Jan Stavinoha

Doba socialismu je vděčný námět literárních děl. Tak jako v Nizozemsku ještě stále v kolektivní paměti druhé a třetí generace pracuje druhá světová válka, z hledáčku české kulturní paměti se dosud neztratila poúnorová (potažmo předlistopadová) doba. Vzpomínky si jdou vlastní cestou a sem tam promluví znovu ústy emigrantů. To je i případ vydání vzpomínkového románu Jana Stavinohy.

Debut nizozemského spisovatele českého původu Jana Stavinohy (1945) vychází po téměř pětatřiceti letech v autorově českém překladu. Autobiograficky laděný soubor dvanácti povídek zachycuje s humorem absurdní historky z (nejen) muzikantského života v Praze 60. let 20. století – tematicky i stylově spřízněné knihy Petra Šabacha však připomene jen vzdáleně.

Jan Stavinoha (1945) je nizozemský spisovatel českého původu. V Nizozemsku žije od roku 1969. Ve své tvorbě hojně čerpá z vlastního života, humorné historky podává směsí lakonického stylu a ironické nadsázky se smyslem pro absurdnost situací. V roce 2016 se poprvé představil českým čtenářům dvěma autobiograficky laděnými tituly ve vlastním českém překladu.