Revue Prostor 108: Křižovatky víry

Revue Prostor 108
Křižovatky víry

recenze náboženství

Nové číslo dynamického pololetníku, tentokrát s hostujícím dramaturgem Adamem Borzičem, nabízí rozmanité, mnohdy překvapivé pohledy na současnou duchovnost. Významnými motivy čísla jsou nutnost obohatit rozum spirituálními a imaginativními impulsy a potřeba napravit odčarovaný a příliš zracionalizovaný svět. A to nikoli návratem ke středověku nebo ještě hlubší minulosti, nýbrž dílčími inspiracemi.

Křižovatky víry
Revue Prostor 108: Křižovatky víry. Sdružení pro vydávání revue Prostor, Praha, 2017, 282 s.

Revue Prostor je časopis se samizdatovými kořeny. Od roku 2016 je jeho novou šéfredaktorkou Marina R. Šternová, dcera jednoho ze zakladatelů Jana Šterna. Z toho by leckdo mohl usuzovat, že se jedná o rodinný podnik s uzavřenou skupinou přispěvatelů. Je to ale právě naopak. Pod novým vedením sleduje redakce velmi pluralistickou koncepci a každé monotematické číslo má dramaturgicky na starosti jiný člověk s danou problematikou nějak spojený.

Po letošním čísle Generace chaosu, které zaznamenalo – i díky spuštění úspěšného blogu obsahujícího nekonvenční videa – zvýšený zájem čtenářů, vyšlo nedávno číslo druhé, nazvané Křižovatky víry. Sestavil jej básník a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar Adam Borzič a cílem svazku bylo zkoumání křižovatek víry, „ať již se jedná o křižovatky duchovní, ekologické, politické, či umělecké“. Jednotlivé pododdíly nesou názvy Iniciace cesty, Krize tradice, Transy extáze, Obrazy vzpoury, Vize proroctví, Střety pravdy a Kouzla čáry. Číslo je symbolicky vztaženo k velké křižovatce západní kultury, k pětistému výročí zrodu reformace, vystoupení Martina Luthera, převažují však témata spíše současná.

Ideový rozptyl tohoto vydání časopisu, který se rozsahem blíží spíše knize, shrnul jeden z přispěvatelů, religionista Ivan O. Štampach, následovně. Najdeme zde všechny možné myšlenkové proudy, „od přísného katolíka po autora inspirovaného Marxem, od autorky s láskou píšící o pravoslaví, protestantského teologa a husitské teoložky po čarodějku, která prozkoumává umění jako magii, od paleokonzervativce po autorku hlásící se k radikálnímu queer anarchismu a člověka s anarchistickým myšlenkovým zázemím, které oba nově promýšlejí. Snad všechny spojuje vědomí, že jsme se všichni ocitli na křižovatkách a v krizových situacích“.

Magie osvobození
Adam Borzič studoval teologii a absolvoval psychoterapeutický výcvik. V médiích promlouvá a píše o tématech souvisejících s netradičními či menšinovými formami spirituality, často v přesahu k obecnějším otázkám lidské imaginace a uspořádání společnosti. V jednom článku pro Deník Referendum kupříkladu zprávu o tom, že americké čarodějky vyzvaly k magickému odboji proti Donaldu Trumpovi, kladně ohodnotil jako „další hlas utlačovaných vyzývající k protestům“, a dokonce přivítal v tom smyslu, že „magii nacionalismu, magii šovinismu, magii kapitálu, magii reklam a magii alternativních faktů musí vyzvat na souboj jiná magie. Magie rodící obrazy osvobození.“ Jindy kritizuje „neoliberální horor“ kladoucí přehnaný důraz na izolovaného jedince a proti němu klade tradici pravé esoteriky s vizí celistvého a propojeného vesmíru, jež může být základem komunitních forem sociálního uspořádání.

V rámci podobných přesahů je religiozita v nejširším slova smyslu traktována i v Křižovatkách víry, Borzič se svěřuje i s tím, jak u něj osobní krize víry souvisela s krizí jeho politického přesvědčení. Tak pojednání o jungiánském spisovateli Robertu Blyovi obsahuje výtky, že i když jeho terapeutickým cílem je dosažení citlivého mužství, Blyův ideál stále zůstává příliš patriarchální a evropocentrický. O mystice a potřebě její rehabilitace se ve svazku nepíše z hlediska nějaké čistě pasivní kontemplace, ale téměř aktivisticky, jako o něčem, co má vytyčit hradby proti jednostranné moderní racionalitě, a to v podobě hodnot a emocí, které ji budou omezovat a bránit jí v absolutní dominanci a v expanzi do oblastí, kam nepatří. Autorem daného pojednání, odkazujícího se i na T. G. Masaryka a jeho požadavek posuzovat problémy z hlediska věčnosti, je mimochodem politolog Petr Drulák, kterého si veřejnost zřejmě spojuje s jinými, pragmatičtějšími otázkami, nicméně znalci vědí, že již dříve například vydal knihu Umění, mystika a politické jednání (Novela bohemica, 2016). Čtenář se v ní může – možná poprvé v životě – setkat s pojmem „hiodiverzita“, konceptem, podle něhož se jednotlivá náboženství navzájem potřebují a doplňují, podobně jako živočišné druhy, jež společně vytvářejí kýženou biodiverzitu.

Často se vracejícími motivy 108. vydání Revue Prostor jsou nutnost obohatit rozum spirituálními a imaginativními impulsy a potřeba napravit odčarovaný a příliš zracionalizovaný svět, a to nikoli úplným návratem ke středověku nebo do ještě hlubší minulosti, ale pouze v některých dílčích inspiracích. Například obnovením vnímání básníka jako novodobého šamana a umělce coby média. Nebo tvorbou nových společenských rituálů a pěstováním citlivosti k symbolickému potenciálu našeho jednání, jak ve své kapitole navrhuje religionista Radek Chlup.

Proměňme svá těla v žebříky
Do knihy byly zahrnuty příspěvky známých osobností jako Tomáše Halíka nebo Romana Jocha, píšícího o „civilizační zradě“ pravicových politiků přimykajících se k Rusku, ale také autorů mladších a myšlenkově průbojnějších, až provokativních. Sem náleží pasáže o „prostitučním“ aspektu uměleckého života, který už kdysi naznačoval režisér Karel Hugo Hilar poznámkou, že každá herečka je „tužbami bakchantka, životem světice“, které jsou ve svazku rozvíjeny pasážemi o soudobé umělkyni, která v posteli veřejného domu uspořádala „uměleckou performanci“, jíž ovšem byl placený sex.

A čtenáře, který nezná články religionisty a publicisty Lukáše Senfta, může překvapit jeho text Zpěv svatých květin, v němž rozvíjí vizi vnímání přírody jako živoucí galerie obydlené citlivými tvory včetně rostlin. S těmi podle něj můžeme komunikovat, například přijímat poselství od svaté liány ayahuasca, stávat se jimi, prožívat s nimi fotosyntézu nebo se od léčivých bylin dozvídat, jaké jsou jejich léčivé účinky. S čerstvým držitelem ceny Novinářská křepelka můžeme drobně polemizovat v tom, že mluvit dnes o „rostlinné inteligenci“ se podle něj rovná tmářství – u nás ji totiž seriózně zkoumá a své poznatky popularizuje například Fatima Cvrčková. Stejně tak nesouhlasíme s jeho tvrzením, že spojení „umělá inteligence“ dnes údajně nevzbuzuje kontroverzi, jako by šlo o něco zcela obecně přijímaného – v nedávné debatě v České televizi se ovšem hosté Souvislostí Jana Pokorného shodli, že nic takového zatím neexistuje a lidé, kteří s tímto termínem pracují, zbytečně straší ostatní. Avšak Senftovo vyjádření, že každý může proměnit své tělo v žebřík a dosáhnout kosmických výšin i hlubin existence, stejně jako rostliny, nepostrádá poetičnost (a záleží na každém čtenáři, zda je bude vnímat jako básnický obraz, nebo pokus o popis reality a návod ke konkrétní činnosti).

Náboženství se v současném světě objevuje v mnoha podobách. Řadu z nich nechávají Křižovatky víry stranou (popkulturu, umělé digitální světy). I tak ale obsahují řadu multiperspektivních pohledů na současnou duchovnost, a to často v zarážejících souvislostech. Hledající čtenář tu najde spoustu podnětů, ať už od těch, kteří hledají „alternativu k alternativě“, protože přišli na to, že „víra, která není vázaná, také k ničemu nezavazuje“ (Ivana Noble), nebo těch, které zajímají nové spirituální obřady pro postmoderní dobu.

 

Na podobné téma:
Alena Rybníčková
, Radek Chlup, Martin Pehal, Evelyne Koubková: Happening: mezi záměrem a hrou

 

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 6 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   95%čtenáři

zhlédnuto 1627x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce