Kopáč, Radim; Schwarz, Josef: Praha erotická

Kopáč, Radim; Schwarz, Josef
Praha erotická

recenze kultura

Pestrý a lehce chaotický soubor obsahuje texty převážně o spisovatelích a umělcích, kteří v našem hlavním městě žili nebo se v něm alespoň mihli a v jejichž díle se zároveň vyskytuje něco, čemu je možno přiřadit adjektivum „erotický“. O dané lokality, převážně místa bydliště, v textu většinou nejde.

Malá pražská sexuální antologie
Radim Kopáč
, Josef Schwarz: Praha erotická. Academia, Praha, 2017, 367 s.

Sto vybraných míst hlavního města spojených „s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů zejména ve 20. století“ čtenářům dle anotace slibuje představit kniha Praha erotická od osvědčené autorské dvojice Radim Kopáč a Josef Schwarz. Ve skutečnosti jde o geograficky uspořádanou směs hesel, která s životem Pražanů někdy souvisejí jen velmi volně. Je to tedy spíše antologie textů o spisovatelích a umělcích, kteří v našem hlavním městě žili nebo se v něm v 19. či 20. století alespoň mihli a v jejichž díle se vyskytuje něco, čemu je možno přiřadit adjektivum „erotický“ či sexuální. O dané lokality, tedy hlavně místa bydliště přitom většinou v textu vůbec nejde, ty slouží jen jako záminka, proč daného tvůrce do knihy zařadit. Nespornou předností svazku jsou ale četné barevné fotografie a další ilustrace.

Do publikace se dostali také popularizátoři, osvětáři a sběratelé, u nichž se objevovaly erotické motivy, a dále instituce nejrůznějším způsobem spojené s tematikou lidské sexuality. A rovněž vydavatelé zabývající se příslušným druhem literatury. Například pojednání o vydavateli Lewinsohnových Světových dějin sexuality, sídlícímu na adrese Valdštejnská 14, slouží k drobnému minirecenznímu zhodnocení tohoto díla, k připomenutí pasáží věnovaných Martinu Lutherovi a jeho radě „Dvakrát týdně se svou paní oddávej se milování“.

Své kapitoly mají i celebrity jako Olga Schoberová (nar. 1943), označovaná někdy za nejkrásnější ženu českého plátna šedesátých a sedmdesátých let, jež původně pracovala v ulici Rybná jako fakturantka, nebo jedna z údajně prvních českých striptérek Soňa Stenová, vystupující ve varieté Praga ve Vodičkově. Citovány jsou i dobové policejní zprávy o některých skandálních vystoupeních, jsou až překvapivě podrobné a explicitní. „Intimní partie jsou stuhou zakryty tak nedokonale, že mezi stehny vylézají jasně viditelné vyholené stydké pysky,“ pečlivě referoval jistý policejní úředník roku 1926 o představení německé tanečnice a herečky Anity Berberové (1899–1928).

Silněji s Prahou souvisejí i kapitoly, které se zabývají architektonickými a sochařskými prvky ve veřejném prostoru, zvláště nahými či minimálně přioděnými postavami z kamene či kovu. U těch autory ani tolik nezajímá, co měly původně symbolizovat (jako například „radosti pojištěného a strasti nepojištěného člověka“), ale spíše to, jaké skryté významy u nich nacházely další generace, nebo co k nim dokonce kreativně přidávali pozdější restaurátoři. Na jedné soše tak byl původní fíkový list restaurátorkou originálně přetvořen v penis úctyhodné délky. Případně citují vtipné básně, které o daných artefaktech vznikly: „V parku stojí socha děvčete a hocha. S neskrývanou rozkoší každou noc tu sousoší.“ V knize ovšem najdeme i sochu Sigmunda Freuda visícího nad hlavami procházejících v Husově ulici, jež měla znázorňovat postavení intelektuála na počátku nového tisíciletí, konkrétně jeho „bezvýchodný, lehce smířený stav“.

Kniha některé poznatky přebírá z publikace Teplá Praha: Průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000 (Černé pole, 2014), která je z faktografického hlediska mnohem systematičtější a důkladnější, i když je zúžená na jedno téma. Dále Praha erotická volně navazuje na předchozí tituly obou autorů, například Zmizelá Praha: Nevěstince a nevěstky (Paseka, 2013) a Ve sladké tísni klína: Erotika v české literatuře od počátků po dnešek (Paseka, 2016). Jejich specifická interpretace dějin české erotické literatury se v knize projevuje například poznámkami o Erbenově „patriarchálním sadismu“, stejně jako způsobem selekce zařazených textů. Ten Kopáč se Schwarzem nijak podrobněji nevysvětlují, jen lapidárně deklarují, že výběr provedli „podle gusta“, což by čtenář i beztoho poznal sám.

O tom, do kterých konkrétních pražských lokalit literáti situovali dráždivé scény svých próz či veršů, se v knize mnoho nedozvíme. Ani to, jak z hlediska heterosexuálního muže třeba vypadá současný trh s prodejným sexem v centru Prahy – skoro více v tomto ohledu asi prozrazuje publikace 111 míst v Praze, která musíte vidět (Paseka, 2016). Celkově kniha představuje pelmel textů a citátů z autentických děl literárních klasiků (Apollinaire, Hašek, Hrabal, Kafka, Robbe-Grillet, Sacher-Masoch) i erotických mystifikací, například od Martina C. Putny. Její tematická rozrůzněnost až chaotičnost ale na čtenáře může působit osvěživě, a místy snad i překvapivě. Stejně jako vtip, s nímž jsou psány komentáře původců knihy, jež však zároveň prozrazují jejich velkou a všestrannou (především knižní) erudici.

 

Na podobné téma:
Matěj Černý
a Marie Peřinová: 111 míst v Praze, která musíte vidět

 

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 34 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.