O románové turistice, o poutech k rodnému místu i o rozporu mezi autorským přáním a čtenářským očekáváním se v rozhovoru s Annou Tkáčovou rozpovídal španělský prozaik Jesús Carrasco. Ve svých románech řeší vztah k zemi – ve všech významech tohoto slova. Do Prahy zavítal na pozvání Institutu Cervantes v rámci Týdne španělsky psané literatury.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Román o násilí a moci, o bolesti a životní ztrátě, o paměti, o potřebě pokusit se přehodnotit pohled na svět rozbitý na kousky. Román o schopnosti sebereflexe a také o empatii, o setkání s tím druhým. A především také román o mnohoznačném, často ambivalentním vztahu člověka k půdě a k zemi, ve které žije. Jesús Carrasco vydal druhou knihu a potvrdil svou pevnou pozici v současné španělské literatuře.

Začal publikovat po čtyřicítce, z mnoha již napsaných textů vydal zatím jen dva romány, a přesto patří španělský spisovatel Jesús Carrasco k velkým objevům současné španělské literatury. Jistý švýcarský kritik prohlásil, že s Carrascem španělská literatura našla nový hlas, důstojný a pevný, ale také jasný, průzračný, poetický a veselý.

Donedávna zcela neznámý španělský autor Jesús Carrasco (1972) se svým debutovým románem Na útěku proslavil doma i ve světě: v roce 2013 knihu madridský Svaz knihkupců zvolil za nejlepší knihu roku, dnes je přeložena už do devatenácti jazyků a připravuje se i její filmová adaptace.