Networking a výměna zkušeností mohou být přínosem i při zdánlivě tak individualistické činnosti, jakou je tvůrčí psaní. Dokazuje to klub Paramisara, v němž se pod záštitou organizace Slovo 21 od roku 2019 schází romské spisovatelstvo (v praxi aktuálně pouze spisovatelky) – známé osobnosti české romské literatury jako Ilona Ferková, Irena Eliášová, Maria Siváková, Eva Danišová, Květoslava Podhradská a další, stejně jako teprve začínající tvůrkyně. Povídky patnácti z nich nyní vyšly ve sbírce Fameľija nadevše, která tak představuje mozaiku textů autorek různých generací a různého zázemí. Spojujícím prvkem je, jak název napovídá, zaměření na partnerské a rodinné vztahy.

Jazykem povídek je čeština, ve dvou případech se jedná o překlady ze slovenštiny. S romštinou se čtenář setká pouze ve dvojjazyčné předmluvě a občas v přímé řeči postav. Některé z autorek čerpají z vlastních zkušeností nebo texty v tomto duchu přesvědčivě stylizují, další se vciťují do jiných osob – příkladem jsou povídky Stanislavy Ondové Odpuštění a Květy Podhradské Pro rodinu vše, kde dva mladí muži v první osobě vypráví o tom, jak se z nerozvážnosti dopustili zločinu a musí bojovat s následky.

Zajímavé je sledovat kontrast mezi spíše tradičním vyprávěním, s jakým se setkáváme například v úvodní Silné ženě Věry Filové, a experimentálnějšími přístupy, jaké volí například Věra Duždová Horváthová v povídce Svatby noc, kde si nad městem poletuje „tradice, která už má svá nejlepší léta za sebou“, nebo Mária Hušová, navazující ve své humorně laděné vzpomínce Slepicí k dospělosti intenzivní kontakt se čtenářem. O odvaze si při psaní „hrát“ svědčí například tandem Stanislavy Ondové a Reny Horváthové, které v povídkách Odpuštění a Ma rov, mro čho, ma rovvyprávějí tentýž příběh z perspektivy různých postav.

Vzpomínky na dětství prokomponované s líčením současnosti, kontrast Prahy a východního Slovenska, vlastní zkušenosti i obecnější zamyšlení spojuje ve své povídce Marikle Maria Siváková; neváhá přitom opustit lineární vyprávění a celek vyznívá suverénně a skvěle. Jako příklad textu ze zcela jiného soudku můžeme uvést Baletku Ilony Ferkové, která líčí několik dní života studentky literární akademie a nebojí se ani erotických scén. Kdo četl román Ferkové určený mladým čtenářkám AMEN, její rukopis bezpečně pozná.

Nejedno vyprávění vezme čtenářky (protože právě ty jsou asi hlavní cílovou skupinou) za srdce, místy si možná i popláčou. Nejde ale o žádné sentimentální rozjímání, texty spojuje, že mají spád (jak jsme u romských autorek a autorů ostatně zvyklí). Část povídek svědčí o tom, že v některých romských rodinách do současnosti přežívají určité konzervativní vzorce, které však postavám ne vždy vyhovují a zároveň se v dnešní době drolí (Cizinci Evy Danišové nebo zmíněná Svatby noc). Jak si s tím vším poradit? Některé z autorek nabízejí více či méně explicitní životní ponaučení, příkladem je Manželka a matkaIreny Eliášové. V knize nacházíme příběhy ženské emancipace, ale také doklady toho, jak zásadní zůstávají silné mezigenerační rodinné vazby (Boží dar Renaty Cinové či Luciana teprve šestnáctileté nadějné spisovatelky Lenky Janové).

Je trochu škoda, že součástí knihy nejsou medailonky autorek, na druhou stranu tak texty dostávají možnost mluvit takzvaně samy za sebe, v doprovodu pouze kratičkého úvodního komentáře osvětlujícího kontext vzniku sbírky a několika ilustrací Ladislavy Gažiové. Každopádně se jedná o další výjimečný počin v oblasti české romské literatury, který umožňuje čtenářům rozšířit si obzory; ti systematičtější mohou navíc v návaznosti na dříve vydané povídkové sbírky (O mulo, Všude samá krása, Samet blues) sledovat, jak se psaní jednotlivých autorek vyvíjí. Můžeme také doufat, že jim samotným kniha dodá povzbuzení k další, stále sebevědomější tvorbě.