Povídky Janet Frameové, patrně nejslavnější novozélandské autorky, se po téměř sedmdesáti letech konečně dočkaly českého překladu. Autorka v nich věrohodně popisuje chudobu novozélandských rodin v první polovině 20. století, krutou realitu tehdejších psychiatrických zařízení, pocit izolace či jinakosti a strach ze smrti. To vše líčí z perspektivy ženy, muže, dítěte, ale i sněhuláka, přičemž tyto úhly pohledu plynule střídá.