Co by člověk udělal se svým životem, kdyby věděl, že za rok už se možná vůbec nebude hýbat a nezvládne o sobě rozhodovat? Pan Turin už několik let žije kvůli roztroušené skleróze v pečovatelském domě. Každý den pije veltlínské, laškuje se sestřičkami a snaží se přesvědčit svou ženu, aby ho odvezla do Švýcarska, kde by podstoupil eutanázii. Ačkoli román poukazuje na závažná témata, je vtipný a nepatetický.

Nový román rakouského autora Daniela Wissera pojednává o neúnosném životě muže trpícího nevyléčitelnou nemocí, jež určuje celé jeho bytí. Příběh boří tabu a nabízí čtenáři zcela nový pohled na společensky závažná témata, jako jsou dobrovolná smrt a eutanazie.

Co říct o čtyřicetiletém muži, který podnikal v oblasti informačních technologií, je bezdětný a rád pije veltlínské? Měl by o čem vyprávět, nebýt fatální diagnózy v podobě roztroušené sklerózy a obsedantního přání dobrovolně rozhodnout o vlastní smrti?