Jsou jich tisíce. V tuhle chvíli přesně osm tisíc dvacet sedm. To číslo se mění, ubejvá, naskakuje, někomu šichta končí, dalšímu loveckej den právě začíná. Čuměj do monitoru, možná už tak dlouho, že si ani neuvědomujou, co dělaj, že před nima nějakej monitor je, že na něj čuměj, že na tom monitoru je splávek, červenozelenej, oranžovočernej, jakej si navolili. Ruce položený na hřbetě myši nebo svíraj herní ovladač, cokoli.

David Kram je milionář zakutaný v jednom nuselském činžáku. Osídlil ho po šesti letech strávených v Istanbulu s rodiči a mladším bratrem Julkem, jenž byl jako obrovský fotbalový talent vykoupen maloasijským klubem a postupně tu dorostl ve špílmachra a primadonu.

Mokré dny se drží u země. Jsou uplácané z hlíny, husté a lepkavé, stačí jen trochu je stisknout v dlani, a už z nich kape. Neplodná tráva slehla, unavená sama sebou, svou tíhou, jazyky listů olizují asfalt a nahnilá jablka čekají na podrážku nebo na havrana.

Je to jenom hra. Prolézt krechty, prolézt školu, prolézat prací, prolézt vším, co ti někdo přichystal, a přitom dodržovat pravidla. Jenom hra. Ale nemůžeš nehrát.