VJ

Veronika Jičínská

Mladá autorka (nar. 1974 v Bonnu) je odborníkem na poli mezinárodního práva, dlouhodobě se zabývá problémem evropské integrace a v současné době píše na stejné téma doktorskou práci. Orli a andělé (2001) je román o lásce, smrti a umírání, o rauši a sebedestrukci, o obchodu s drogami a válce na Balkáně.

Nedávno vyšly překlady tří důležitých děl k Franzi Kafkovi. Všechny mají společné jedno: překračují hranice pouze literárněvědného zkoumání a přistupují ke Kafkovi jako k sociálnímu, historickému a filozofickému fenoménu. Jsou to: Kafkovy zlé Čechy od Christopha Stölzla, Eseje o Kafkovi od Libuše Moníkové a Kafka. Za menšinovou literaturu od Gillese Deleuze a Félixe Guattariho.

Oběti na německé straně donedávna nebyly sice zamlčovány, ale nejpozději od konce šedesátých let Němci sami sebe, alespoň v politicky korektním diskursu, viděli jako viníky. Mluvit o německém utrpení se především u levicově orientovaných intelektuálů téměř rovnalo být revanšistou. V tomto smyslu je Grassova kniha jistě útokem na jedno německé tabu.

Jestliže čteme prózu a básně rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové, neubráníme se pocitu, že se k jejich pochopení musíme "probolet". Bachmannová, filozoficky myslící a zároveň nadaná velkou vnímavostí a citlivostí, proniká do oblastí, kde sídlí naše nejvlastnější - a nejzranitelnější - bytí.

Jednou z posledních próz rakouského spisovatele Thomase Bernharda, Mýcení. Rozčilení (1984), která vyšla česky v roce 1999 v překladu Marka Nekuly, se českému čtenáři dostává do rukou pozoruhodné dílo. Tématem Mýcení je, podobně jako ve Starých mistrech (1985, česky 1994), umění.

Vzpomínky jednoho Evropana, jak zní podtitul těchto memoárů, jsou nostalgickým ohlédnutím za zmizelou Evropou, protože ta Zweigova se právě utápěla v největším barbarství, ale i autorovou zásadní generační výpovědí. "Povinnost vydat svědectví o tomto našem dramatickém životě" vyjadřuje předsvědčení, že právě jeho generace, která vyšla z humanistických ideálů dávno ztraceného "světa jistoty" starého Rakouska může tyto nadnárodní a nadčasové ideály věrohodně reprezentovat.

W(infried) G(eorg) Sebald, německý spisovatel, který působil v Anglii, se ve své rodné zemi proslavil teprve nedávno. Tento pozoruhodný autor stál, už z důvodu svého dobrovolného "exilu", mimo kulturní provoz v Německu a byl podobně jako Američan Thomas Pynchon přítomen především jako autorské jméno.

Peter Demetz je emeritní profesor prestižní Yaleovy univerzity v New Havenu a germanista světového jména. Je renomovaným porotcem Ceny Franze Kafky, překládal Babičku, Halasovy a Ortenovy básně. Peter Demetz se narodil roku 1922 v Praze a od roku 1949 žil v exilu...

Magrisova nová sbírka esejů Utopie a rozčarování. Příběhy, naděje a iluze moderny čtenáře konfrontuje se širokým spektrem literárních a kulturních problémů: autor se pouští do analýzy Platonova zavržení básníků, konfliktu Sofoklovy Antigony mezi lidským a božským zákonem, komentuje zjevení Jana a zabývá se problémem svobodné vůle.

V souvislosti s novým kritickým vydáním Nietzschových spisů vyšla v Německu během loňského a letošního roku řada biograficky zaměřených publikací o dvou významných ženách filosofova života: Lou Andreas-Salomé a Elizabeth Förster-Nietzsche.