Nahoře je ticho

Vydání románu Nahoře je ticho do té doby neznámého autora Gerbranda Bakkera zapůsobilo v Nizozemsku v roce 2006 trochu jako zjevení a od té doby se kniha řadí k předním představitelům revivalu tradiční tematiky v nizozemské próze. Venkovské ukotvení románu o samotářském sedláku Helmerovi může českého čtenáře taktéž silně oslovit. Knihu můžeme číst i jako symbolický příběh o právu člověka na sebeurčení nebo jako zamyšlení nad tím, zda můžeme opravdu řídit svůj život, a také co by se stalo, kdyby…

Přestěhoval jsem tátu nahoru. Posadil jsem ho do křesla a rozebral jsem postel. Zůstal v tom křesle sedět jako pár minut staré tele, ještě neolízané; se samovolně se kymácející hlavou a očima, které na ničem neutkví. Deky, prostěradla a flanelovou podložku jsem strhl z matrace, matraci a prkna z postele jsem opřel o zeď a horní a dolní pelest odšrouboval od postranic. Snažil jsem se co nejvíc dýchat pusou. Pokoj nahoře – můj pokoj – jsem už předem vyklidil.