Baránek, Tomáš

Baránek, Tomáš

rozhovor kultura

„I když by už technicky nic nemuselo bránit existenci ‚čtečky‘, která se fyzicky chová skoro jako papírová kniha, a přitom umí poskytnout i možnost sdílení čtenářských zážitků mezi lidmi či s autorem přímo ‚uvnitř‘, nad konkrétním textem, kladu si v poslední době stále častěji otázku, zda po něčem takovém bude ve stále digitálnějším světě masová poptávka. Tichosti papírové knihy nelze uřvaností digitálna konkurovat,“ myslí si nakladatel Tomáš Baránek.

Své workflow stále vylepšujeme a nesmírně nás to baví

Jan Melvil Publishing je brněnské nakladatelství, které založili v roce 2007 Tomáš Baránek a Vít Šebor. Zaměřuje se na vydávání bestsellerových titulů v žánru osobního a profesního vzdělávání, mezi nimi i díla klasiků jako psychologa a ekonoma Daniela Kahnemana. „Nechceme a neděláme žádné prázdné ‚motivační knihy‘, což je trapná konotace, kterou za sebou obor dlouho táhl a my jsme to možná trošku pomohli změnit,“ tvrdí zakladatelé. Četné tituly se týkají i zdraví a fungování lidského těla (viz například výborné knihy Příběh lidského těla. Evoluce, zdraví a nemoci nebo Obsahuji davy. O mikrobech v nás, kolem nás a o jejich fascinujícím vlivu na náš život). Nedávno přibyla také edice věnovaná historii, v jejímž rámci byl publikován například Napoleonův voják historika Jiřího Kovaříka nebo překlad knihy Jareda Diamonda Rozvrat. Jak se národy vyrovnávají s krizemi. Mezi vydanými knihami rozhodně převažují ty přeložené, ale najdeme i několik populárních titulů původně českých, jako třeba Hacknutá čeština. Neortodoxní slovník dnešní mateřštiny nebo Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno.  

Nakladatelství ročně vydává jen kolem patnácti knih, zpočátku tedy bylo obtížné dosáhnout stavu, aby si na sebe bylo schopné vydělat. Roku 2010 začal Jan Melvil Publishing jako jedno z prvních nakladatelství v České republice vydávat elektronické verze knih. Dnes je automaticky vydává souběžně s papírovými. V roce 2011 podíl elektronických knih činil 8 procent tržeb, nyní se už blíží 20 procentům. Náš rozhovor mimo jiné ukazuje, že se Baránkovy názory na budoucnost tištěných knih vyvíjejí, v roce 2013 ji totiž viděl dosti černě: „Ve vzdálené budoucnosti bude papírová kniha specialita a v daleké budoucnosti asi jakási obskurnost. V proudu nových technologií bude stále složitější papír obhájit… Elektronická kniha bude hlavním prodejním artiklem v oblasti literárního umění a lidského poznání, a jen když budete jako čtenář chtít, tak si k ní dokoupíte i papírovou verzi. Tu pro vás nakladatel vytiskne na vyžádání, a jako stálému zákazníkovi vám ji k té elektronické přibalíme zadarmo.“ Výhody e-knih viděl tehdy i v tom, že zvláště non fiction tituly se budou průběžně aktualizovat, doplňovat a rozvíjet – u svých vlastních knih to prý Jan Melvil Publishing dělá.

V roce 2013 jako první český nakladatel začal prodávat knihy na Google Play Books, rok před tím už byl mezi prvními v Apple Books. Nakladatelství má dnes vlastní audioaplikaci Melvil Audio a některé jeho zvukové knihy jsou relativně úspěšné, například audioverze knihy Proč spíme se několik měsíců držela mezi deseti nejprodávanějšími audioknihami v ČR. Jan Melvil Publishing je aktivní v oblasti práce na dálku, takže bylo v tomto ohledu dobře připraveno na koronavirovou krizi. Když už, tak se redakce schází v komorním coworkingovém prostoru Melvil.Space, který sdílí s kýmkoli dalším, kdo si jej pronajme.

Mgr. Tomáš Baránek (nar. 1972) vystudoval matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně a zakládal vydavatelství Computer Press, kde vedl časopis Computer. Kromě zakládání (a provozování) nových nakladatelství také píše vlastní texty: po knize Smileys: stručný průvodce emotivní elektronickou komunikací (Computer Press, 2000) vydal sbírku erotické poesie Bez uzdičky (Host 2004), následovanou úspěšnou knihou o technikách seznamování a svádění Jak sbalit ženu: praktická příručka technologie lovu (Havlíčkův Brod: Fragment, 2005), která později vyšla v aktualizované podobě pod názvem Jak sbalit ženu 2.0. Ve svých veřejných vystoupeních celkem otevřeně vysvětluje, jak silně jeho knihy souvisejí s jeho životem: kniha pro svůdníky byla i odrazem autorovy osobní nesmělosti, která pak ale přešla v opačný extrém. A kniha básní byla podle Baránkových slov významným prostředkem, s jehož pomocí si získal pozornost své současné manželky, s níž má tři děti. (Ke své aktuální situaci dodává, že v současnosti by už mohl radit spíše k tomu, jak sbalit vlastnímu potomkovi věci na letní tábor).
Kromě toho se Baránek věnuje blogování, a to o nejrůznějších tématech: od budoucí podoby e-mailových schránek a úvah nad tím, jak dostat doklady do „hloupého bankovnictví“, přes výzkum spánku až po velmi osobní líčení autorovy dramatické hospitalizace po mozkové mrtvici. Tu si pravděpodobně přivodil „přehnaně zdravým životním stylem“. Ve svých pozdějších vystoupeních proto varuje, že i kvalitní knihy by měl čtenář vnímat jen jako přibližné či orientační, nikoli doslovné návody, a aplikovat by je měl s mírou a nikoli dogmaticky.

 

iLiteratura: V rozhovorech líčíte, jak krušné byly počátky vašeho nakladatelství, takže jste nad prvními ročními finančními uzávěrkami váhali, zdali vydavatelskou činnost neukončíte. Co vás nakonec motivovalo k tomu, abyste to nevzdali?   
Tomáš Baránek: Rozhodně nešlo o nějakou superschopnost. Vedle jisté vrozené vytrvalosti nás totiž nutilo pokračovat i několik negativních okolností, např. naše závazky, neochota přiznat neúspěch a strach z představy, že budeme krach muset roky vysvětlovat ostatním.

iLiteratura: V jednom rozhovoru jste uvedl, že vám jistý člověk vydávající se za překladatele odevzdal překlad, který skoro kompletně vytvořil Google Překladač. Jak často se to stává? A jak optimisticky vidíte budoucnost strojového překládání?   
Tomáš Baránek: Přesněji je to tak, že překlad byl na Google Překladači dle našeho dojmu založený a pak se překladatel pokusil jej velice povrchně vylepšit post-editací. Míra dodatečných oprav ale byla malá a špatná, takže jsme překlad museli celý předělat. Obecně vzato nemám nic proti použití různých technik a technologií u překladů, pokud urychlí práci, nicméně fakt je ten, že náročné non-fiction texty zatím stroj přeložit neumí. Sice klidně zvládne rozsáhlé pasáže třeba s popisem nějakých událostí, ale jakmile text zabrousí pod povrch, do abstraktní argumentace a odbornějšího výkladu, nemůžete se na takový překlad spolehnout. Non-fiction texty vyžadují znalost tématu a terminologie (tedy obvykle rešerši ze strany překladatele, navíc často nějakého odborníka coby konzultanta), jejích národních nuancí, jmen, názvů, lokalizací (např. u příkladů vázaných na naši kulturu či jazyk) atd. Mnohdy jde také o texty, kde autor zavádí původní, od běžného názvosloví odvozenou terminologii (vlastní termini technici) – s tím si stroje naučené převážně na starších, všeobecných či právních textech (jako je Google Překladač) zatím moc neporadí. Myslím si ale, že v budoucnu může být právě automatický překlad ještě větší pomůckou překladatelů než je dnes, protože přibývá dat, z nichž se ty mašiny učí.

iLiteratura: Deklarujete, že se snažíte „nejít trhu po srsti“, ale naopak chcete aktivně nastolovat nová témata i za cenu vědomého rizika, že s některými z nich přicházíte příliš „brzo“. Uvedl byste příklad vámi vydané knihy, na niž český trh ještě nebyl připraven? A která témata se díky vašim knihám podařilo do Čech přinést a ujímají se tu?
Tomáš Baránek: Je to tak, sledujeme trendy ve spoustě oblastí, sledujeme vlivné osobnosti, autory, vědce a obory, které nás zajímají. Nejsme nutně první, kdo na dané téma vůbec nějakou knihu vydá. Rádi naopak přijdeme i později, ale s titulem, který má potenciál stát se kultovním. Knih o prokrastinaci tu před Koncem prokrastinace bylo několik. Přesto až kniha Petra Ludwiga zasáhla čtenáře a společnost v takovém rozsahu, že se dalo mluvit o „veřejné diskusi”. Knihy se dnes jen v češtině prodalo už kolem 120 tisíc kusů, v ostatních jazycích další stovky tisíc. Kabat-Zinnova „bible mindfulness” Život samá pohroma sice byla na trhu velice pozdě – tedy ve srovnání se stovkami duchovně laděných titulů o meditaci vydaných v Česku před ní –, my jsme však vydali první a asi nejvlivnější knihu shrnující vědecké poznatky k danému tématu. Stejně tak tu bylo spousta knih o spánku, ale až titul Proč spíme vědce Matthewa Walkera otevřel i v mainstreamu a na sociálních sítích větší diskusi o dopadech nedostatku spánku na společnost. Kniha Zdravá střeva stanfordských vědců Justina a Eriky Sonnenburgových nebyla první knihou o mikrobiomu, ale v ČR byla prvním titulem, který silněji oslovil generaci lidí zajímajících se o nejnovější vědecké poznatky v oblasti zdravého životního stylu, včetně části lékařů. Fakta o dopadech našich knih a témat lze analyzovat pomocí monitoringu médií, který si platíme, ze sociálních sítí a aktivit (blogů, webů, skupin, podniků), kterým knihy daly vzniknout, a také z prodejnosti jednotlivých titulů.

iLiteratura: E-kniha budoucnosti bude podle vás vypadat jako facebooková stránka, nad níž budou čtenáři s autorem interaktivně komunikovat. Můžete svoji vizi ještě blíže vysvětlit? Myslíte, že se jejího uskutečnění dožijete?
Tomáš Baránek: Nemyslím, že se dožiju masového rozšíření podobné technologie. A musím přiznat, že s odstupem času jsem k tomu o něco skeptičtější a možná jsem se mýlil. Ukazuje se, že láska lidí k papírové knize jako artefaktu neklesá (e-knihy se v růstu zastavily, nyní roste audio, trochu na jejich úkor). Důvody této lásky budou možná nejen v konzervativismu, nostalgii a nedokonalosti dnešních čteček, jak jsem se dřív domníval. Začínám si myslet, že tam bude hrát roli ještě něco hlubšího, co hned tak nezmizí: rostoucí potřeba úniku od technologií. Uklidňující neměnnost tištěného ve srovnání s těkavostí digitálního obsahu. Svědčila by pro to mimochodem i rostoucí popularita různých papírových deníků, notesů, zápisníků – i naše kniha Metoda BulletJournal o tom, jak opustit appky a vést si osobní agendu „analogově”, se stala bestsellerem. A jak trefně podotýká moje žena: copak by tě jako autora zajímaly další tisíce názorů čtenářů sdílené přímo ze stránek knihy, když už jich i tak máš plný e-mail a socky? Lidé neustále něco sdílejí a papírová kniha je hrází proti této lavině. To, že z papíru na nás nic nevyskočí, nás udržuje příčetnými, dává nám to vytoužený prostor a pocit kontroly, který si člověk nedá nikdy vzít.
I když by už technicky nic nemuselo bránit existenci „čtečky”, která se fyzicky chová skoro jako papírová kniha (má alespoň pár měkkých, digitálních listů), a přitom umí poskytnout i možnost sdílení čtenářských zážitků mezi lidmi či s autorem přímo „uvnitř”, nad konkrétním textem, kladu si v poslední době stále častěji otázku, zda po něčem takovém bude ve stále digitálnějším světě masová poptávka. Tichosti papírové knihy nelze uřvaností digitálna konkurovat.


iLiteratura: Jaký podíl u vás tvoří původní a překladová produkce?
Tomáš Baránek: Zpočátku to byla drtivá převaha překladů, zatímco letos čeští autoři tvoří třetinu nové produkce Melvila. V našem oboru nejde o umění a příběhy, ale o sdílení hlubokého know-how autora srozumitelnou formou. K tomu, abyste měli solidní know-how ve svém oboru, potřebujete nejméně deset, nejlépe patnáct i více let praxe, a navíc se neobejdete bez (těžce kvantifikovatelné) osobní zralosti. Samotná dovednost psaní není úplně stěžejní jako u beletrie, s tím vám pomůžeme. Přesto schopnost srozumitelně zformulovat know-how do knihy vyžaduje také hodně času, vůle, trpělivosti a lidské i finanční zázemí, protože v době psaní knihy, zvláště u freelancerů, autorovy příjmy trpí. Když to shrnu: odborníků schopných vytvořit přínosnou, kvalitní a čtivou non-fiction knihu je stále málo, ale přibývá jich, protože odborně dorostli a dozráli a se zbytkem jim pomůžeme my; v době kolem roku 2007, kdy jsme začínali, jich ale v Česku bylo naprosté minimum. Těšíme se, že českých autorů nám bude nadále přibývat, práce s nimi nás baví; ostatně učíme se od nich mnohem intenzivněji než od autorů překladovek. Jsme na naše autory moc pyšní.

iLiteratura: Je těžké odhadnout, jaký bude mít konkrétní kniha úspěch na knižním trhu?
Tomáš Baránek: Bez tohoto odhadu nemá smysl se do tak velkého a nákladného projektu pouštět. Jistotu ale samozřejmě předem nemáte nikdy. Přestože vždy zapojíme veškeré své nakladatelské zkušenosti, pravidelně nás nějaký titul překvapí. Buď se stane úspěšnějším, anebo si naopak těžce hledá cestu. Těší nás, že ač u některých titulů dopředu spíše předpokládáme, že jsou určeny pro menší část čtenářů, nakonec se z nich stávají bestsellery. Příkladem takové knihy bylo právě i zmíněné Myšlení rychlé a pomalé, od jehož vydání nás celá řada lidí zrazovala. Naopak jedna z vynikajících a průlomových knih, které jsme prognózovali úspěch a kterou máme velice rádi, Superprognózy, si cestu ke čtenářům dodnes hledá obtížně.

iLiteratura: Jak dlouho vaše tituly zůstávají v prodeji v knihkupectvích, je nějak předem dané, kdy se titul stáhne?
Tomáš Baránek: Za dvanáct let existence jsme stáhli jen nižší jednotky procent titulů, všechny ostatní se trvale a dobře prodávají. Počáteční finanční potíže nám nedovolily vydávat nové a nové tituly, protože je to investičně náročné – museli jsme se zaměřit na způsob výběru titulů, které budou trvalkami a které lze bez dodatečných nákladů dlouhodobě jen dotiskovat. Průměrný prodaný náklad jedné naší knihy za celé nakladatelství se pohybuje kolem 6500 kusů. Pokud vím, je to v branži nadprůměr, protože větší nakladatelství se zaměřují na větší počet vydaných titulů (desítky i stovky ročně) s pochopitelně menšími prodanými náklady většiny z nich.

iLiteratura: Sledujete, jaký je zájem o vaše tituly v knihovnách? 
Tomáš Baránek: Pokud vím, tak značný.

iLiteratura: Pyšníte se relativně velkou komunitou fanoušků, kteří mají ve zvyku si kupovat většinu vašich titulů, protože jim důvěřují. Jejich virtuální sdružování podporujete i vytvářením knižně tematických facebookových skupin, jež nazýváte „podpůrné čtenářské skupiny“ (největší z nich má úctyhodných 85 tisíc členů). Snažíte se s těmito čtenářskými komunitami nějak výrazněji pracovat a ještě více posilovat vzájemné vztahy a loajalitu?
Tomáš Baránek: Se čtenáři jsme v čilém kontaktu na všech frontách, nejen ve skupinách na Facebooku. Získáváme od nich zpětnou vazbu, tipy na témata, která je zajímají, diskutujeme s nimi o knihách i konkrétních problémech – a tu a tam jim občas uděláme radost nějakou nabídkou. Nemá smysl čtenářské a tématické „kruhy” nějak zásadně organizovat a někam navádět, po iniciaci si obvykle žijí vlastním životem, a to je krásné.

iLiteratura: Říkáte, že se necháváte inspirovat čtenáři a pravidelně je vyzýváte k zasílání tipů na zajímavé knihy a okruhy témat. Vydali jste některé tituly na přímý podnět čtenáře? 
Tomáš Baránek: Ano, několik knih vzniklo díky tipům od čtenářů. Nicméně většinu tipů nevyužijeme, protože k tomu, aby nějaký titul zapadl do našeho edičního plánu, musí splňovat více kritérií než jen to, že je o něj obecný zájem.

iLiteratura: Jak často se stává, že vás vaši čtenáři zklamávají? V přednášce Vydavatelé musí být šílení jste mluvil o tom, že podle jistého výzkumu mnozí čtenáři dočtou jen třetinu knihy, a navíc si elektronicky podtrhávají ta nejbanálnější sdělení…
Tomáš Baránek: Já toho namluvím! Rozhodně mě čtenáři nezklamávají tím, že by knihy nedočetli – sám s tím mám často (spíše u knih jiných nakladatelů) problém. Nezklamou mě ani tím, že si zaškrtávají banální sdělení. Je to dnes velice populární žánr: sdílet tautologie a banality v podobě motivačních citátů v krásném rámečku. Nudí mě to, ale věřím, že samotná podtržená či nasdílená banalita neznamená vždy banalitu podtrhávajícího; děláme to proto, že autor velice trefně vystihl část našeho životního příběhu, který rozhodně banální není. Pokud si tedy poznámku uděláme pro sebe, je to v pořádku. Pokud ji sdílíme, měli bychom se zamyslet, zda příjemci nebude chybět kontext.

iLiteratura: Některé knihy, jež vydáváte, obsahově přímo souvisejí se způsobem vašeho podnikání i myšlení (viz vydání knihy Restart). Kolik takových knih je?
Tomáš Baránek: Všechny knihy jsme vydali proto, že někomu z nás připadaly osobně užitečné a přínosné, tedy kompatibilní s naším způsobem uvažování. To je úplně první podmínka a síto, přes něž musí u nás vydávaná kniha projít. Necítím se být obchodníkem, který jen nakupuje a prodává; jsem nakladatelem, a to pro mě znamená, že autorům, které vydáváme, musím věřit a být v základním světonázoru na jejich straně (ač s nimi nemusím vždy souhlasit).

iLiteratura: Mezinárodní ohlas zaznamenala zmíněná kniha Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno od Petra Ludwiga, která už vyšla v 18 překladech. Rýsuje se nějaký další titul zdejšího autora, který má potenciál dosáhnout podobného úspěchu? A existuje podle vás návod, jak se může český autor non fiction prosadit na mezinárodním trhu? I s vědomím toho, že s non-fiction je asi i mnohem těžší prorazit než s beletrií…
Tomáš Baránek: Úspěch Konce prokrastinace je výjimečný a lhal bych, kdybych tvrdil, že jsme jej předvídali. Věděli jsme, že kniha a autor zaujmou, a udělali jsme maximum pro to, aby úspěchu nestálo nic v cestě. To, že urazila takovou cestou, je ale z drtivé části zásluha autorova působení ve veřejném prostoru; knize tak synergicky pomáhají všechny jeho podnikatelské i společensky záslužné aktivity.
Velké západní trhy mají dostatek svých skvělých autorů a nás nepotřebují. Tradice režimem nepoznamenané non-fiction literatury či vědeckého žurnalismu je tam také hluboká. Konkurence je větší a propracovanější než u nás. Takže dostat se mezi ně a vyniknout je téměř nadliský úkol. Je proto téměř vždy lepší začít jednat na menších, východních, nám pozitivněji nakloněných trzích a teprve postupně si získat pozici. Petrovi Ludwigovi se podařilo v USA uspět proto, že měl za sebou sto tisíc prodaných kusů v Česku, desítky tisíc prodaných výtisků v mnoha menších jazycích, skvělý vyjednávací tým a hlavně drzost a odvahu se tam na čas fyzicky odstěhovat a přednášet.

iLiteratura: Pochvalujete si, že vám přibývají elitní osobnosti-autoři, profesionálové svých oborů, kteří se rozhodli předat know-how širší obci. Těm se snažíte pomáhat dotáhnout text do tvaru skutečné knihy. Chcete, aby ze sebe dostali „to nejhodnotnější“ a formulovali to tak, aby čtenář odešel s maximální dávkou know-how, které šlo předat. Takto pracujete jen s domácími, nebo i se zahraničními autory? A je při popularizaci nějaká obecná dovednost, která českým autorům zatím schází?  
Tomáš Baránek: Zahraniční autory můžeme stěží ovlivnit: kupujeme práva na knihy, které napsali či píšou pod dohledem svého zahraničního agenta či nakladatele. Můžeme tak asistovat pouze českým autorům.
Základní nezbytnou dovedností autora non-fiction je elementární schopnost zformulovat a kategorizovat své znalosti v kontextu předpokládaných znalostí čtenáře. Vzácným bonusem je stylistická zkušenost, vypravěčské střevo, přesahy do jiných oborů a umění nadhledu. Zatímco s těmi bonusovými dovednostmi pomůžeme, bez schopnosti autorů popsat stručnými slovy své know-how se dál nedostaneme. Většina lidí to dokáže, i když nejsou vypsanými literáty. Tvorba knihy českého autora většinou prochází několikafázovým procesem, do něhož se do různé míry zapojujeme a autora systematicky koučujeme. Máme svůj postup, na jehož začátku je analýza záměru a znalostí autora, následuje klíčová „extrakce know-how”, což je interaktivní několik hodin trvající sezení (tzv. sprint) s autorem, během kterého vytvoříme jakousi mapu jeho znalostí a poté z nich metodicky vytahujeme klíčové, originální myšlenky a nakonec i leitmotiv zamýšlené knihy. Typickým výsledkem sprintu je, že autor zjistí, že chce napsat vlastně trochu jinou knihu, nebo znovuobjeví část know-how, kterou díky svému ponoru do oboru považoval už za všeobecně známou. Teprve pak pouštíme autora ke psaní, které má většinou také zpětnovazebný charakter. Své workflow stále vylepšujeme a nesmírně nás to baví.

iLiteratura: Prosazujete digitální inovace v nakladatelské práci, kde se snažíte o automatizaci. Například činnosti související s vykazováním autorských práv u vás prý nyní řeší robot familiárně zvaný Miluška. Umíte si představit, jak bude typické nakladatelství vypadat za dvě stě let? Případně máte nějaké zahraniční futuristické vzory, jimž se chcete přiblížit?
Tomáš Baránek: Z hlediska digitalizace procesů jsme zatím na velké vzory nenarazili, ale to je asi tím, že se o konkurenci moc nezajímáme, hledíme si svých čtenářů a práce je nad hlavu. Rádi se tu a tam inspirujeme tím, jak to dělají jinde, ale protože se nakladatelé svými postupy nechlubí, moc časté to není. Pokud jde o nás, za mnoho může moje osobní posedlost technologiemi. Vždycky jsem byl ajťák a geek (a někdy to není nic hezkého); baví mě věci automatizovat, digitalizovat, propojovat. V Melvilovi se tento koníček proměnil navenek ve snahu nabízet co nejlepší služby (e-knihy a audioknihy v balíčcích s papírovou), uvnitř firmy zase v trvalé úsilí odstranit maximum „tupé práce”; to je ta, kdy lidé dělají něco rutinního, mechanického, přičemž je to nebaví a jejich lidský potenciál tak není naplněn. Během posledních tří let náš skvělý tým vyvinul systém, který sice není zdaleka dokonalý, ale ušetřil nám tisíce hodin „tupé práce”, a tedy i nervů a peněz. Například zmíněná Miluška je robot, který dokáže do pár minut zpracovat reporty od desítek našich prodejců a převést je do souhrnného reportu pro agentury a autory. Co dřív zabralo tři měsíce práce jednoho až dvou lidí a co se dělalo vždy na jaře jednorázově za totálního vypětí a se spoustou chyb, je nyní hotové hned. Žádné opisování stovek odlišných tabulek v různých formátech, stačí poslat Milušce e-mail. Odpověď přijde doslova hned: hotovo. Díky tomu máme navíc průběžná data, takže můžeme odkládat finance na honoráře a to zlepšuje kontrolu cash-flow.
Typické nakladatelství za dvě stě let: do takové prognózy nejdu, pletu se v odhadech na úrovni jednotek let, jak bych mohl věštit něco tak vzdáleného. Věřím tomu, že kniha jako ucelený systém pro sdílení poznání na určité téma bude nadále existovat. Jak bude vypadat, to ale netuším.

 

Na podobné téma: 
Vladimír Pistorius (Pistorius a Olšanská): Vůči knížkám pěstuji volnou lásku 
Martin Bedřich (Portál): O zabíjení knih a také o svatých a dinosaurech 
Roman Sviták (Grada): Zkušenosti a správná intuice: nakladatelství Grada sází na osvědčené zbraně 
Jan Šavrda; Šárka Šavrdová (dybbuk): O robotech, „asivzdělaných“ učitelkách, četbě zažívané všemi smysly a lásce, díky níž je na světě lépe a radostněji

© Jan Lukavec
 

Diskuse

Vložil: Jan Lukavec, 23.09.2020 00:17
Baránek, Tomáš
Aktualizace: průměrný prodaný náklad jednoho titulu z Melvilu je podle Baránka v současnosti už dokonce přes 10 000 kusů. Čemuž se ani nechce věřit...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1085x

Inzerce
Inzerce