se v minulém roce prodalo na 75 milionů výtisků, což je úctyhodné číslo. Ostatně každá čtvrtá prodaná kniha ve Francii je komiks a ve více než polovině případů jde o mangu.

A který komiks se v roce 2023 ve Francii prodával vůbec nejlépe? Čtyřicátý díl ze série o Asterixovi, L’Iris blanc. Nešlo však jen o to nejúspěšnější album, ale dokonce o celkově nejprodávanější knihu uplynulého roku.

 

25. 1. 2024: Začíná francouzská komiksová událost roku

Angoulême je nenápadné francouzské městečko, nacházející se nedaleko Bordeaux v regionu Nové Akvitánie. V jeho historickém jádru se tyčí impozantní románská katedrála a jeho malebné uličky lemují roztomilé domky z bílého kamene. Sem tam z nich ale na kolemjdoucího vykoukne Obelix nebo Lucky Luke – Angoulême je totiž evropským hlavním městem komiksu. A zvláště na konci ledna to umí dát jasně najevo.

Už od roku 1974 zde každoročně probíhá jedna z největších evropských oslav tzv. devátého umění – Festival International de la Bande Dessinée d'Angoulême, totiž festival komiksu, komiksových románů, mangy, webtoonů, zinů a dalších forem, které na sebe tato umělecká tvorba může brát. Letos se koná už po jednapadesáté. Během čtyř dní, od 25. do 28. ledna, mají návštěvníci možnost se setkat se svými oblíbenými autory, zaskočit na výstavy, zúčastnit se masterclass a tematických debat a nakoupit nová komiksová alba do zásoby. V rámci festivalu se na jedno místo totiž sjíždějí nakladatelé z celé frankofonní Evropy, Kanady, ale i z Asie a dalších koutů světa, aby komiksovým fanouškům nabídli ty nejnovější žhavé kousky, ale i osvědčené evergreeny.

Profesionálům v oboru se však festival částečně otevřel už ve středu 24. ledna, kdy byl zahájen mezinárodní trh práv. Jeden z festivalových stanů se tak k životu probudil už včera ráno – u stánků francouzských nakladatelů i národních literárních organizací, mezi něž patří i České literární centrum, hned začalo být rušno. A právě z tohoto ruchu můžou nakonec vzejít dohody, které dostanou nové zajímavé komiksy i na pulty českých knihkupectví.

Smyslem mezinárodního trhu práv je i navzájem se vzdělávat. Už ve středu proto na společné besedě vystoupili zástupci komiksových nakladatelství z Itálie, Brazílie, Quebecu a Spojeného království, aby zhodnotili, jak se komiksu na knižním trhu v uplynulém roce dařilo. Přes rozdíly vyvolané specifiky jednotlivých zemí se nakladatelé shodují v jednom – asijská komiksová tvorba hraje prim. Japonská manga je úspěšná už dlouho. V Quebecu v roce 2011 zastávala jen 14 % komiksového trhu, v roce 2022 už 36 %. V Brazílii představuje 65 % všech prodaných výtisků, v Itálii dokonce 75 %. Nicméně podle zástupců z Itálie a Spojeného království se prodejnost mangy v roce 2023 ustálila a dál neroste. Novým důležitým hráčem na trhu je však Jižní Korea a konkrétně korejské webtoony – komiksy publikované na internetu, určené k vertikálnímu čtení na smartphonech.

Součástí prvního dne pro profesionály byla také akce Shoot the Book. Porota složená z filmových a televizních profesionálů vybrala deset francouzských komiksů, které měla jednotlivá nakladatelství možnost představit publiku. Cíl? Zaujmout filmové a seriálové producenty mezi diváky. Shoot the Book je totiž akce zaměřená na podporu výroby komiksových adaptací a spolupráce komiksových autorů s audiovizuálním sektorem. Mezi představenými díly se objevil například komiks Pascala Rabatého Sous les galets la plage o romantickém vzplanutí mezi chlapcem z vybrané rodiny a anarchistickou vykradačkou prázdninových chat, tísnivý příběh o šikaně za zavřenými dveřmi školní šatny Dans les vestiaires Timothé Le Bouchera nebo série dětských detektivek Enola & les animaux extraordinaires o veterinářce fantastických zvířat.

Na konci dne byl rovněž vyhlášen vítěz, respektive vítězka letošní Grand Prix – Posy Simmonds. Britská rodačka z Berkshiru působila od roku 1972 jako ilustrátorka v deníku Guardian, kde seriálově vycházel i její později knižně vydaný a mezinárodně úspěšný komiks Gemma Boveryová (česky vydal v překladu J. Kočové BB art, 2009). Mezi letošními finalisty se po jejím boku objevili i Američan Daniel Clowes, jehož dva tituly u nás v minulosti vydalo nakladatelství Trystero, a Francouzka Catherine Meurisse, jejíž komiksy v češtině zatím nevyšly. V minulém roce se tohoto prestižního ocenění dočkal Riad Sattouf, autor autobiografické série Jednou budeš Arab (Baobab, 2017–2023).