Taková normální stockholmská rodinka: dvě dospívající dcery a jejich rodiče Bea a Niklas, kteří si konečně vybudovali bydlení snů. Rodičovskou dvojici po třicetiletém soužití už nic nerozhází, domnívá se Bea, oddaná matka a dokonalá starostlivá manželka. Jenže pak přijde šok. Niklas se zachová naprosto nepochopitelně, zmizí z manželčina života a změní se v jejích očích v úplně cizího člověka. Odmítá cokoliv vysvětlovat, Bea ani čtenář nechápe jeho vyhýbavost. Žil snad celou dobu dvojím životem?

Teprve další část vyprávění, podaná z pohledu Niklase, nabídne vysvětlení. Perspektiva se obrací a ukazuje se, že všechno je složitější. Niklas je možná trochu slaboch, ale rozhodně ne „viník“ celé situace. Anebo přece…? Různé okamžiky ze života rodiny jsou podávané ze dvou zcela odlišných úhlů pohledu a obrázek se postupně mění.

Dvě strany mince

Jak praví obálka českého vydání, mimochodem graficky velmi hezky zpracovaná Annou Ali: každá mince má dvě strany a každý příběh má dvě verze. Švédská novinářka, scenáristka a spisovatelka Moa Herngren (nar. 1969) se rozhodla to ukázat co nejnázorněji a v mnoha směrech se jí to podařilo. V části věnované Beině prožívání rozchodu je velmi přesvědčivá, tohle opravdu ve vztahu nikdo nechce zažívat. Potom ale všechno obrátí naruby a snaží se čtenáře udržet ve střehu i postupným odkrýváním tajemství.

V příběhu se soustředí na soužití této jediné rodiny. Nezlehčuje atmosféru ani náznakem humoru, neřeší společenský kontext – když je řeč například o Beině zaměstnání v charitativní organizaci, zmínky znějí dost odcizeně, jako by se jednalo o problémy z jiné planety. Místo toho spisovatelka jednoduchou, přímočarou a čtivou formou zkoumá pečlivě skrývané úzkosti, to, jak si lidé někdy nevědomky ubližují, jak se projevuje pasivní agrese nebo k čemu může vést tabuizace určitých témat mezi partnery. Myslím si, že v nejlepších pasážích si z knihy lze odnést smysluplné ponaučení, jakým chybám se ve vztahu vyhnout. V těch slabších však občas připomíná banálnější seberozvojovou příručku na téma hledání sebe sama – jak na straně Niklase, tak i Bey.

Postavy obou partnerů mi dlouho připadaly poměrně věrohodné, jakkoliv se tu obracejí zažité stereotypy: obětavý Niklas zcela přestává vnímat své potřeby, zatímco (velmi zjednodušeně řečeno) „diktátorka“ Bea vůbec nereflektuje svou bezohlednost. Nakonec bych ale řekla, že jejich charakteristiky přece jen působí přehnaně. Zejména se těžko věří, že by Bea i při svém zaměstnání byla natolik slepě zaměřená na konzum (často s takřka automatickou výmluvou, že to všecko chce „pro děti“). Nicméně v zájmu celkového sdělení se toto vyhrocení dá pochopit.

V českém překladu mám výhrady především k ne právě citlivému střídání hovorového a knižního jazyka, což celému příběhu a zvlášť dialogům dodává trochu surreálnou atmosféru a narušuje jinak čtivě podaný děj. Čtenáři ale každopádně v románu, jehož globální úspěch dokládají překlady do celé řady jazyků, nahlédnou do fungování jedné dobře zajištěné švédské domácnosti z lepší čtvrti, včetně mnoha podrobností z každodenního života. Ti, které příběh osloví, se mohou těšit na další román Moy Herngren, který v nakladatelství Metafora už brzy vyjde pod názvem Tchyně. Ve světle současného politického dění se každopádně zdá, že kniha zůstane hořkým dokladem toho, jak absurdní problémy mnozí z nás Evropanů ve svém pohodlném životě řešili ještě na začátku dvacátých let 21. století.