Jak se otevírá dějinnost a jak se liší dějiny od historie? To jsou jedny z průvodních tázání Anny Hogenové v knize Filosofie a dějiny. Nabídnou texty filozofů a filozofek Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy nové podněty pro filozofickou reflexi dějin?
JŠ
Jiří Šabek
Co tvořilo hranice mezi tzv. šedou zónou a komunistickým režimem? Jakým způsobem je vzpomínání na minulost formováno spíše touhou po vzdoru a nonkonformitě vůči totalitní moci než skutečným životem daného člověka v pozdním socialismu? Přemysl Houda tyto a další interpretační problémy představuje na příkladu folku coby „protestního hnutí“.
Komunistická utopie se stala jedním z hlavních architektů 20. století, ale s odstupem času se zdá být stále obtížnější její myšlence porozumět. Byl komunismus iluzí, omylem, ba lží, nebo prostě nadějí člověka v lepší svět? A může k lepšímu pochopení pomoci nahlédnutí do mysli komunistů v pulzující době přelomu padesátých a šedesátých let?
Republika obou národů je často spojena s představou o šlechtické svévoli, politickém úpadku a tmářství, jež logicky měly přivést tuto podivnou směsici království a republiky k jejímu zániku. Historik a politolog Jan Květina odkrývá odlišný a v Česku dlouhodobě nedoceněný obraz polského raného novověku s jeho originálním republikánským a parlamentaristickým étosem.
Knihou o počátcích moderního policejního aparátu v Čechách otevírá Pavel Himl jeden z velkých interpretačních problémů dějepisectví: jakou roli hrála represe v rámci procesu formování občanské společnosti. Nahlédnutím do osvícenských kořenů policie tak umožňuje poodkrýt známou janusovskou tvář modernity a aktuálně možná pomoci s reflexí naší ochoty podřídit se kontrole a dohledu ve jménu veřejného blaha a obecného zdraví.
Liberální demokracie je v krizi. Nadešla doba postpravdy, populismu, fake news a velká část společnosti se přiklání k autoritářství. Jak ale čelit této palčivé výzvě? Podaří se v budoucnosti vůbec uhájit demokratické ideály vybojované v krvavém 20. století? Na to se snaží odpovědět také Yascha Mounk ve své knize Lid versus demokracie.
Diskriminace, ponižování, perzekuce, vyhánění, vyvražďování – to jsou jen některé z důsledků postupu vládní moci proti části obyvatel, která se v některém z momentů 20. století ocitla v její nelibosti. A důvody? Národnostní původ, náboženství, politické přesvědčení, sexuální orientace nebo jednoduše „nežádoucí“ způsob života. Bolestivou kapitolu našich moderních dějin promýšlejí autoři ve třinácti studiích.
Mnozí architekti a znalci se vůči historismu vymezují, zatímco pro širokou veřejnost často představuje romantické pouto s dávnou minulostí. Architektura Prahy druhé poloviny 19. století je nezřídka předmětem obdivu, mylných představ o její historické autentičnosti, ale i odsudků za kýčovitost. Jak dnes Prahu utvářejí novogotické, novorenesanční či novobarokní styly?
Socialistický realismus není jen zvrácené umění, které bylo po druhé světové válce násilně vnuceno všem zemím v područí Sovětského svazu. Díla jako Zítra se bude tančit všude nebo Daleko od Moskvy, z dnešního pohledu nesmyslná a strnulá, mohou, jak ukazuje tato monografie, z určité perspektivy zrcadlit dynamické procesy symbolického vyjednávání mezi komunistickou ideologií a dobovými představami a sny o lepším životě.
