Anna Šašková Plasová

Pazińského povídky se odehrávají v poloreálném nostalgickém prostoru kdesi pod Varšavou. Společně s vypravěčem procházíme polským hlavním městem v současnosti a zároveň se přenášíme hluboko do varšavské paměti. Díky bohatému, místy až symbolickému autorovu jazyku dostáváme do rukou kvalitní literární texty, kterým bohužel místy škodí uspěchaný překlad.

O Bojující Solidaritě, tedy o radikálnější „nevlastní sestře“ známého hnutí Solidarita, jejímž cílem bylo svrhnout komunismus, píše ve své knize Igor Janke. Nevěnuje se ovšem pouze společensko-politické a historické situaci v Polsku v osmdesátých letech 20. století, také zdařile zachycuje vzpomínky pamětníků či individuální příběhy aktivistů.

Varšava, říjen 1939. Polsko právě po krátkém boji prohrálo válku, Varšavu obsadila německá armáda. Konstantin Willemann, hochštapler, sukničkář a rádoby umělec, závislý na morfiu, se v nové, pro něj neznámé a nečitelné situaci potácí v troskách polské i své vlastní existence. Sebepochopení národní identity Poláků je jedním z klíčových témat románu.

Dějovou osou bezmála devítisetstránkového románu je životopis židovského mystika Jakuba Franka, narozeného na přelomu baroka a osvícenství na periferii polsko-litevské unie. Autorka v něm nejen připravila čtenáři „velkou cestu přes sedmero hranic, pět jazyků, tři velká náboženství a nespočet menších“, jak zní část podtitulu, ale také odmítla rozšířenou představu, že polský stát v 16.–18. století představoval pro všechny etnické i náboženské menšiny tolerantní ráj na zemi.

Ke Grynbergovým textům je možné přistupovat jako k beletrii, ale zároveň lze jeho dílo vnímat jako esej o zmizelých, zemřelých a zavražděných „obyčejných bezbranných lidech“ i o poznamenaných životech těch, kteří holocaust přežili a stále se k němu v myšlenkách vracejí.

Do souboru českých překladů polských literárních reportáží přibyl před Vánoci další titul – oceňovaná kniha reportérky Lidie Ostałowské Akvarely pro Mengeleho, kterou českému publiku v Praze a Brně představil Polský institut již v listopadu 2012. Oproti poněkud mnohoznačnému polskému titulu knihy (Farby wodne, tedy Vodové barvy) nese kniha v českém vydání mnohem konkrétnější název, nad nímž se nelze ubránit povzdechu – ano, už je to tak, že jména nacistických zločinců představují spolehlivý rece

Hudebník, skladatel a textař Robert Brylewski (nar. 1961) je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů alternativní hudby v Polsku. Za svou více než třicetiletou hudební kariéru prošel mnoha skupinami a formacemi, z nichž některé sám založil a vedl – za všechny jmenujme punkrockovou Brygadu Kryzys a reggae hrající Izrael.

Polského reportéra Mariusze Szczygieła není třeba českému čtenáři dlouze představovat. Od roku 2007, kdy v češtině vyšla jeho sbírka literárních reportáží o české historii Gottland, se širokému publiku představil mnohokrát sám — jak osobně, tak prostřednictvím dalších svých knih. Poslední příspěvek ke Szczygiełově české bibliografii vydalo v květnu 2014 slovenské nakladatelství Premedia. Obsáhlá kniha nese všeříkající název 20 let nového Polska v reportážích podle Mariusze Szczygieła.