HL

Hana Lehečková

Maloměsta jsou často hrdá na poklidný život a mají tendenci nad lecčím přivírat oči, a to i nad tím, když je ubližováno těm nejmenším. Lehečková líčí dění v jednom dětském „dramaťáku“ naivníma očima jedenáctileté dívky, přesto dospělému čtenáři běhá mráz po zádech. Tím spíš, že se autorka netají vlastními zkušenostmi s podobným predátorem.

Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.