Richard Podaný

It was late one fall in Halloweenland
And the air had quite a chill.
Byl pozdní podzim v Halloweensku,
vzduch mrazil jako led.

Probudíte se na mezinárodním letišti Air Harbor. Při každém vzletu nebo přistání, když se letadlo víc naklonilo na křídlo, jsem se modlil, ať havarujeme. Ten okamžik, kdy bysme mohli umřít, bezmocní a nacpaní do trupu jako lidský tabák, léčí moji nespavost narkolepsií.

Tady začíná záznam jedna operativce mě, agenta č. 67, příletem amerického letiště Středozápadu, oblast města XXXXX. Let č. XXXXX Datum XXXXX. Priorita akce dovršit vrcholný úspěch. Krycí jméno: Operace Zkáza.

Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy. Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv.

Jeden frajer stál celé odpoledne u bufetu jenom v trenkách a olizoval oranžový prášek z bramborových lupínků s příchutí grilovacího koření. Vedle něj zase jiný frajer namáčel čips jako malou naběračku do cibulové omáčky a tu z něj pak ocucával. Pořád stejný, prosáklý lupínek, nabrat, ocucat.

Chabon si pro svůj román vlastně nevybral žádný jednotlivý „bod zlomu“; nebo pokud vybral, pečlivě jej pak zase zamlžil. Mohlo to být cosi ve druhé světové válce, mohl to být až odlišný vývoj v Palestině v roce 1948. Každopádně východiskem se mu stal reálný návrh amerického ministra vnitra Harolda Ickese z roku 1940, podle nějž by bylo možné nabídnout Židům, pokud to ve Svaté zemi nedopadne dobře, k osídlení část Aljašky.

Vydání Foerova druhého románu Příšerně nahlas a k nevíře blízko v listopadu 2005 odstartovalo celou vlnu děl, jež se zabývají traumatem, kterým Amerika trpí od zkázy WTC.

Dneska volal nějaký chlápek z Long Beach. Nechal na záznamníku dlouhý vzkaz, huhlal a hulákal, mluvil rychle a zas pomalu, nadával a vyhrožoval, že zavolá policii a dá tě zatknout...

Ukázka z knihy Slavenky Drakulić, která sestavila medailonky největších zločinců války v bývalé Jugoslávii, jejichž soudních procesů se v Haagu zúčastnila.

Dostalo se mi nelehkého úkolu: porovnat dva překlady Exupéryho Malého prince (Zdeňka Stavinohová pro Albatros, Martin Sasák pro Ottovo nakladatelství) a zjistit, zda ten druhý není opsaný z toho prvního.

Faber v sobě spojuje hned několik rysů, které se u prozaiků nejmladší generace vyskytují velmi často: kosmopolitní osud i postoj, ale především nijak nezastíranou tématickou inspiraci takzvaně triviálními literárními žánry, inspiraci, jež bývala před pouhými pár desítkami let ve vyšších literárních patrech nemyslitelná. V případě jeho nejslavnějšího díla, románu Pod kůží, jde především o SF a horor.