Dvoudílný francouzský komiks Quai dʼOrsay. Chroniques diplomatiques, jehož alba vyšla v letech 2010 a 2011, se ve Francii stal hitem, což v současnosti potvrzuje i jeho filmová adaptace, dílo renomovaného režiséra Bernarda Taverniera. Autory komiksu jsou kreslíř Christophe Blain a scenárista Abel Lanzac, vlastním jménem Antonin Baudry. Ten v letech 2002–2004 působil jako diplomat na francouzském ministerstvu zahraničí a byl jedním z poradců Dominiqua de Villepina. Své zkušenosti přenesl do komiksu s přiléhavým názvem Ministerstvo zahraničí. Jedním z důvodů úspěchu tohoto komiksu může být právě fakt, že jeho předobrazem jsou životy skutečných postav pohybujících se v reálném prostředí. Baudry ale v rozhovorech zdůrazňuje, že autorským záměrem nebylo podat detailní a přesný popis jednotlivých událostí a světových krizí, které ministerstvo muselo řešit, ale spíše vystihnout atmosféru a styl práce francouzské diplomacie.

Hlavní postavou je Arthur Vlaminck, komiksové alter ego scenáristy Antonina Baudryho. Sledujeme ho od prvního dne, kdy nastoupí na ministerstvo jako jeden z poradců ministra Alexandra Taillarda de Vorms, v němž v politice kovanější čtenáři mohou rozpoznat francouzského politika Dominiqua de Villepina. Arthur dostane na starost „langages“, což je v diplomatické hantýrce výraz pro psaní projevů. Vzhledem k tomu, že dobře zvolená slova mohou být v diplomacii zásadní, a špatné vyjádření naopak může mít nedozírné následky, není Arthurova pozice zrovna nejlehčí. Do konečné podoby projevů nemluví pouze ministr, ale řada jeho spolupracovníků a přátel. Arthur tak zjišťuje, že jeho úkolem není až tak ministrovy projevy vymýšlet a psát, ale spíše sjednocovat a uspořádávat množství různorodých myšlenek a názorů pestrého spektra osob.

V prvním díle komiksu se Arthur postupně seznamuje s fungováním ministerstva, stává se svědkem řešení nejrůznějších krizí a zároveň proniká do vztahů mezi jednotlivými zaměstnanci. Druhý díl už je zaměřený na vývoj krize ve fiktivním státě Lousdemu (čtenáře ale nic nenechává na pochybách, že se jedná o Irák) a její projednávání v Radě bezpečnosti OSN.

Význam událostí, k nimž došlo za Baudryho působení na ministerstvu, je však spíše druhořadý. Vytvářejí pozadí pro obraz fungování prezidentské kanceláře. Na základě toho, jakým způsobem jednotliví členové kabinetu přistupují k řešení nejrůznějších krizí, s nimiž se ministerstvo zahraničí musí potýkat, vycházejí najevo jejich charaktery a záměry, zejména pak samotného ministra a ředitele jeho kabinetu Maupase.

Sébastien Ségas v analýze prvního dílu komiksu publikované v revue Mots zdůrazňuje, že v případě komiksu není možné oddělovat text od obrazu, protože spolu souvisí, navzájem se ovlivňují a vytvářejí tak další úrovně významu textu. Pro komiks Quai dʼOrsay to platí obzvlášť, jelikož jak text, tak obraz přispívají k charakteristice hlavních postav. Zatímco ministr je zobrazován neustále v pohybu, až skoro rozevlátě, a na úrovni textu se omezuje hlavně na opakování úderných, ale vesměs nic neříkajících hesel, ředitel jeho kabinetu je zachycen jako rozvážný muž činu, který umí slova užívat přesně a věcně. Tento rozdíl samozřejmě vyplývá z různých úloh, které hrají. Jestliže ředitel kabinetu musí řídit a koordinovat práci mnoha lidí, ministrova úloha je reprezentovat úřad navenek a v podstatě mu dělat reklamu. I když je ministr často popisován jako člověk, který je svými vizemi daleko před svými podřízenými, Maupas představuje právě to, co si obvykle představujeme pod pojmem diplomacie: rozhodnost, diskrétnost, přesvědčovací a manévrovací schopnosti.

Síla komiksu Quai dʼOrsay tkví především ve způsobu zpracování a propojení reálného světa se světem fikce. Tvůrci ke zpracovávané látce přistupují s potřebným nadhledem: i když se scenárista inspiroval vlastními zážitky a zkušenostmi s konkrétními lidmi a událostmi, nepřepisoval je do scénáře přesně, ale spíše se snažil vystihnout jejich podstatu. Kreslíř Blain v rozhovorech popisuje, jak mu Baudry přehrával jednotlivé situace s citem pro vystižení nejjemnějších detailů v gestech i chování lidí, se kterými v kabinetu spolupracoval. Přesto, nebo spíše právě proto, se s nimi kreslíř nikdy nesetkal osobně, aby se mohl nechat unášet vlastní fantazií a realita ho příliš neomezovala. Podobně tvůrci přistupují i k prostoru. Zatímco některým zemím byly ponechány jejich skutečné názvy (Francie, USA), jiné země dostaly fiktivní jména (Lousdem, Oubanga).

Komiksu Quai dʼOrsay nechybí ani vtip a nadsázka. Arthur si své úkoly i spolupracovníky často představuje jako superhrdiny, kteří mají podle situace přehnaně kladné nebo záporné vlastnosti. Smích vyloudí i nápadné zdůraznění určitých detailů, jakým může být například ministrovo posedlé lpění na zvýrazňování důležitých pasáží ve vytištěných textech projevů, doprovázené vztekem při nedostatku kvalitních zvýrazňovačů. Vtipné gagy předvádí i kočka, která ostentativně nehodlá opustit Maupasovu kancelář navzdory tomu, že u ministra vyvolává alergickou reakci. V žádném případě se ale komiks nesnaží o výsměch či karikaturu politického prostředí. Naopak velmi čtivým a čtenářsky přitažlivým způsobem představuje zákulisí francouzské diplomacie, barvitě a mnohdy až hyperbolicky znázorňuje stresující situace, které vyžadují klidné a uvážené rozhodnutí. A láká své čtenáře, aby nahlédli do politického pletichaření.

Ukázka na webu nakladatelství Dargaud:

http://www.dargaud.com/bd-en-ligne/quai-d-orsay-tome-1,3004

http://www.dargaud.com/bd-en-ligne/quai-d-orsay-tome-2,5165

Trailer k uvedení 2. dílu:

http://www.dargaud.com/bandes-annonces-bd/quai-dorsay/ba-85/chroniques-diplomatiques-tome-2/

Souhrnné vydání z roku 2013:

http://www.dargaud.com/quai-dorsay-integrale