Výš než v sedmém nebi

Dá se o obyčejných věcech psát neobyčejně? Respektive: spokojí se dnešní čtenář s tím, že mu autor předloží dobře napsaný výsek ze světa postav, se kterými se může identifikovat, aniž by přečtenou knihu vykázal na hanbu mezi červenou knihovnu? Podobné otázky se mohou drát na mysl při četbě čerstvě do češtiny přeloženého románu vlámské spisovatelky Griet Op de Beeckové Výš než v sedmém nebi.

Co jsem ještě viděla? Ženu ve snack-baru pobíhající mezi balicím papírem, jarními závitky a drobnými. Tvářila se smutněji než kdokoliv, koho jsem kdy viděla. Měla na sobě tričko s flitrovým nápisem: love me. Dvě slova na neposedných ňadrech. Napadlo mě: jsme na tom podobně. Představila jsem si, jak přijde po dlouhé noční šichtě domů do prázdného bytu, ona a pach přepáleného oleje.