Andrzej Stasiuk patří k autorům, kteří nejpozoruhodnějším způsobem reflektují aktuální proměny střední, resp. středovýchodní Evropy, a zaujímá v tomto ohledu výjimečné postavení nejen v současné polské literatuře, ale i v celém středoevropském kontextu.
AS
Andrzej Stasiuk
Genderově orientovaná literární věda si klade otázku, zda existuje něco jako ženské psaní, a hned si na ni kladně odpovídá. Po přečtení Bílé vrány lze bez obav navázat, že jestliže existuje psaní mužské, je jeho představitelem Andrzej Stasiuk.
Moje Evropa – tak se jmenuje tenká knížka, která obsahuje dva eseje historicko-geografického zaměření. Jejich autory jsou Jurij Andruchovyč a Andrzej Stasiuk (oba nar. 1960) – první z nich je Ukrajinec, druhý Polák, oba pocházejí ze stejné generace a oba jsou ve svých zemích uznávanými autory.
Výraz „Evropa“ se už dávno neomezuje jen na označení jednoho ze sedmi kontinentů. Pro každého z jejích 718 miliónů obyvatel může mít toto slovo jiný význam.
Kniha nazvaná Moje Evropa obsahuje dvě eseje: Středovýchodní revizi Jurije Andruchovyče a Lodní deník Andrzeje Stasiuka.
Dukla je knížka, která představuje stěžejní bod v tvorbě Andrzeje Stasiuka, sbírka netradičních povídek, ve kterých se Dukla – městečko na polsko-slovenském pomezí – stává metaforou paměti.
Nejlepší mapa, kterou vlastním, je slovenská dvoustovka. Je natolik podrobná, že jsem se s její pomocí kdysi dostal z bezbřehých kukuřičných polí kdesi na úpatí Zemplínských hor. Na velké plachtě je zachycen celý stát...
Nejdříve jakožto pacifista dezertoval z vojny, potom utekl z hlavního města takřka na kraj světa, kde s manželkou založil nakladatelství, v současnosti jedno z nejvýznamnějších v Polsku. To je Andrzej Stasiuk, mnohokrát oceněný polský spisovatel, esejista, publicista a literární kritik.
Andrzej Stasiuk (1960) - polský básník a prozaik. Ve svých literárních počátcích patřil ke generaci bruLion...
Marie. Ženské jméno a nepotřebný penis. Vždycky se objeví na konci. Na konci dvojstupu stojícího v šest ráno na promrzlé chodbě před odchodem do práce...
Andrzej Stasiuk (1960) v patnácti kratších příbězích, respektive skicách či náčrtech, vykresluje jednotlivé karikatury obyvatel vísky Žlobiska.
Andrzej Stasiuk je ve svých povídkách (česky vyšel výbor pod názvem Haličské povídky), stylisticky a jazykově vypulírovaných do podoby těch nejčistších mořských perel, přesný a výstižný. Tato vlastnost mu zůstává i v Murach Hebronu, s tím rozdílem, že gramatické prostředky, kterými obratně a se vším umem vládne, mění za obyčejný jazyk ulice - jakákoli metaforická a okrasná přirovnání zde nepřicházejí v úvahu.
