Jedním z rozpoznávacích znaků spisovatele Vratislava Maňáka je jazyková okázalost, která jde ruku v ruce s okouzlením dávnými časy, s nostalgií, jež jeho texty prostupuje. Jak to dopadne, když se tento autor rozhodne reflektovat témata, která sužují současnou společnost?
Vratislav Maňák
Šestero příběhů zasazených do dob dávno minulých způsobem vyprávění nápadně připomíná pohádky, ovšem ty drsné andersenovské. I když většinou nekončí tak tragicky jako původní pohádky pro dospělé, rozhodně dávají čtenáři mnoho podnětů k přemýšlení. Mnohé lidské nectnosti v nich zobrazené vídáme přece kolem sebe každý den, jen převlékly kabátec.
Románová prvotina mladého autora zavede čtenáře do tří etap v historii města Plzně: do doby padesátých let a do současnosti, ve které doznívají události z porevoluční dekády. Na pozadí dějin se odehrávají malé příběhy malých jedinců.
Třeťák Martin Martinec vyráží za tátou Matoušem na bláznivé výpravy do čtrnácti měst České republiky prostřednictvím pohlednic, které mu táta posílá z cest. Příběhům nechybí vtip, ale některé jsou tak neuvěřitelné, že dospělému čtenáři zůstává rozum stát. Dětský se nad nesrovnalostmi pravděpodobně pozastavovat nebude a expedice za dobrodružstvím si užije stejně jako malý knižní hrdina.
Pohádkový příběh Vratislava Maňáka Muž z hodin aneb Proč se na podzim mění čas v podtitulu prozrazuje svoji pointu. Avšak vyprávění, odehrávající se v kulisách starého Rakouska, strhuje čtenáře spíše barvitostí a nezvyklými rekvizitami než dramatičností děje, takže to ani příliš nevadí.
Debut Vratislava Maňáka obsahuje třináct příběhů vzájemně propojených tématem samoty, kterou autor zobrazuje v rozličných polohách. Povídky jako by se odehrávaly v neurčitu. Šaty vyrobené z igelitu evokují představu něčeho co je, ale zároveň není. A právě na této hranici příběhy balancují – mají většinou pomalý rytmus a žádají si čtenáře celého.