Úžasné příběhy, jenže mimo škatulky
Steele, Gary G.

Úžasné příběhy, jenže mimo škatulky

Kočující cirkus, velká hospodářská krize a jedno strašlivé rodinné tajemství. O knize Čhávata z manéže i o své pozoruhodné životní cestě vypráví spisovatel Gary G. Steele.

Za jednou z nejkrásnějších knih vydaných v Česku roku 2022, vyprávěním o cirkusovém kočování po spojených státech, stojí pozoruhodný objev nakladatelství Kher. Spisovatel Gary G. Steele (nar. 1943), který vyrostl v americkém romském cirkuse, se rozhodl literárně zpracovat rodinné historky. Vydal je vlastním nákladem, nemá tedy k dispozici agenty ani PR oddělení. Za české vydání Čhávat z manéže proto vděčíme intenzivnímu pátrání překladatelky Karolíny Ryvolové po zajímavých dílech romské literatury z celého světa. Do rukou se nám dostává román sršící životním elánem, který oslovuje nejen zájemce o romské psaní. 

Gary G. Steele v červnu 2024 navštívil Prahu a rozhovor iLiteratuře poskytl bezprostředně po živé besedě s autorkami sdruženými v Klubu romských spisovatelů Paramisara.

iLiteratura: Jaké pro vás bylo setkání se spisovatelkami z klubu Paramisara?
Gary G. Steele: Silný a inspirativní zážitek, nečekal jsem to. Ve Spojených státech obvykle Romové vyprávějí, ale nepíší, naše tradice je spíš orální. Jsem moc rád, že tady jsou lidé, kteří píší knihy a uchovávají historii. Orální tradice zemře s námi, zatímco knihy zůstanou v knihovnách. Většina literatury o Romech byla napsána Neromy… Já mám to štěstí, že jsem bikulturní, můj otec byl Američan německého původu a matka Romka, jejíž předkové přišli do USA z Anglie, a mám hodně zkušeností z většinového kulturního prostředí.

iLiteratura: Je tedy podle vás spisovatelský klub sdružující romské autory něčím unikátním?
Gary G. Steele: Nic podobného neznám. Jsem dost aktivní na sociálních sítích, a když jsem tam informoval o svých knihách, přicházely reakce jako: „O nás ještě nikdo takhle zevnitř nepsal!“ Spíš dochází ke kulturní apropriaci, znáte ten termín? Například když někdo pojmenuje názvem Gypsy Madonna knihu, která přitom nemá s Romy nic společného. Někdy se člověku ani nechce zmiňovat své romské kořeny, protože lidé si s výrazem „gypsy“ spojují všechno možné, odpověď nejednou zní třeba: „Ach, jak zajímavé, já se taky rád jen tak toulám a mám svobodného ducha!“

iLiteratura: Byl tohle důvod, proč jste se rozhodl napsat své romány? Aby se lidé o Romech dozvěděli víc? 
Gary G. Steele: V dětství jsem slýchal úžasné příběhy. Nejednou v těch vyprávěních zaznívalo třeba: „Ale někteří říkají, že to tehdy dopadlo jinak.“ Nebo: „Můžu vám povědět i jiný konec.“ Nebo: „Bohužel, konec už vám nedopovím, protože je nejvyšší čas jít spát.“ Já jsem někdy třeba říkal: „Ale verze strejdy Joea se mi líbila víc, která je pravdivá?“ „A která chceš, aby byla pravdivá?“ Z toho je vidět, že vyprávění zkrátka potřebujeme k životu.

Když jsem pak odešel do důchodu, pustil jsem se do psaní. Měl jsem hodně zkušeností s odbornými texty, ale řekl jsem si, že dokud jsem naživu, měl bych hlavně zapsat tohle.

iLiteratura: V Čhávatech z manéže a navazujících dvou knihách (v originále The Gypsy Family Circus of 1933, 19341935; vyšlo v letech 2019–2020) píšete o životě v cirkusu, který provozovala vaše rodina v době velké hospodářské krize. Sám jste se narodil o deset let později, ale znáte ty časy z vyprávění. Nechystáte se zpracovat i svoje vlastní dětství a zkušenosti? 
Gary G. Steele: Jednu knihu o svém životě jsem napsal, o pobytu v katolickém internátě. Tehdy jsem ale tajil, že mám romský původ. Ta kniha v podstatě nepatří do romské literatury.

Svou trilogií jsem chtěl hlavně ukázat, že jsme dobří lidé, že jsme jako ostatní, v něčem se dost lišíme, ale nejsme o nic horší než druzí. Jsme inteligentní, tvrdě pracujeme, často býváme kreativní a dovedeme si poradit. Ani nacisti nás nedokázali zničit. Víte, co mám na mysli? Statisíce Romů bylo vyhlazeno, podobně jako Židé, lidé s postižením nebo homosexuálové. 

iLiteratura: Jaké byly na vaši trilogii reakce?
Gary G. Steele: Velice dojemné a příznivé. Byl bych ovšem rád, kdyby se reakce netýkaly mě osobně, nýbrž našich lidí. Může se říkat, že jsme dobří lidé, ale je potřeba to ukázat na silném příběhu. Pak je to jasné. Víte, všude jsou lidé dobří i špatní. Ve Spojených státech najdete špatné lidi mezi starými bělochy v oblecích a kravatách, co dělají zákony…

iLiteratura: V úvodu Čhávat píšete, že vaše rodina měla strašlivé tajemství – romský původ. Zmiňoval jste, že ještě během vašeho pobytu na internátu se nikdo o vašem původu nesměl dozvědět. 
Gary G. Steele: Ano, o svém romském původu jsme nemluvili. Mezi sebou jsme někdy používali krycí označení „travellers“ (pojem užívaný v Británii obecně pro lidi bez stálého přístřeší, pozn. red.). Neoznačovali jsme se však jako Romaničelové, ani výrazem gypsies. Měli jsme dobrý důvod svůj stigmatizující původ tajit. A mluvili jsme anglicky.

iLiteratura: Jaká je situace dnes?
Gary G. Steele: Mnohem otevřenější. Myslím, že situace se zlepšila pro všechny menšiny. Někdy zní reakce na to, že k nějaké menšině patříte, prostě jenom: „No a?“ A to je moc dobře. V minulosti možná nebylo obvyklé, aby se ženy věnovaly novinařině. Dnes to nikoho nepřekvapí. A pro vaši dceru to třeba bude ještě lepší. Doufejme.

iLiteratura: Jak probíhala příprava českého vydání Čhávat z manéže?
Gary G. Steele: Kniha by neexistovala bez překladatelky Karolíny Ryvolové (viz také její esej o práci na knize, pozn. red.). Některé části byly na překlad hodně složité. Na knize jsme spolupracovali a česká verze je díky Karolíniným dotazům svým způsobem přesnější než anglický originál.

Karolína velmi dobře ovládá romštinu používanou u vás a pronikla i do našeho jazyka, což je spíš pidžin nebo kreolština, prvky romštiny vkládané do anglického jazykového systému. Neumím česky, nicméně myslím, že překlad je vynikající.

iLiteratura: V Americe jste knihy vydal vlastním nákladem s pomocí své manželky a editorky Joanne, nevyšly v žádném zavedeném nakladatelství. Proč?
Gary G. Steele: Nabízeli jsme je vytipovaným nakladatelstvím, ale reakce byly odmítavé, například že kniha je příliš dlouhá pro čtenářské kluby. Redaktoři často odpovídali, že jsou to skvělé příběhy, ale že u nich jsou žádané záhady, romance, memoáry celebrit, thrillery, kuchařky, seberozvojové příručky a podobně. Jsou i nakladatelé, kteří se zaměřují na dějiny velké hospodářské krize, jenže ty zase zajímá dokument, ne historická fikce. A já jsem třeba propojil tři historky a změnil jména, a jestli se něco ve skutečnosti stalo v Mississippi nebo v Missouri, to pro mě nebylo důležité. Chtěl jsem hlavně, aby si čtenář řekl: tohle se mi líbí.

iLiteratura: Je to škoda, myslím, že ta kniha má potenciál zaujmout, jen je asi obtížně zařaditelná.
Gary G. Steele: Ne každému můj přístup sedí. Ale cílem umění je vzdělávat a bavit. Nemůžete vzdělávat, pokud nebavíte. 

iLiteratura: Co na zpracování rodinných historek říkali vaši příbuzní?
Gary G. Steele: Moje rodina už je mnohem menší, než bývala, ale reagovala velmi pozitivně. Často jsem nicméně dostával otázky jako: „Tady mluvíš o tomhle strejdovi, nebo o tamtom?“ Odpovídal jsem: „Spojil jsem je v téhle historce dohromady. Nejde o jednu reálnou osobu.“ Na rozdíl od fotografií v knize. Ty pocházejí z rodinného archivu, tam jsou skuteční lidé.

iLiteratura: Na své dětství a mládí u cirkusu rád vzpomínáte, ale vaše profesní kariéra potom byla hodně odlišná. Jak k tomu došlo?
Gary G. Steele: Součástí romské kultury je i to, že když chcete, můžete dokázat cokoliv. Takže jsem si řekl, že vystuduju vysokou, a to jsem udělal. Pak jsem tři roky dělal dobrovolníka v západní Africe a tehdy jsem se rozhodl, že už se k cirkusu nevrátím. Dál jsem studoval, učil a dělal spoustu dalších věcí. Hodně jsem pracoval v rozvojových zemích, pomáhal lidem. Ta práce mě opravdu naplňovala.

iLiteratura: A cirkus Brewerových dosud existuje? 
Gary G. Steele: Ano, ale je jiný než dřív. Jsou tam úžasní akrobaté a artisté, ale mnohem méně zvířat, protože lidé se dnes domnívají, že se zvířaty se nemá pracovat, že i když je cvičený pes šťastný, samotná drezura je špatně. Kdo ví. Kyvadlo se houpe sem a tam, třeba za dvacet let bude pohled zase jiný.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse