TH

Tomáš Havel

Zázračná rumunská gymnastka Nadia Comaneciová, ve 14 letech vítězka OH v Montrealu, inspirovala svou krajanku, dnes francouzskou spisovatelku Lolu Lafonovou, k napsání biografického románu. Autorka popisuje nesvobodnou cestu slavné sportovkyně: jen se zbavila dohledu komunistické státní bezpečnosti, stala se objektem pozornosti západních médií. I ta ji však okázale manipulovala do role cvičené opičky.

Nezdolnou schopnost Haiťanů přestát veškeré pohromy a pokaždé znovu vstát a jít dál uctila haitská spisovatelka Yanick Lahens v románu oceněném letošní Prix Femina. Vykresluje historii svého rodného ostrova na příkladu dvou soupeřících rodin. Můžeme tak sledovat hlavní politické zlomy celých padesáti let: konec haitské okupace Spojenými státy, nastolení a pád kruté diktatury otce a syna Duvallierových, následující chaos a zmatky, které zarazil až opětovný zásah USA.

Co se skrývá pod maskou příručky pro chovatele a trenéry holubů, musí každý čtenář hledat sám. Tato recenze nabízí jen návod, jakým směrem se může odvážný čtenář pustit při četbě a dešifrování jejích významů.

Jedenáct milionů naverbovaných kopytníků nebylo v první světové válce samo: vedle koní, oslů či mul ve válce sloužili psi a poštovní holubi. Vedle toho Éric Baratay, profesor historie a specialista na „dějiny zvířat“, připomíná i nechtěné společníky jako krysy, vši, blechy a mouchy. A přehled doplňuje o zvířata zapletená do konfliktu jaksi mimochodem a často omylem: toulavé kočky a psy, bezprizorný dobytek, zajíce, veverky, různé druhy ptactva.

Francouzský novinář a spisovatel Lionel Duroy se v zimě v horách nad Sarajevem, ve vesničkách odříznutých přívaly sněhu, setkává s chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Jeho záměr zkoumat, jak se s vinou svých otců vyrovnaly děti nacistických zločinců, získal v tomto prostředí mnohem širší rozměr.

105letá, duševně i tělesně nadmíru čilá majitelka restaurace a vyhlášená kuchařka Róza se rozhodla sepsat vzpomínky na svůj pestrý život. Prošla si několika pekly, přišla o několik milovaných bytostí, neztratila však nadhled, humor a chuť do života. Její zápisky tedy slibují dobrou zábavu, při níž se čtenář rozhodně nudit nebude. A je tomu skutečně tak. Ovšem chtělo by se dodat, že u tohoto konstatování bychom mohli skončit. Bylo by to příliš nemilosrdné hodnocení?

Jean-Baptiste del Amo je považován za jednoho z nejnadanějších a nejoriginálnějších francouzských spisovatelů mladé generace. Na svůj první román Une éducation libertine (Libertinská výchova), za který získal v roce 2008 Goncourtovu cenu za první román, navázal v roce 2010 taktéž úspěšnou knihou Le sel (Sůl). Román Pornographia (Pornografia), vydaný letos, dostal ocenění Prix Sade.

Nejvýznamnější francouzskou literární cenu, Prix Goncourt, letos získal Pierre Lemaitre a jeho román Au revoir là-haut. Kniha o bezmála 600 stranách byla nominována na několik prestižních ocenění.

Sami Tchak pochází z Toga, romány ale píše francouzsky a vydává je ve Francii. Nejsou postavené na košatém ději, chytlavých příbězích ani na niterném zkoumání postav. Autor naopak zkoumá, jak se lidské povahy projevují navenek, jak ovlivňují mezilidské vztahy a postavení jedince ve společnosti. Zajímá ho, jak určitá konstelace prostředí, výchovy a zděděných i prožitých zkušeností uvolňuje dosud zasuté živočišné, pudové vrstvy duše (k nimž patří především, ovšem nejen, sexualita).

Román Place des Fêtes čtenáři nabízí pobavení (tu a tam lechtivější, nikdy však za hranicí nevkusu), poučení (reálie ze současné Paříže i ze života komunity, dovnitř které se běžný čtenář jen tak nedostane – i když ty je nutné brát se značnou rezervou) a těm hloubavějším i důvod k zamyšlení, případně pobídku k dalším literárním výletům za francouzskou „négraille“.

Cyr@no je román o lásce a potažmo i o životě „v zastoupení“ a o téměř neomezených možnostech, které nám dnešek díky internetu skýtá. Měnit virtuální obraz bylo ovšem možné i před čtyřmi sty lety: autorce se logicky nabídla analogie v Rostandově slavné divadelní hře Cyrano z Bergeracu.

Román Javánci se odehrává ve 30. letech 20. století na kousku francouzského Azurového pobřeží, kde si jedna britská firma pronajala olověný důl. Nedaleko dolu leží pomyslný Ostrov Jáva obývaný pomyslným „národem“ Javánců: shluk nuzných přístřešků sbitých z prken a plechu, bez elektřiny a vodovodu. O zásobování a zábavu se stará koloniál a nálevna Na miskách vah. Dění v mraveništi jménem Ostrov Jáva autor líčí svébytným jazykem.

Notre-Dame du Nil (Panna Maria Nilská), první román rwandské spisovatelky žijící ve Francii Scholastique Mukasongaové, byl v loňském roce oceněn prestižní francouzskou literární cenou Prix Renaudot. Název kniha dostala podle lycea Panny Marie Nilské, které rwandská vláda zřídila pro dcerky vysokých hutuských politických a ekonomických hodnostářů. Ty zde pilně studují, aby vytvořily „ženskou elitu“ nově budované „majoritní“ společnosti. Vzdělání však nikdy potřebovat nebudou...

Josef Fučík se dlouhodobě zabývá vojenskými dějinami a na toto téma publikoval několik knih, např. Soča (Isonzo) (1999), Piava 1918 (2001), Osmadvacátníci (2006), Generál Podhajský (2009) nebo Stín jaderné války nad Evropou (2010). Je také spoluautorem monografie Válka 1866 (s Pavlem Bělinou), kterou společně vydala nakladatelství Havran a Paseka v roce 2005.

Jerôme Ferrari, korsický spisovatel, který v roce 2012 obdržel prestižní francouzské literární ocenění Prix Goncourt, již dříve publikoval čtyři romány. Jeho letošní vzestup ke slávě by snad mohl přispět k tomu, abychom si aspoň některé z nich přečetli i v překladu.