Szczygieł, Mariusz

Szczygieł, Mariusz

portrét beletrie zahraniční

Říká, že psaní je jediné, co dokáže v životě dělat. Patří mezi nejvýznamnější současné polské reportéry. Má na kontě dvanáct knih a řadu ocenění i nominací, z toho jednu cenu za popularizaci České republiky.

Reportér, kterého zajímá člověk a jeho významy

Google na dotaz „Mariusz Szczygieł“ zobrazí přes 434 tisíc výsledků. Většinou jde o recenze jeho knih, ale nemalou část tvoří také rozmanité rozhovory s tímto reportérem, který ochotně sdílí detaily ze svého každodenního (a nikoli nudného) života na Instagramu. Tam o sobě tvrdí, že ho zajímá člověk a jeho významy. Stejnou větou bychom mohli shrnout celou jeho tvorbu.

Počátek reportérské cesty
Narodil se v roce 1966 ve Złotoryji v Dolním Slezsku jako jediné dítě malíře pokojů Jerzyho Szczygła a jeho ženy Stefanie. Od dětství trávil volný čas četbou beletrie i nejrůznějších časopisů. Jako novinář debutoval v šestnácti letech ve skautském časopisu Na przełaj – publikoval v něm mimo jiné pro tehdejší společnost kontroverzní článek o homosexuální prostitutce a také inicioval cyklus textů o životě mladých gayů a leseb v Polsku. Od roku 1990 do současnosti (s šestiletou přestávkou, kdy byl moderátorem první talk show v polské televizi Polsat) spolupracuje s Gazetou Wyborczou, jedním z nejvýdělečnějších polských deníků. Své reportérské dovednosti v ní zdokonaloval pod dohledem významných polských reportérek a spisovatelek Hanny Krall a Małgorzaty Szejnert. V roce 2000 absolvoval studium žurnalistiky na Varšavské univerzitě. O deset let později založil spolu s Wojciechem Tochmanem vlastní soukromou školu pro mladé reportéry, pojmenovanou Polska Szkoła Reportażu.

Reportáž jako popis současnosti
Ve své první sbírce reportáží Niedziela, która zdarzyła się w środę (Neděle, která se stala ve středu), vydané v roce 1993, se Szczygieł snaží zachytit atmosféru období po změně režimu. Shromažďuje v ní příběhy obyčejných obyvatel Polska v různých životních situacích a tvoří tak barvitý popis 90. let (z dnešního pohledu lze knihu považovat za historickou). Totéž platí pro jeho publikaci 20 lat nowej Polski w reportażach według Mariusza Szczygła (20 let nového Polska v reportážích podle Mariusze Szczygła). Reportáže, vydané souhrnně v roce 2010, popisují nultá léta nového tisíciletím se vším, co bylo pro Poláky v tomto období lákavé a co reflektovalo stav společnosti.

Pro svou reportážní práci používá Mariusz Szczygieł různé metody. Inspirací pro knihu Kaprysik. Damskie historie (2009, česky jako Libůstka. Dámské příběhy, 2011) se například stal papír se seznamem žen náhodou nalezený pod kavárenským stolkem – Szczygieł se rozhodl všechny tyto ženy nalézt. Někteří jeho čtenáři mu sami posílají své příběhy a doufají, že autora jejich osud zaujme. Pravě tímto způsobem Szczygieł shromáždil většinovou část látky pro knihu Nie ma z roku 2018 (česky jako Není, 2019). Jeho snaha odpovědět prostřednictvím knihy na otázku, co pro různé osoby „není“ a jak tato absence ovlivňuje jejich životy, byla velmi dobře přijata čtenáři i kritiky – o rok později získala prestižní literární ocenění Nike. Editorsky Mariusz Szczygieł zredigoval a připravil tří obsáhlé díly Antologie polské reportáže 20. století (Antologia polskiego reportażu XX wieku, 2014–2015). Texty v ní obsažené bohužel nejsou většinou přeložené do češtiny.

Posedlý Českem
Od reportáží jiných polských autorů odlišuje Szczygłovu tvorbu jeho čechofilie. Doposud reportér napsal čtyři knihy, ve kterých se zabývá nejen českými dějinami, ale i charakterem a mentalitou české společnosti. A jako pravý čechofil tak činí s láskou a nadšením, kterým nakazil obrovské množství polských čtenářů. Za Gottland (2007), první knihu o Česku, dostal v Polsku řadu ocenění a Česká republika jej odměnila cenou Gratias Agit. Co přivedlo polského reportéra k jeho jižním sousedům?

Jak sám popsal, v roce 2000 jel do Česka udělat rozhovor s Helenou Vondráčkovou pro časopis Viva. Zpěvačka uměla polsky, ale se Szczygłem na chvíli začala mluvit česky, což ho zaujalo a pro pozdější rozhovor s Martou Kubišovou se sám rozhodl naučit se česky.

Dnes češtinu ovládá velmi dobře a mezitím napsal další knihy: Zrób sobie raj (Udělej si ráj), Láska nebeská a před rokem subjektivního průvodce Prahou s názvem Osobisty przewodnik po Pradze (2020), zkrášleného fotografiemi jiného polského reportéra Filipa Springera. Všechny tyto knihy se těší poměrně velkému zájmu polských čtenářů.

V rámci edice Stehlík (polsky Szczygieł) svého nakladatelství Dowody na Istnienie reportér zviditelňuje tvorbu českých autorů v Polsku. Vycházejí zde tituly „klasiků“ dvacátého století, jako byli Josef Škvorecký či Ota Pavel, a zároveň současná česká literatura, zastoupená Martinem Vopěnkou nebo Ivanou Myškovou. Nakladatelství Dowody na Istnienie, stejně jako Polska Szkoła Reportażu a kavárna a knihovna Wrzenie Świata ve Varšavě, jsou součástí Instytutu Reportażu (Institutu reportáže), kde je Szczygieł předsedou správní rady. Když zrovna nepíše, publikuje Mariusz Szczygieł téměř každý den příspěvky na svém instagramovém účtu, kde jej sleduje přes sto tisíc uživatelů. Žije ve Varšavě, ale často navštěvuje Prahu, kterou nazývá svojí milenkou.

 

© Jaroslava Jiskrová
dne 27.9.2021 článek aktualizovala Aleksandra Kozyra

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3603x

Inzerce