Člověk se obecně bojí zapomínání, protože ztrátou paměti jako by ztrácel i část sama sebe. Cruzův román však ukazuje, že rekonstrukce minulosti ze vzpomínek druhých lidí nemusí být vždy tou nejlepší volbou. Ve složité skládance se postupně objevuje pro někoho překvapivý a pro jiného děsivý obraz uplynulé skutečnosti. A neopomenutelnou roli v něm hrají květiny.

Oskar Kokoschka miloval Almu Mahlerovou. Když se jejich vztah rozpadl, nechal si vyrobit loutku, pannu v životní velikosti, a celou ji vymaloval do podoby své životní lásky. To je historický fakt a současně příběh dost bizarní na to, aby i o sto let později zaujal a inspiroval. Portugalský spisovatel Afonso Cruz si téma vypůjčil nejen do názvu svého románu: sděluje v něm především to, že umění je důležitější než realita.