Recenzovat knihu vydanou před dvanácti lety nemusí dávat velký smysl. V případě výbušné a útržkovité prózy Ano však můžeme udělat výjimku. Excentrické a originálně pojaté zápisky ženy trpící vážnou duševní chorobou, od nichž se čtenář jen těžko odtrhne, jsou totiž připomínkou Margarity Karapanou, významné novořecké spisovatelky, od jejíž smrti právě uběhlo jedenáct let.
MK
Margarita Karapanou
Surrealisticky laděná prvotina novořecké spisovatelky Margarity Karapanou rozhodně nenabízí pohádkové a prvoplánové čtení, jak by se mohlo zdát z názvu knihy. Příběh, vyprávěný perspektivou dětské vypravěčky, se pohybuje na tenké hraně snu a reality. Postupně odhaluje sugestivní popis hrdinčina dospívání, naplněný obrazy krutosti a nečekané sexuality.
Lyrická výpověď Margarity Karapanou je poskládaná ze snových obrazů a vzpomínek hlavní hrdinky na matku. Mnohdy surový vypravěččin vnitřní svět odhaluje komplikovaný vztah obou žen a ukazuje starší z nich v nevšedním světle jako nenáviděnou a milovanou zároveň.
