Cena Josefa Jungmanna 2019

Cena Josefa Jungmanna 2019

aktualita překlad

V úterý 8. 10. udílela Obec překladatelů v pražském Goethe Institutu ceny za nejzdařilejší překlady roku 2018, a jak ve svém prohlášení uvedl předseda poroty Václav Jamek, porota složená z renomovaných překladatelů různých jazykových oblastí letos neměla zrovna lehkou práci. S kvalitními překlady se v loňském roce totiž „roztrhl pytel“ a v podstatě všechny, které postoupily do užšího výběru, dosahují kvalit hlavní ceny Josefa Jungmanna.

Porotu Ceny Josefa Jungmanna zaujaly hned dva významné překlady ze španělštiny

Hlavní cenu porota nakonec udělila Vladimíru Medkovi, překladateli ze španělštiny a angličtiny, a sice za překlad významného, bezmála třicet let starého románu španělského spisovatele Antonia Muñoze Moliny Polský jezdec, který v loňském roce vydalo nakladatelství Leda. Překladatel se musel vypořádat s rozličnými nástrahami rozsáhlého, spletitého textu a svého úkolu se zhostil bravurně. Vladimír Medek ostatně není nováčkem ani na poli literárního překladu, ani na poli složitě vystavěných románů s nekonečnými souvětími. Má na svém překladatelském kontě již mnoho výrazných děl, které zajisté skvěle posloužily jako účinný „trenažér“: například prózy Gabriela Garcíi Márqueze včetně románu Sto roků samoty, Alexandrijský kvartet Lawrence Durrella, část série o Harrym Potterovi J. K. Rowlingové, romány Maria Vargase Llosy nebo Artura Péreze-Reverteho. I prózu Antonia Muñoze Moliny již českým čtenářům ve svém překladu před několika lety nabídl, a sice v podobě románu Za úplňku (Garamond, 2008).

Hlavní cenu si Vladimír Medek rozhodně zaslouží, je ale zřejmé, že porota letos vskutku neměla snadné rozhodování – v loňském roce totiž také vyšla pozoruhodná básnická publikace Pražské romancero (Argo), tedy výbor 100 španělských romancí ze 16. století, které o století později přivezli do Prahy irští mniši. Kromě nápaditě přeložených básní ocenila porota také studii, kterou publikaci opatřil překladatel Miloslav Uličný. Uličný patří mezi nejvýznamnější překladatele španělské poezie, přeložil například některé básně Federika Garcíi Lorky, Gustava Adolfa Béquera, Luise Góngory y Argoteho, Píseň o Cidovi, poezii Juana Ramóna Jiméneze nebo Chilana Pabla Nerudy. Uspořádal také několik výborů španělsky psané poezie s důrazem na romance a starší díla španělštiny Pyrenejského poloostrova, věnoval se ovšem i mexickým či kubánským básníkům nebo básníkům španělské avantgardy. Jeho překladatelské zkušenosti a záběr jsou podobně záslužné jako u Vladimíra Medka, porota tedy měla nevděčný úkol rozhodnout vlastně i mezi prózou a poezií. Miloslav Uličný se nakonec dočkal „alespoň“ mimořádné tvůrčí prémie, ale i to se počítá. Velkým přínosem je i skutečnost, že oceněné dílo vyšlo ve dvojjazyčném vydání. A kdyby porota udělovala také cenu za odvahu, získalo by ji zřejmě nakladatelství Argo – vydávat dnes španělské romance je zajisté počin záslužný, ale nevděčný stejně jako rozhodování mezi prózou a poezií nebo podobně kvalitními překlady z jiných jazyků. Seznam všech oceněných (a dále i „jen“ nominovaných) děl však přinejmenším může zájemce z řad čtenářů nasměrovat ke kvalitní literatuře. Více na stránkách Obce překladatelů.

 

© Denisa Škodová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 286x

katalogy

Inzerce