Letošní listopad se ve Francii stal měsícem komiksu, a to nejen díky novému dílu Asterixe, jehož se během několika týdnů prodalo přes milion výtisků. Hlavní pozornost strhla hluboká krize nejstaršího a nejvlivnějšího komiksového festivalu v Evropě: Festival d’Angoulême.

Mediální smršť představovala vyvrcholení letitých třenic o charakter festivalu. Krátkodobých i dlouhodobých příčin potíží by šlo nalézt celou řadu. Rozhodně se však nejedná o kulturní nedorozumění, jež by šlo uklidnit běžným politickým prohlášením. Dokládá to i poslední vystoupení ministryně kultury Rachidy Daty, která po interpelaci v poslanecké sněmovně tvrdila, že situace má řešení. Další vývoj jí však za pravdu nedal a bylo více než pravděpodobné, že se mezinárodní festival v Angoulême v roce 2026 vůbec neuskuteční. Když tedy 1. prosince pořadatelská organizace 9^e Art+ oznámila zrušení letošního ročníku, nešlo o žádné velké překvapení. Před očima celé komiksové veřejnosti se zhroutil model, jenž byl dlouho považován za nejprestižnější událost evropské „BD“ (bande dessinée – tedy komiksu). K vyvrcholení problémů nedošlo jen na základě sporů institucí či vydavatelů, ale rozhodující měrou se na něm podílela rozhodnutí samotných autorů a do značné míry především mladých autorek.

Kořeny krize

Pro ty, kdo literární segment francouzské BD sledují, nebyly proběhlé události bleskem z čistého nebe. Už 24. ledna 2025 zveřejnil Humanité Magazine rozsáhlou zprávu novinářky Lucie Servin, upozorňující na řadu pochybení společnosti 9^e Art+, dlouholetého provozovatele festivalu. Zmínila neprůhledné financování, toxický management a opakované případy profesního vyhoření v týmu. Ústředním bodem kritiky bylo i propuštění zaměstnankyně, jež podala trestní oznámení pro znásilnění spáchané během předešlého ročníku.

Už v době konání loňského ročníku festivalu tak bylo signálů blížící se krize víc než dost. Nezávislí vydavatelé vyjadřovali solidaritu s propuštěnou, během předávání cen Fauves zaznívaly kritické projevy, načež ministerstvo kultury vyjádřilo „zvláštní znepokojení“. Organizátoři čelili velkému tlaku.

Samotný 52. ročník nakonec proběhl úspěšně, návštěvnost se odhadovala na 200 000 hostů. Bezprostředně po skončení festivalu se však znovu otevřela otázka prodloužení smlouvy mezi Association du FIBD (Festival international de la Bande dessinée), jež je zřizovatelem akce, a společností 9^e Art+, která ji po dvě desetiletí provozuje. Při jednání pronikly do veřejné diskuse obavy z netransparentnosti vypisovaného výběrového řízení. Kritici upozorňovali, že kritéria nebyla otevřeně prezentována a do rozhodování nebyli přizváni nezávislí odborníci. Právní nastavení konkurzních podmínek navíc podle oponentů de facto zvýhodňovalo právě 9^e Art+. Tyto skutečnosti vyvolaly první veřejné prohlášení.

V dubnu 2025 se zrodila výzva „Désertons le FIBD d’Angoulême“, petice apelující na odchod ze současné podoby festivalu, a do dnešního dne ji podepsalo přes 2500 signatářů spojených se světem komiksu. Předsedkyně zmiňované asociace FIBD Delphine Groux uvedla, že protestním hlasům naslouchá, ale k požadavku vyřazení společnosti 9^e Art+ Francka Boudouxe z výběrového řízení se nevyjádřila. Pro poslední vítězku festivalu v Angoulême Anouk Ricard, autorku komiksů pro děti, například Anna et Froga, „to byla poslední kapka“. V říjnu oznámila, že bude ročník 2026 bojkotovat a odmítla i svou plánovanou výstavu: „Je zřejmé, že výběrové řízení je od počátku organizované pouze na oko,“ uvedla na svém instagramovém účtu.

Listopadová revoluce

Radikální zlom však přišel až letos na podzim, kdy události nabraly rychlý spád. Organizátoři festivalu opakovaně ignorovali výzvy veřejných institucí k transparentnímu zajištění průběhu festivalu. Když bylo oznámeno, že smlouva se společností 9^e Art+ byla nově prodloužena až do roku 2036, vyvolalo to lavinovou reakci. Vzhledem k výše uvedeným pochybnostem byl tento krok vnímán jako vyslovená provokace.

Administrativní rozhodnutí paradoxně sjednotilo jinak roztříštěnou komunitu. Výtky lze shrnout jako trvalé přehlížení profesní reality komiksových tvůrců. Lewis Trondheim, vlastním jménem Laurent Chabosy, autor série Donžon či němého komiksu Moucha, to shrnul slovy: „Byla to jiskra v sudu střelného prachu…“ Výše citovaná Anouk Ricard znovu iniciovala veřejné prohlášení, tentokrát společně s dalšími držiteli festivalové Grand Prix včetně takových osobností jako Florence Cestac, Jacques Tardi, François Shuiten či Riad Sattouf. V otevřeném dopise napsali, že festival se nachází ve stavu „smrtelného ohrožení“ a vyzvali k jeho bojkotu. Beze změny vedení je podle nich angoulêmský festival odsouzen ke ztrátě prestiže, ohrožuje to jeho existenci v budoucnu. Poprvé se ukázalo, že když autoři táhnou za jeden provaz, získají tak nejen symbolický, ale i reálný vliv.

Krizi pak ještě více radikalizoval manifest 285 autorek, kterému poskytla prostor ve své rubrice komentářů opět Humanité. Nerovné zacházení, sexismus, propuštění Chloé, strukturální problémy… Takový je podle slov manifestu základ mnohem širšího systémového selhání festivalu, jenž diskriminuje ženy a osoby mimo genderovou majoritu. Festival podle signatářek dlouhodobě ignoruje otázky bezpečí, etiky i pracovních podmínek a místo toho upřednostňuje komerční zájmy. V narážce na anglický výraz „boycott“ vyzývá manifest ke „girlcottu“ ročníku 2026 angoulêmského festivalu.

Vzpouru autorek lze považovat za mezník. Nešlo už jen o odmítnutí festivalu, ale celého systému. Když se ke kritice přidali i hlavní vydavatelé jako Casterman, Dargaud, Dupuis, Le Lombard, Kana a Urban Comics, včetně francouzského Svazu nezávislých nakladatelů, bylo jasné, že se ročník 2026 neuskuteční. Festival bez autorů a bez nakladatelů nemá žádný smysl. Do vyjasnění situace svou finanční podporu akci zrušily i veřejné instituce.

Michel Guerrin ve svém sloupku v Le Monde popsal situaci trefně: bez tvůrců ztratil festival opodstatnění, kulturní instituce nemohou fungovat neprůhledně, ani jako platformy korporátních partnerství – obojí se míjí s hodnotami oboru. Ukázal však, že v jádru angoulêmská krize odráží hlubší paradox. Boom knižní produkce (v současné době vychází téměř sedm tisíc titulů ročně) je v ostrém kontrastu s rostoucí nejistotou většiny autorů, jejichž příjmy klesají a na jejichž práci stále více dopadají důsledky komercializace celého odvětví. Spor o festival je proto i sporem o budoucnost oboru, o to, kdo jej bude určovat a za jakých podmínek.

Ze zrušení angoulêmského festivalu v roce 2026 jsou zděšeni místní podnikatelé, hoteliéři i obchodníci. Akce nicméně nezanikne, končí pouze její dosavadní podoba. Přichází příležitost přehodnotit kulturní událost, která se, slovy ředitele nakladatelství Denoël Graphics a scenáristy Jean-Luca Fromentala, „zhroutila pod vlastní vahou“. Chce-li Angoulême povstat, bude nutné přistoupit k jeho zásadní proměně: zvolit novou strukturu řízení, definovat nový finanční model a najít nový vztah mezi organizátory, tvůrci a veřejnými institucemi.

Zda šance využije generace autorek a autorů, která tak jednotně a hlasitě povstala, zůstává otevřené. Současná situace je dokladem, že se původní model festivalu přežil a vyčerpal, ale na druhé straně ukázala sebevědomí celé tvůrčí obce. Ta se nebála veřejně vystoupit, vykročit do nejistoty a ovlivnit tak svou vlastní budoucnost.