VJ

Václav Jamek

Zdar Magrisova románu tkví nakonec (i přes matoucí expozici, jíž by možná od počátku prospěl jednotnější dynamický tah, byťsi třeba jen „Coriolisovou silou“, místo nepřehledné změti na špinavé hladině, která může nesrozumitelným zapřádáním témat čtenáře hned odradit) v přesvědčivém konkrétním zobecnění témat při zachování vypjaté subjektivnosti a v lyrické mohutnosti, které díky tomu text záhy dosahuje.