Otevírám dnes knihu, která svým zaměřením a pojetím patří do zlatých šedesátých let minulého století. Jaroslav Mezník, historik s čistým štítem, člověk, jenž je téměř prototypem smířlivosti vůči normalizačním komunistům, totiž svými výzkumy patřil do doby, v níž česká a moravská historiografie běžely v čelní skupině maratónského peletonu dějezpytců. Díky tání roku 1956 se dostal do Historického ústavu, jenž byl v daný okamžik ještě plně prosycen dogmatismem.