Současná bulharská literatura v českém kontextu (1989–2012)

Současná bulharská literatura v českém kontextu (1989–2012)

studie beletrie zahraniční

Bulharská literatura sice jako by u nás stále zůstávala ve stínu ostatních evropských literatur, ale přesto se v posledních letech objevilo několik pozoruhodných překladů. Přehledový článek o recepci bulharské literatury v českém prostředí přináší nejen zhodnocení literárních vztahů obou zemí, ale je také doplněn bibliografickým soupisem překladů z bulharštiny za příslušné období.

Současná bulharská literatura je zajímavá, moderní a ve světě uznávaná. Ve svém referátu se snažím postihnout vývoj, kterým prošla její recepce v českém kontextu za posledních 22 let, přičemž můj příspěvek nemá vyčerpávající charakter; spíše se snažím upozornit na určité skutečnosti a tendence. Při zpracovávání daného tématu využívám svých osobních zkušeností překladatelky, redaktorky i přispěvatelky bulharské sekce internetového literárního časopisu iLiteratura.cz, autorky bulharistických příspěvků v odborném i denním tisku a pracovnice NK ČR – Slovanské knihovny, kde se věnuji vedle katalogizační činnosti propagaci bulharské kultury v Česku.

Přátelství mezi slovanskými národy bylo do r. 1989 pěstováno do značné míry uměle a tomu odpovídal i poměrně vysoký počet uměleckých překladů z bulharštiny (ani za těchto podmínek však u nás nevstoupila bulharská literatura do širokého kulturního povědomí, nebyla např. zařazena do gymnaziálních osnov výuky světové literatury; nemohla zde rovněž nikdy těžit z devíz jakési domnělé či skutečné exotičnosti, jak tomu bylo a je např. v západní Evropě či v USA, na to si jsou Češi s Bulhary až příliš blízcí). Diametrálně odlišná situace nastala v letech po sametové revoluci 1989, kdy u nás překlady z bulharské literatury vycházely spíše sporadicky a bulharské tituly si musely znovu hledat své místo na českém knižním trhu, své překladatele, nakladatele, recenzenty i čtenáře. Jako ozvuk minulosti může posloužit právě r. 1989 částečně s přesahem do r. 1990, kdy vyšlo celkem 9 knižních titulů, žánrově zahrnujících poezii, prózu, drama i literaturu pro mládež. Chudá léta odstartoval r. 1991 s pouhým jediným titulem, stejně tomu bylo r. 1993, 2000, 2003, 2004, 2005, 2008, 2009, 2010 a 2011. S nulovou bilancí skončily roky a delší období 1992, 1994–1996, 1998–1999, 2001–2002 a 2007, 3 tituly nabídl r. 1997, 2 r. 2006. Příslibem lepších časů se stal rok 2012, který se může pochlubit 4 tituly.

V průběhu 90. let vycházejí překlady děl významných autorů 20. stol. Pejo Javorova,1 Dory Gabe,2 Georgiho Markova,3  Boris/e Christova4 a Viktora Paskova 5 z pera renomovaných překladatelů Ludmily Kroužilové, O. F. Bablera, Ivana Dorovského a Vladimíra Kříže. Stěžejní představitelé silné literární generace autorů narozených v 60. letech a debutujících ve své vlasti během let 90. se k českému čtenáři dostávají s mírným zpožděním až v novém tisíciletí a zahajují dle mého názoru jakousi novou vlnu v recepci bulharské literatury u nás. Jedná se především o Georgiho Gospodinova a Aleka Popova, které jsem měla to potěšení překládat i já.

Změnu situace výstižně vyjádřil spisovatel Věroslav Mertl: „Přiznejme si, že bulharská literatura nás nikdy příliš nevzrušovala. Překládáni z ní u nás byli většinou jen klasici – Botev, Vapcarov, Matev, nanejvýš Dalčev. Teď se však na evropském literárním nebi objevila mimořádně jasná literární nova, zosobněná Georgim Gospodinovem, jehož debut z r. 1999 mu okamžitě zajistil světovou proslulost.“6 Gospodinov přitom vstoupil na českou literární scénu v r. 2004 za nelehké situace – po téměř sedmi hubených letech „půstu“ ve vydávání bulharské literatury a bez šance na finanční podporu z domácí strany. Do „riskantního podniku“ mělo odvahu vstoupit Nakladatelství Lidové noviny. Jako dobrý tah se ukázalo představit autora nejprve sbírkou povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény,7 a teprve o rok později ho uvést jako romanopisce. „Čeští čtenáři byli na Přirozený román8 připraveni… vyznívá jako dílo nepominutelné. Jako kniha, k níž je možné – ne-li nutné – se vracet,“ říká recenzent Ondřej Horák,9 který stejně jako literární kritičky Daniela Iwashita 10 či Bára Gregorová11 vřazují Gospodinova do kontextu té nejlepší světové literatury. Co se „světovosti“ románu týče, nakladatel a spisovatel Martin Reiner upozorňuje: „Zájemce o tradiční bulharskou literaturu, existuje-li co takového, předem varuji. Na té knize není nic bulharského. Je to taková chytrá a jímavá kniha napsaná krásným jazykem…“ Dále se vyznává: „Je mi dost jedno, co lidé (v knihách) dělají, zajímá mě spíš, jak myslí. Zvlášť pokud myslí tak hezky a vzdělaně, jako v knize G. G… Přirozený román je jedna z nejlepších knih, jaké jsem v posledních letech četl… je velmi hutným shrnutím jisté temné lidské zkušenosti, vytříbeným záznamem nepříliš veselého prožitku.“12 Deník Lidové noviny vyhlásil 2. 7. 2005 Přirozený román knihou týdne, což je v zemi s nepřetržitým a vysokým přílivem nové knižní produkce zajisté úspěch. Gospodinov se dostal i do výběru literární ankety Dobrá kniha roku 2005; publicista Aleš Palán ho nominoval s odůvodněním: „Nevelké dílko současného bulharského spisovatele zaznamenalo ohlas bez nadsázky evropský… Gospodinovův vskutku současný jazyk a syžet usvědčují mnohé české ,moderní‘ autory jen z upachtěnosti a provincionalismu.“13 Po entrée prozaika k nám r. 2009 vstoupil Georgi Gospodinov v překladu Ondřeje Zajace i jako básník svým debutem Lapidárium,14 vydaným nakladatelstvím Literární salon (tentokrát již za finančního přispění nejen Ministerstva kultury ČR, ale i Bulharského kulturního institutu v Praze), a o tři roky později výborem ze tří sbírek Techniky a jiné verše z Nakladatelství Petr Štengl.15 (Dodejme, že Zajac se Gospodinovovým básnickým sbírkám Lapidárium a Třešeň jednoho národa věnoval i ve své diplomové práci.) K Lapidáriu kritik Ondřej Horák dodává: „… pokud Přirozený román působí jako próza psaná básníkem, Lapidárium by se zas dalo označit za básně psané prozaikem. Georgi Gospodinov je v těchto verších lapidární, přesný a nepotrpí si na nějaké lyrické čvachtání… Básně Georgiho Gospodinova hned v několika kvalitách upomenou na verše výrazného současného českého autora Petra Hrušky.“16 Ukázku z posledního Gospodinovova románu Fyzika smutku přinesla v českém překladu Davida Bernsteina iLiteratura.cz (20. 1. 2012).17

Alek Popov se českému čtenáři představil také nejdříve výborem z povídek Zelný cyklus18 a poté teprve svým románem Mise Londýn;19 nakladatel dybbuk mohl využít nejen finanční podpory ze strany Ministerstva kultury ČR, ale i bulharského Národního fondu Kultura. Vedle kritiků, kteří se zaměřili už na Gospodinova, jako je například Daniela Iwashita, jež na adresu Zelného cyklu říká: „Povídkový soubor ve výběru a překladu Ivany Srbkové nám představuje výborného stylistu a komponistu, který má nepovýšený pohled a schopnost vidět hranice lidí i zemí z obou stran. Jeho humor není shovívavě laskavý, ale ani znevažující. Nabízí nám dobrý, posilující pokrm, než směle vykročíme k dalšímu pádu,“20 se objevují i noví recenzenti. Že má Popov psaní v malíčku, je přesvědčen rovněž Václav Kovář: „Popovův styl svědčí o dobře zvládnutém řemesle povídky i krátkých forem. Pracuje s pevnou a celistvou strukturou textu, vypráví v jedné přehledné rovině… Obratně zachází s napětím, jeho pointy jsou překvapivé a zábavné.“21 Poukazuje i na svérázný metaforický charakter příběhů, ironicky zrcadlících společnost, jež je nucena vyrovnávat se s existenciálním rozměrem postsovětské transformace. Podobně vidí Popova i Marie Iljašenko, která vedle chvály autorových řemeslných povídkářských kvalit zdůrazňuje: „Přestože pracuje s určitou světoběžnickou perspektivou a zavádí čtenáře do nejrůznějších zemí a mezi nejrůznější kultury, jeho nejvlastnější perspektiva je východoevropská… kdesi mezi řádky – skvěle ilustruje onen proces, během něhož se Východ snaží přiblížit Západu za pomoci hry na schovávanou.“22 I Popova vřazují recenzenti do kontextu světové literatury, přičemž Markéta Hejkalová dodává: „Nevím, kolik čtenářů sáhne po knize bulharských povídek… Zelný cyklus… Pokud čtenář po knize sáhne…, jsem přesvědčena, že ji už hned tak neodloží… A poučení na závěr? Nevím, jestli se u tak čtivé a vtipné knihy… má vůbec mluvit o nějakém poučení, a pokud ano, tak je to poučení hodně banální: Dobrá literatura zdaleka nevzniká jen na západ od našich hranic…“23 Zelný cyklus byl zařazen deníkem MF DNES v rámci přílohy Knihy na Vánoce mezi 16 „Bestsellerů ze světa“ vedle takových autorů, jako jsou Anna Gavalda, Simon Mawer či Vladimir Sorokin,24 a Jan Rejžek ho v Lidových novinách doporučil jako tip na knihu v Deset na dovolenou.25 Románu Mise Londýn v překladu Davida Bernsteina se věnovala Alena Slezáková: „Nejlegračnější bulharská kniha současnosti, píše se na obálce… Vysoce zábavná je nesporně... Ze snobismu chudých evropských příbuzných a jejich touze po uznání civilizovaného světa si dokáže Popov pěkně utahovat. Ale stejně tak svou ironií nešetří vůči Evropské unii jako takové nebo vůči dobročinným organizacím… Nejvíc špílců však adresuje svým krajanům…“26

Dodejme, že všichni zde zmínění recenzenti jsou nebulharisté. Pokud se Gospodinov v Bulharsku trefil do očekávání „velkého románu 90. let“, troufám si říci, že něco z toho se mu podařilo i u nás. Kritici oceňují intelektuálnost, nadnárodnost, univerzálnost, nacházejí paralely se světovou literaturou. U Popova shledávají ještě ozvuky společné východoevropské minulosti i současnosti. Oběma autorům se dostalo slušné reklamy ve formě knižních prezentací, jichž se v případě svých českých „prvotin“ účastnili osobně; poskytli také nemálo rozhovorů periodickému tisku a rozhlasu. Když přijel Gospodinov v r. 2009 jako oficiální host na veletrh Svět knihy, kde měl dva „mezinárodní“ společné programy a jeden samostatný, novináři se sami hlásili s žádostí o rozhovor a měsíčník pro světovou literaturu Plav si vedle interview objednal i příspěvky do tematického čísla.27 Oběma autorům jsem se věnovala podrobněji, neboť mě s nimi spojuje osobní zkušenost překladatelky. Jejich uvedením na českou literární scénu jsem se pokusila dokázat, že bulharská literatura je součástí nejen bulharského, slovanského, ale i evropského a světového kulturního bohatství, současně je však jako každá jiná literatura jedinečná. Na období spojené s Gospodinovem ráda vzpomínám i s radostnou nostalgií. Bulharsko nebylo ještě členem EU, nedostalo se nám tedy finanční podpory ani z této, ani z bulharské strany; musela jsem si sama najít nakladatele, u první knihy i sponzora, být sama sobě agentem, dělat si „PR“. Bylo to ale krásné, „průkopnické“, neopakovatelné… A svým způsobem mi to otevřelo cestu k Popovovi, protože jeho český nakladatel dybbuk mne už oslovil s nabídkou sám – a bulharského autora jsem si mohla zvolit.

Zaměřme se nyní na ostatní překladové knižní tituly nového tisíciletí. V Brně, v městě s tradičně silnou bulharistikou, vznikla r. 2003 jediná antologie tohoto období – Antologie bulharské moderní povídky Narodili jsme se jako draci,28 kterou vydala Společnost přátel jižních Slovanů v ČR v nakladatelství Albert, sestavili manželé Krejčí a Nadežda Staljanovová, úvodem a podrobným slovníkem zastoupených autorů opatřil Ivan Dorovský a na které se podílela celá řada překladatelů, mj. i z řad studentů bulharistiky. Ivan Dorovský a stejný nakladatel stojí i za výborem z básnické tvorby Văti Rakovského Chci ti něco říci, světe29 z r. 2005. Dalšího autora starší generace, filmového scenáristu Angela Wagensteina, který však na pole literatury vstoupil až v 90. letech, uvedla překladem vzpomínkové prózy Daleko od Toleda30 r. 2006 Oru Bernsteinová a vydalo nakladatelství Havran. Se zajímavou nabídkou přišel folklorista a etnolog Jaroslav Geraskov Otčenášek; v nakladatelství dybbuk (které tak vydalo po Popovovi během čtyř let už třetí překlad z bulharštiny) mu r. 2011 vyšel výbor erotických legend, pohádek a humorek z Bulharska a Makedonie Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon.31 Bulharista Ondřej Zajac k tomu říká: „Ideální čtení nejen na léto, protože takovýto výbor se v českém překladu dosud neobjevil… Nejenže vyplňuje bílá místa bulharsko-makedonského folkloru u nás, ale troufám si tvrdit, že obstojí i bez národnostního upřesnění – zkrátka jako sbírka erotické lidové tvorby z Balkánu.“32 Po prozaických titulech se od r. 2009 na našem knižním trhu začíná zabydlovat i poezie. Po již zmíněném Gospodinovovi-básníku k nám r. 2012 vstoupil v překladu Marcela Černého svou sbírkou Apokryfní zvířata 33 o půlgeneraci mladší, ale literárně spřízněný Dimităr Kenarov (vyšlo v Nakladatelství Petr Štengl za finanční podpory Bulharského kulturního institutu v Praze). Poprvé do Česka zavítal r. 2009 na Festival poezie a vína do Valtic a r. 2012 se zúčastnil jako oficiální host knižního veletrhu Svět knihy. V témže roce vydalo v rámci projektu Journey Across Europe občanské sdružení Centrum pro kulturu a společnost v brněnském nakladatelství Větrné mlýny příběhy z cest Kde nejste doma, mapující návštěvu Brna, Ruse, Skopje a Stuttgartu. Za bulharskou stranu se projektu zúčastnila Kristin Dimitrova,34 její texty přeložil Ondřej Zajac. Rok 2012 uzavřel román Kat35 Stefana Kisjova, který v překladu Nadi Aljanabiové vydalo další brněnské nakladatelství Barrister & Principal. Při té příležitosti Kisjov poskytl časopisu Kontexty rozhovor pod názvem Československo bylo náš Vietnam, Vietnam komunistického systému.36 Na další zajímavou skutečnost upozorňuje ve své recenzi na iLiteratuře bulharistka Lenka Kolářová: „… jde o zřejmě jedinou do češtiny přeloženou výpověď o praktikách v komunistických vězeních na území Bulharska, přičemž ale samozřejmě nemůžeme zapomenout na to, že se jedná o fikci.“ 37 Také Kisjov se představil v samostatném pořadu návštěvníkům veletrhu Svět knihy 2012.

Co se týče nakladatelské zkušenosti ve vydávání překladů z bulharské literatury, dovoluji si uvést názor ředitelky Nakladatelství Lidové noviny Evy Pleškové. Z uvedených vydavatelských domů jde o nakladatele bezkonkurenčně největšího, s reprezentativním, zevšeobecňujícím pohledem a přehledem. Nakladatelství rádo představuje významné novinky literatur menších národů, ač vedle pozitivního rozšíření vydavatelských i redakčních impulsů a znalostí je tady i negativní ekonomika podobných počinů (u některých evropských států, např. severských zemí či Nizozemska, však existuje mimořádná vstřícnost ze strany pražských zastupitelstev i kulturních organizací, což usnadňuje práci). Zájem o prózy Georgiho Gospodinova, vydané nakladatelstvím, byl dle slov Evy Pleškové mezi pražskými intelektuály značný, jako důležitý rovněž vidí fakt, že autor se knižních prezentací v Praze i v Brně účastnil osobně a přijel jako oficiální host i na pražský knižní veletrh. Ve srovnání se situací na přelomu nového tisíciletí stále více přestávají platit výhody angloamerického trhu. „Domnívám se, že knižní trh se stále více globalizuje. Rozhoduje univerzálnost sdělení, literární dovednost autora… Kdo je dobrý a sdělný, vydává se napříč kontinenty,“38 říká Eva Plešková.

Bulharská literatura byla představena i v zahraničních přílohách měsíčníku Host a revue Aluze, přičemž šlo o „objednávky“ z české strany. V Hostu 04/200439 se vedle Gospodinova a Popova objevila povídka Albeny Stambolové a básně Nadeždy Radulové, především však toto číslo přineslo literárněvědné studie Ani Burové o současné bulharské próze Vyslovení fragmentárního světa a Albeny Chranové o současné bulharské poezii Vynalézt jazyk. Aluze 1/200640 vedle dříve zmíněných autorů uvedla povídku Dejana Eneva a stať Bojko Penčeva Modernita v postmoderním světě – bulharská literatura devadesátých let. Celé číslo věnoval bulharské literatuře časopis Tvar 2012/20, připravili je Marcel Černý a Ondřej Zajac a podíleli se na něm i studenti bulharistiky.41 Přineslo mj. dva rozhovory – s lingvistkou, básnířkou a překladatelkou Ludmilou Kroužilovou a s básnířkou Kristin Dimitrovou. Verše Dimitrové a Silvije Čolevové pro číslo přeložil Ondřej Zajac. Marcel Černý se ve své studii Zlověstný čas zamýšlí nad fenoménem bulharského diabolismu, který je představen i třemi povídkami Svetoslava Minkova. (K Marcelu Černému coby bulharistovi dodejme, že se v minulosti po odborné stránce vedle literárněvědné práce věnoval i tolik potřebné činnosti bibliografické, a to právě v souvislosti s překlady bulharské literatury do češtiny.) Dále jak denní tisk, tak literární časopisy přinášejí publicistické texty typu aktualit z literárního života v Bulharsku.

Pozornost si zasluhuje i iLiteratura.cz, která působí od r. 2002 a jako jediná z českých literárních projektů se soustavně věnuje literaturám mnoha jazykových oblastí včetně menšinových. O rok později mě jeho šéfredaktorka Jovanka Šotolová oslovila s žádostí o spolupráci. Bulharská sekce iLiteratury,42 kde pracuji jako redaktorka, odstartovala 26. 5. 2003, tedy před 10 lety, rozhovorem s Ljubomirem Nikolovem,43 bulharským básníkem, žijícím tehdy v USA, jenž toho roku Česko navštívil jako oficiální host Festivalu spisovatelů Praha. (Festival si pro svůj literární server vyžádal i rozhovor s Alekem Popovem, a to u příležitosti vydaní jeho sbírky povídek Zelný cyklus.44) ILiteratura.cz přináší jak recenze bulharských knih, tak ukázky z krásné literatury v českém překladu, či aktuální informace o událostech bulharského literárního života. Z dosud nejmenovaných autorů upozorněme na rozhovor Ondřeje Zajace s Božanou Apostolovou a její verše v Zajacově překladu45 a ukázku z románu Matky Teodory Dimové v překladu Oru Bernsteinové46 či z Adriany v překladu Davida Bernsteina.47 Nejaktivnějšími přispěvateli bulharské sekce iLiteratury jsou Dimana Ivanova, Ondřej Zajac, David Bernstein, Zlatina Jeřábková a Marcel Černý – všichni z řad mladé čí mladší generace.

Literárněvědné texty na tomto serveru jsou spojeny se jménem bulharské bohemistky a literární kritičky Ani Burové.48 Její studie Bulharská literatura posledních patnácti let49 z r. 2004 je jednoznačně nejčtenějším příspěvkem bulharské sekce (jen od 1. 1. 2011 do 3. 5. 2013 zhlédnuto 4663krát), což nepochybně svědčí o faktu, že texty tohoto druhu u nás stále chybějí. Její stati o bulharsky psané literatuře vyšly i v klasické tištěné podobě v ročenkách Literatura ve světě 2004, Literatura v Evropě 2005 a Literatura ve světě. Svět v literatuře 2006–2007, já jsem je doplnila údaji o recepci bulharské literatury v Česku.50 Významná „agentka“ bulharské literatury u nás Ani Burova se rovněž zasloužila o pozoruhodný knižní dar Slovanské knihovně, jehož hlavní část tvořily publikace věnované Nakladatelstvím Sofijské univerzity a jež doplňovaly knihy z nakladatelství Literaturen vestnik a Figura. Knihy byly čtenářům představeny r. 2004 na výstavě Z knižních darů Sofijské univerzity, kterou uvedla přednáška iniciátorky akce. Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy Praha 2005 byl věnován slovanským literaturám, v panelech Místo slovanských literatur v české kultuře a Český pohled na slovanské literatury se hovořilo také o bulharské literatuře. Díky Ani Burové se zde Bulharsko představilo i výstavou reprezentativní produkce nakladatelství Anubis a Žanet 45, jejichž publikace poté zůstaly ve fondech Slovanské knihovny. O rok později Ani Burova vystoupila na veletrhu na semináři o překladových literaturách s referátem Překlady ze slovanských literatur v Bulharsku – překlady bulharské literatury v zahraničí (2001–2005). Bulharské literatuře byl nakloněn i loňský rok Světa knihy 2012, věnovaný literaturám černomořské oblasti, který zahájila beseda Oblast Černého moře – minulost a současnost. Jako oficiální hosté se veletrhu zúčastnili dva bulharští spisovatelé – prozaik Kalin Terzijski a básník Ivan Christov, kteří vystoupili rovněž v tematických programech.

Kulturně popularizační činnost vyvíjí vedle svého prvotního knihovnického poslání také Slovanská knihovna – v Klementinu organizuje literární večery, knižní prezentace, připravuje výstavy. V tomto směru se osvědčila spolupráce s Bulharským kulturním institutem v Praze. Akce mají „tradičnější“ charakter i publikum a v literární oblasti se dosud věnovaly spíše klasikům bulharské literatury, např. Blaze Dimitrovové, Jordanu Radičkovovi, Văťovi Rakovskému či Borisu Christovovi, a byly převážně spojeny s fundovanými vystoupeními význačné bulharistky Dany Hronkové. U příležitosti jejího životního jubilea se konalo také setkání bulharistů, kde odborné i překladatelské dílo Dany Hronkové zhodnotil Vladimír Kříž.

Několik literárních akcí věnovaných bulharské literatuře se konalo také v Divadle Na prádle. Šlo o „bubeníčkovské“ večery Obce překladatelů a byly po interpretační stránce často spjaté se jménem divadelníka, hudebníka a spisovatele Přemysla Ruta. Bulharské literatuře jsou nakloněny i známá pražská umělecká kavárna Krásný ztráty, Týnská literární kavárna nebo Café Jericho, kde nakladatelé vydávající bulharské autory často pořádají knižní prezentace či literární čtení.

Bulharské literatuře se věnují na svých stránkách rovněž časopisy bulharské národnostní menšiny Bălgari a Roden glas, jakož i časopis Slovanský jih, vydávaný v Brně Společností přátel jižních Slovanů, jehož šéfredaktorem je již zmíněný Ivan Dorovský.

Z „menšinových“ autorů, resp. autorek, uveďme např. Eli Mandažievu, jejíž Povídky51 vyšly r. 2006 se souběžným bulharským textem v překladu Lenky Kolářové. Bulharská básnířka Lidija Gălăbova, jež věnovala řadu svých básní Praze, se r. 2009 představila na literárním čtení Andělé města, organizovaném Bulharským institutem ve spolupráci se Slovanskou knihovnou. Do této oblasti bych zařadila i knihu bulharského malíře, žijícího od r. 1975 trvale v Praze, Valentina Popova, ač psanou česky, Bývalý cizinec.52 Jde o jakýsi malířův glosář, žánrově se pohybující od deníkových zápisků přes intimní výpovědi až k aforismům a anekdotám; především se však vyznačuje zajímavými postřehy o českém jazyce a neotřelým zacházením s ním. (Naproti tomu se domnívám, že do mého příspěvku nepatří autoři původem sice z Bulharska, kteří však svou vlast opustili již v dětském věku a píší v jazyce země, kam emigrovali, jako je např. Ilija Trojanow, jehož díla u nás vycházejí v překladu z německého originálu. Tato problematika by si možná zasloužila samostatné zpracování.)

Na závěr se nabízí otázka: jaká je teď tedy vlastně recepce současné bulharské literatury v Česku? Lze hovořit o úspěchu? Já bych řekla, že ano. Tato literatura se totiž u nás musela jakoby znovu narodit a prodělat dětské nemoci, aby se mohla opět postavit na nohy. A to se podařilo. Jsem v tomto směru realistka, a tak se raduji z každého, byť i sebemenšího jejího krůčku. Prosadili se noví, mladí překladatelé. Jsem ráda, že se „chopili“ i „mých“ autorů Gospodinova a Popova, ale současně přestavili i řadu dalších. Objevili se noví menší nakladatelé, avšak s velkým zájmem o bulharskou literaturu, kterým i skromné finanční přispění z bulharské strany přijde vhod. Čeští kritici a novináři se opět zajímají o bulharské spisovatele. A máme fundované přátele-konzultanty v Bulharsku, bez jejichž pomoci se dle mého soudu neobejdeme. Prostě věřím, že se „blýská na lepší časy“...

Bulharská literatura v českých překladech (1989–2012)

Cončev, Dončo: Pravidla hry (Pravilata). Přeložila Marie Bublová. Mladá fronta, Praha 1989, 108 s.

Dilov, Ljuben: Let Ikaru (Pătjat na Ikar). Přeložila Ludmila Nováková. Svoboda, Praha 1989, 247 s.

Kalčev, Kamen: Dva v novém městě (Dvama v novija grad). Přeložil a doslov napsal Vladimír Kříž. Naše vojsko, Praha 1989, 189 s.

Kănčev, Nikolaj: Změna zraku. Výbor básní. Vybrali a přeložili Vlastimil Maršíček a Jana Marková. Odeon, Praha 1989, 91 s.

Stanev, Emilian: Ježek Pospíchálek a želva Loudalka (Prez vodi i gori). Pro čtenáře od 7 let. 2. upravené vydání. Přeložila Hana Reinerová. Albatros, Praha 1989, 105 s.

Šinov, Čavdar: Boj o řeku Slzičku (Bitkata za Bjala Slzlijka). Pro čtenáře od 10 let. Přeložil Miroslav Moravec. Albatros, Praha 1989, 93 s.

Baševová, Mirjana: Má hloupá hvězda zlá. Vybrala, přeložila a doslov napsala Zlata Kufnerová. Odeon, Praha 1990, 76 s.

Karaangov, Petr: Achillova pata. Výbor z veršů. Vybral, přeložil a doslov napsal Kamil Mařík. Odeon, Praha 1990, 66 s.

Severski, Cvetan: Osud je nevinný vrah (Sădbata e nevinen ubiec). Naše vojsko, Praha 1990, 143 s.

Markov, Georgi: Úvahy o československém jaru 1968. Vybrala a doslov napsala Anelija Željazkova. Přeložil Vladimír Kříž. Euroslavica, Praha 1991, 64 s.

Christov, Boris: Křížová cesta (Česten krăst). Přeložila Ludmila Kroužilová. Euroslavica, Praha 1993, 19 s.

Gabe, Dora: Můj svět je široširý. Přeložili O. F. Babler a Ivan Dorovský, který výbor sestavil a napsal úvod. Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno 1997, 46 s.

Javorov, Pejo: V bdění i ve snu (Najave i nasăn). Výbor z díla připravila a přeložila Ludmila Kroužilová. Euroslavica, Praha 1997, 127 s.

Paskov, Viktor: Balada o Georgu Henychovi (Balada za Georg Chenich). Přeložil a doslov napsal Vladimír Kříž. Volvox Globator, Praha 1997, 125 s.

Christov, Kiril: Symfonie Prahy (Kamennijat bljan na Praga). Přeložil Vladislav Šak. Izdatelsko Atelie Ab, Sofie 2000, 99 s.

Narodili jsme se jako draci. Antologie bulharské moderní povídky. Sestavili Pavel Krejčí, Elena Krejčová, Nadežda Staljanová. Přeložili Georgi Bečev et al. V nakl. Albert vydala Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno a Boskovice 2003, 256 s.

Gospodinov, Georgi: Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény (I drugi istorii). Přeložila Ivana Srbková. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, 100 s.

Gospodinov, Georgi: Přirozený román (Estestven roman). Přeložila Ivana Srbková. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, 131 s.

Rakovski, Văt‘o: Chci ti něco říci, světe. Výbor sestavil, básně přeložil a úvod napsal Ivan Dorovský. V nakl. Albert vydala Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno a Boskovice 2005, 82 s.

Mandažieva, Eli: Povídky=Razkazi. Přeložila Lenka Kolářová. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, Praha 2006, 93 s.

Wagenstein, Angel: Daleko od Toleda (Daleč ot Toledo). Přeložila Oru Bernsteinová. Havran, Praha 2006, 238 s.

Popov, Alek: Zelný cyklus. Povídky. Přeložila Ivana Srbková. dybbuk, Praha 2008, 126 s.

Gospodinov, Georgi: Lapidárium (Lapidarium). Přeložil Ondřej Zajac. Literární salon, Praha 2009, 78 s.

Popov, Alek: Mise Londýn (Misija London). Přeložil David Bernstein. dybbuk, Praha 2010. 234 s.

Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon. Legendy, pohádky a humorky z Bulharska a Makedonie. Vybral a přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek. dybbuk, Praha, 2011, 272 s.

Gospodinov, Georgi: Techniky a jiné verše. Přeložil Ondřej Zajac. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2012, 24 s.

Kenarov, Dimităr: Apokryfní zvířata (Apokrifni životni). Přeložil Marcel Černý. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2012, 108 s.

Dimitrova, Kristin: Brno, Rus, Skopje, Stuttgart. Přeložil Ondřej Zajac. Kde nejste doma – Příběhy z cest. Větrné mlýny, Brno 2012, s. 15–40, 85–96, 149–174, 223–248.

Kisjov, Stefan: Kat (Ekzekutorăt). Přeložila Naďa Aljanabiová. Barrister & Principal, Brno 2012, 141 s.

1.Javorov, Pejo: V bdění i ve snu. Výbor z díla připravila a přeložila Ludmila Kroužilová. Euroslavica, Praha 1997.  zpět 
2.Gabe, Dora: Můj svět je široširý. Přeložili O. F. Babler a Ivan Dorovský. Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno 1997. zpět 
3.Christov, Boris: Křížová cesta. Přeložila Ludmila Kroužilová. Euroslavica, Praha 1993. zpět 
4.Christov, Boris: Křížová cesta. Přeložila Ludmila Kroužilová. Euroslavica, Praha 1993. zpět 
5.Paskov, Viktor: Balada o Georgu Henychovi. Přeložil Vladimír Kříž. Volvox Globator, Praha 1997. zpět 
6.Mertl, Věroslav: Přirozený román. Literární matiné, Český rozhlas 17.12.2005.zpět 
7.Gospodinov, Georgi: Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Přeložila Ivana Srbková. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004. zpět 
8.Gospodinov, Georgi: Přirozený román. Přeložila Ivana Srbková. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005. zpět 
9.Horák, Ondřej: Svět podle mouchy. Lidové noviny, 2.7.2005. zpět 
10.Iwashita, Daniela: Georgi Gospodinov – Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Lidové noviny, 26.3.2005. zpět 
11.Gregorová, Barbora: kolik přírod znáš, tolikrát jsi… gaustinem. Host, č. 10/2004; Gregorová, Bára: Gospodinov, „žák“ Borgesův. Hospodářské noviny, 3.-5.6.2005. zpět 
12.Reiner, Martin: Ejhle, Bulhar! Respekt, Spisovatelé o knihách, 20.5.2010. zpět 
13.Literární anketa Dobrá kniha 2005. Katolický týdeník, 6.2.2006. zpět 
14.Gospodinov, Georgi: Lapidárium. Přeložil Ondřej Zajac. Literární salon, Praha 2009.   zpět 
15.Gospodinov, Georgi: Techniky a jiné verše. Přeložil Ondřej Zajac. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2012. zpět 
16.Horák, Ondřej: Bůh je nalitý k prasknutí, Bůh je rajče. Lidové noviny, 8.9.2009. zpět 
17./Clanek/29403/gospodinov-georgi-fyzika-smutku zpět 
18.Popov, Alek: Zelný cyklus. Přeložila Ivana Srbková. dybbuk, Praha 2008. zpět 
19.Popov, Alek: Mise Londýn. Přeložil David Bernstein. dybbuk, Praha 2010. zpět 
20.Iwashita, Daniela: Pozor, padá Bulhar! Lidové noviny, 13.2.2009. zpět 
21.Kovář, Václav: Filozofie zelí. literární.cz, Světová literatura živě, 13.7.2009. zpět 
22.Iljašenko, Marie: Alek Popov - Zelný cyklus. A2 9/2009, 29.4.2009. zpět 
23.Hejkalová, Markéta: Recenze: Alek Popov – Zelný cyklus. Česká televize ČT 24, ct.24.cz, 25.2.2009. zpět 
24.Knihy na Vánoce. Bestsellery ze světa. MF Dnes, 28. 11. 2009. zpět 
25.Rejžek, Jan: Deset na dovolenou. Lidové noviny, 9. 7. 2009. zpět 
26.Slezáková, Alena: Román Mise Londýn čtenáře rozesměje. Ale laskavý není. MF DNES, 25. 4. 2010. zpět 
27.Gospodinov, Georgi. Suvenýr a symbol. Přízraky. Plav. Měsíčník pro světovou literaturu. Panevropský piknik, 4/2009. zpět 
28.Narodili jsme se jako draci. Antologie bulharské moderní povídky. Sestavili Pavel Krejčí, Klena Krejčová, Nadežda Staljanová. Slovník zastoupených autorů a úvod napsal Ivan Dorovský. Doslov napsal Dimităr Talev. Přeložili Georgi Bečev et al. V nakl. Albert vydala Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno a Boskovice 2003. zpět 
29.Rakovski, Văt‘o: Chci ti něco říci, světe. Výbor sestavil, básně přeložil a úvod napsal Ivan Dorovský. V nakl. Albert vydala Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, Brno a Boskovice 2003. zpět 
30.Wagenstein, Angel: Daleko od Toleda. Přeložila Oru Bernsteinová. Havran, Praha 2006. zpět 
31.Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon. Legendy, pohádky a humorky z Bulharska a Makedonie. Vybral a přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek. dybbuk, Praha 2011. zpět 
32.Zajac, Ondřej: Folklor bez cenzury. Otčenášek, Jaroslav G.: Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon. iLiteratura.cz, 14. 6. 2011;  zpět 
33.Kenarov, Dimităr: Apokryfní zvířata. Přeložil Marcel Černý. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2012. zpět 
34.Dimitrova, Kristin: Brno, Ruse, Skopje, Stuttgart. Přeložil Ondřej Zajac. Kde nejste doma – příběhy z cest. Větrné mlýny, Brno 2012. zpět 
35.Kisjov, Stefan: Kat. Přeložila Naďa Aljanabiová. Barrister & Principal, Brno 2012. zpět 
36.Československo bylo náš Vietnam, Vietnam komunistického systému. Rozhovor s bulharským spisovatelem Stefanem Kisjovem. Kontexty, 6/2012. zpět 
37. /Clanek/31557/kisjov-stefan-kat   zpět 
38.ВЪПРОСНИК ЗА ИЗДАТЕЛИ; ПРЕВОД И ПРЕХОД; www.npage.org.zpět 
39.;Host. Měsíčník pro literaturu a čtenáře, č. 04/2004. zpět 
40.Aluze. Revue pro literaturu, filozofii a jiné, č. 1/2006. zpět 
41.Tvar. Literární obtýdeník, č. 20/2012. zpět 
42./Sekce/477/10821085108010751080-knigi-bulharsko zpět 
43./Clanek/12681/nikolov-ljubomir zpět 
44.http://www.pwf.cz/cz/archiv-clanku/2167.html zpět 
45./Clanek/25743/apostolova-bozana; /Clanek/25339/apostolova-bozana-edva-ja-zadarzam zpět 
46./Clanek/22621/dimova-teodora-majkite zpět
47./Clanek/21545/dimova-teodora-adriana zpět
48./Redaktor/22/ani-burova zpět
49./Clanek/15901/bulharska-literatura-poslednich-patnacti-let- zpět
50.Burova, Ani, Ivana Srbková: Bulharsky psaná literatura. In: Literatura ve světě 2004. Gutenberg, Praha 2005; In: Literatura v Evropě 2005. Gutenberg, www.iliteratura.cz, Praha 2006; In: Literatura ve světě. Svět v literatuře 2006-2007. Gutenberg, Praha 2007. zpět
51.Mandažieva, Eli: Povídky=Razkazi. Přeložila Lenka Kolářová. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, Praha 2006. zpět
52.Popov, Valentin: Bývalý cizinec. Literární salon, Praha 2012.    zpět

© Ivana Srbková
Referát v bulharské verzi Săvremennata bălgarska literatura v češkija kontekst (1989–2012) zazněl na 3. mezinárodním bulharistickém kongresu, který se konal ve dnech 23.–26. května 2013 v Sofii.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 3535x

Inzerce
Inzerce