Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2017

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2017

přehled beletrie česká

Jak si v uplynulém roce vedla česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Kteří nakladatelé vydávají českou literaturu? Kteří autoři budí u nizozemských a vlámských čtenářů největší ohlas? Kteří čeští autoři se v roce 2017 představili v Nizozemsku a Vlámsku osobně? Které tituly v nizozemštině v roce 2017 vyšly a co se chystá v roce 2018?

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2017

V roce 2017 vyšlo v nizozemském překladu sedm nových českých titulů. Už druhý rok po sobě mezi nimi najdeme eseje Tomáše Halíka, současné autory zastupuje Patrik Ouředník. Zbývající překlady podávají obraz literárního vývoje od 19. století (Jan Neruda) přes meziválečné období (Karel Čapek, Vladislav Vančura) po poválečnou tvorbu (Egon Hostovský). Největší mediální ohlas vzbudil tradičně Karel Čapek, jehož dílo zažívá zásluhou překladatelky Irmy Pieper v posledních deseti letech v nizozemské jazykové oblasti druhou vlnu zájmu.

Čapkovo vítězné tažení
Amsterodamské nakladatelství Wereldbibliotheek rozšířilo v roce 2017 svou kolekci z díla Karla Čapka o román Povětroň (Meteoor). Krátce po vydání následoval dotisk – u českého titulu v nizozemštině věc vzácná, u Čapka však už skoro obvyklá. Ve stejné době vyšel v levnějším provedení (tzv. „midprice“) Obyčejný život (Een doodgewoon leven, 2008), což představuje celkově 6. vydání tohoto titulu (jedno vydání čítá obvykle 2 tisíce výtisků). Sérii Čapkových románů (zahrnuje kromě už zmíněných také Válku s mloky / Oorlog met de Salamanders z roku 2011, 3. vydání vyšlo v roce 2015, a Krakatit / Krakatiet z roku 2016) uzavře na přelomu roku 2018 a 2019 Hordubal. Román Povětroň byl zařazen do zimní nabídky mezinárodního projektu Schwob, který pod heslem „nejlepší neznámá díla evropské literatury“ podporuje znovuobjevování pozapomenutých klasiků. Díky tomu se Čapkův román představí v rámci tzv. čtenářských klubů, pořádaných v různých knihkupectvích. Překladatelka Irma Pieper seznámila čtenáře s tímto románem v únoru 2018 v knihkupectví Post Scriptum ve Schiedamu, další klub o měsíc později v knihkupectví Verkaaik v Goudě povede Michel Krielaars, šéfredaktor knižní přílohy předního deníku NRC Handelsblad, který se současně stal „patronem“ tohoto Čapkova románu. Krielaars také v recenzi románu pro svůj list napsal: „… Čapek je spisovatel s průzračným stylem a velkou silou představivosti. Čtenáře s oblibou mate, aby mohl na závěr vnést do životního chaosu pořádek. Takový postup se vždycky výborně osvědčuje.“ Z významnějších médií knihu dále reflektovaly celostátní deníky Trouw (Alle Lansu: „A tak čteme několikero verzí neproniknutelného života z perspektiv, které se místy dotýkají nebo překrývají, mají však každá vlastní platnost. Z té mnohoznačnosti se skládá pravda, jak nám dává Čapek opět jemně najevo, stejně hravě a stylisticky vytříbeně jako v Obyčejném životě“), De Volkskrant (Bo van Houwelingen: „Povětroň je pestrobarevná a elegantní koláž, v níž autor osvětluje všechny aspekty pojmu ‚člověk‘. Román je přesvědčivý, protože Čapek nedělá konečný závěr. Poukazuje jen na to, že pokud chceme toho druhého opravdu pochopit, neobejdeme se bez rozumu, víry, citu a představivosti“), anotaci přinesl magazín televizní společnosti VPRO (Maarten van Bracht). Tyto převážně informativní („převyprávěcí“) recenze doplňuje nefalšované nadšení a obsáhlá recenze na vlivném čtenářském webu hebban.nl (Nico van der Sijde: „Čapkova próza plná fantazie, humoru a současně kladoucí pěkné filozofické otázky mě pokaždé rozveselí. A tak jsem Povětroně přečetl hned po vydání, a s velkou radostí. Tvoří údajně trilogii s neméně krásným Obyčejným životem a další, bohužel zatím nepřeloženou knihou“), ale i kratší recenze na lékařském webu medischcontact.nl (Henk Maassen). Fundovaný pohled, obsahující i zamyšlení nad některými překladatelskými řešeními, podal bohemista a překladatel Kees Mercks ve fejetonu na literárním webu Tzum, kdežto pozdější recenze na stejném webu jen rozmnožila recenzentská převyprávění obsahu (Remco Ekkers).

Co je malé, to je hezké
S výjimkou esejů Tomáše Halíka, vydaných v křesťanském nakladatelství Boekencentrum (s ohlasy v křesťanských kruzích: recenze Pauline Wesemanové v deníku Trouw s názvem Proslavený teolog působivě volá po lásce jako protipólu narcismu, recenze Tjerka Reuse v časopise De nieuwe koers; na webu Theoblogie vyšla ukázka z překladu), se ostatních českých titulů roku 2017 ujali malí nakladatelé. O specificích jejich produkce jsme psali už dřív. Svým autorům a titulům věnují sice zpravidla větší péči než velká nakladatelství, ale pronikají obtížněji do médií. Víc než u větších nakladatelských domů závisí recenze na osobních kontaktech (nakladatele i překladatele). Překladatel se musí zapojit i do hledání vhodného redaktora či do organizace křtu. Jak se ukazuje na každoročním hojně navštěvovaném trhu – ne už „malých nakladatelů“, jak zněl původní název, nýbrž nakladatelů „mimořádných“ (Beurs van bijzondere uitgevers), s podtitulem „knihy pro milovníky“ – mají tato nakladatelství nevelký, zato pevný okruh příznivců.

Amsterodamské nakladatelství a knihkupectví Pegasus, zaměřené na slovanské literatury, založilo s podporou mecenáše Erika Steketee edici Oost! (Východ!), která poprvé uvedla do nizozemské jazykové oblasti Vladislava Vančuru. Pro (slavistický) okruh zákazníků knihkupectví nejprve představil překladatel Kees Mercks v červnu v komorních prostorách Pegasu na jednom z amsterodamských grachtů Rozmarné léto, poté nakladatel v prosinci uspořádal křest dalšího Vančurova titulu – výběru z povídkové sbírky Luk královny Dorotky – v amsterodamském česko-slovenském baru na Amstelu. Rozmarné léto recenzoval Arjan Peters v deníku De Volkskrant („Nizozemsko se konečně může seznámit s humorem tohoto bohem nadaného vypravěče“), na literárním webu Tzum se knize (na pozadí vlastního lázeňského pobytu v Karlových Varech a s hojnými citacemi z doslovu Keese Merckse) věnoval Johannes van der Sluis. Trojice povídek s názvem Dobrá míra (Herberg De goede luim) pronikla do sloupku Michela Krielaarse v knižní příloze deníku NRC Handelsblad, v deníku De Volkskrant jí v recenzi s titulem Tyto české povídky jsou fraškovitě zábavné udělil Arjan Peters tři hvězdičky z pěti. Příznivec české literatury Guus Bauer napsal recenzi pro literární web Tzum, zato publicista a básník Chrétien Breukers se ve fejetonu na stejném webu snaží zjistit, proč nemůže Vančurovi přijít na chuť; po sérii osobních vzpomínek na dávné pobyty v Praze (s nevyhnutelnými stereotypy: kafkovská melancholie, česká bytná – starší paní ve věčné zástěře ovládající německy „sedm vět“ a vykrmující své holandské nocležníky s „československou pohostinností“ čímsi jako lečo) dochází k závěru, že to bude obtížnou přeložitelností Vančurových textů.

Amsterodamské nakladatelství Zirimiri Press, tvořené baskicko-španělsko-katalánskou dvojicí, vydalo „metafyzický, burleskní, nihilistický kriminální příběh z postkomunistické Prahy plný vražd, znásilnění a lží – zvláštní, absurdní, návykový”, jak byla kniha Patrika Ouředníka Ad acta představena na listopadovém knižním veletrhu v Antverpách (jde o nejvýznamnější událost toho druhu v nizozemské jazykové oblasti, za deset dní přiláká na 150 tisíc návštěvníků). Vlámský deník De Morgen na vydání upozornil anotací. Z plánovaného křtu (s pokusem o účast autora) v Amsterodamu bohužel sešlo, ale knihu recenzoval deník De Volkskrant (Peter Swanborn: „Zirimiri Press si zaslouží chválu za tuto mimořádnou prózu”). Nakladatelství bude v objevování české literatury pokračovat knihou Egona Hostovského Cizinec hledá byt, opět v překladu Edgara de Bruina.

Antverpské nakladatelství Voetnoot (tvořené pro změnu nizozemskou dvojicí) po čtyřleté přestávce obnovilo edici krátkých českých próz Moldaviet (Vltavín). Jako čísla 25 a 26 v prosinci vyšly Figurky z Povídek malostranských Jana Nerudy (Praagse kleine luyden) v překladu Keese Merckse a Poslání (De missie) Egona Hostovského v překladu Edgara de Bruina. Další díly edice se připravují na rok 2019. Naproti tomu ve vydávání knih Emila Hakla (ve spolupráci s výtvarníkem Mirem Švolíkem tu v uplynulých letech vyšly tři jeho tituly) nakladatelství pro odmítavý postoj autora pokračovat nebude. Obnovený Moldaviet uvítal Vlám Laurent De Maertelaer na webu Mappa Libri dvojrecenzí. Neruda sklidil několik anotací (vlámský deník De Morgen, amsterodamský deník Het Parool), nesnesitelné klokotání malostranských slavíků zpracoval ve svém sloupku Arjan Peters v deníku De Volkskrant. Na literárním webu Tzum oba tituly reflektovaly „známé firmy“ – v obsažnější a fundovanější recenzi Guus Bauer, v upovídaném fejetonu Johannes van der Sluis, „jediný český nacionalista, který neumí česky“, jak se sám nazval. Při čtení recenzí na tituly edice Moldaviet se projevuje, jak užitečné jsou doslovy překladatele – standardní součást každého vydání. Jen by ještě měl být vydán interní zákaz zmiňovat jméno Bohumila Hrabala v souvislosti s naprosto každým českým autorem, ať už je to Čapek, Vančura, Hostovský, nebo Ouředník.

Hrabalovi nizozemští příznivci si na další titul (korespondenci s Karlem Maryskem v nakladatelství Pegasus) budou muset ještě chvíli počkat. A tak na našem známém webu Tzum vyšlo alespoň v únoru 2017 „In memoriam Bohumil Hrabal“ od Joosta Golsteyna.

Šindelkův „udržovací rok“
Úspěch Marka Šindelky v nizozemské jazykové oblasti (podrobněji jsme o tom na iLiteratura.cz už psali) pokračoval i v roce 2017, přestože Mapu Anny vydalo amsterodamské nakladatelství Das Mag už v roce 2016 a následující titul Únava materiálu vyjde ve stejném nakladatelství až v březnu 2018. Rozhovor pro recenzní web 8weekly s autorem vedl v únoru 2017 v Amsterodamu Jesse van Amelsvoort a nazval ho Mladá léta mé generace uplynula. Šindelka byl také vyhledávaným hostem vlámských literárních festivalů (v únoru povídkového festivalu KORT v Gentu, v březnu bruselského festivalu Passa Porta, v prosinci festivalu Gelijkheid s tematikou lidských práv opět v Gentu), v únoru také vystoupil pod hlavičkou Českého centra Brusel v knihkupectví Librebook. Organizátoři festivalů nešetří superlativy: Šindelkovo únorové vystoupení v Gentu uvádějí výčtem předních nizozemských a vlámských autorů (Peter Terrin, Marente de Moor, Annelies Verbeke, Jamal Ouariachi) – „a jako zlatý hřeb programu český objev Marek Šindelka!“ Sál pro 150 lidí byl už pár týdnů předem vyprodaný, zájemci se mohli nechat zapsat na pořadník. Text na webu prosincového festivalu Gelijkheid je neméně nadšený (opět tu v souvislosti s Šindelkou padá jméno Milana Kundery), navíc předznamenává nizozemský překlad Únavy materiálu. Tento titul ostatně autor opět představí osobně – v červnu 2018 v Haagu. Největší zásluhu na této systematické kampani má zřejmě nakladatelství Das Mag.

Noc evropské literatury, Transpoesie 2017
EUNIC The Netherlands, jehož členem je České centrum Rotterdam/Haag, pořádá každý rok v květnu Noc evropské literatury. Na rozdíl od obdobné akce pražské odnože EUNICu (kdy známí herci předčítají na různých zajímavých místech v Praze i v dalších městech z překladové literatury) spočívá amsterodamská noc zpravidla ve vystoupení několika evropských autorů na určité téma, přičemž jejich písemné příspěvky obvykle vyjdou v podobě sborníku nebo časopisecky. Účast v této debatě bývá pro českého autora příležitostí představit osobně nizozemský překlad své knihy, ale v posledních dvou letech tomu tak nebylo. Po Biance Bellové v roce 2016 (jejíž Jezero vyjde v nizozemštině v dubnu 2018 díky tomu, že se v roce 2017 stala českou laureátkou Ceny EU za literaturu – při této příležitosti vystoupila v květnu 2017 na společném večeru laureátů v Bruselu) se Noci evropské literatury 2017 za ČR zúčastnila Kateřina Tučková, z jejíhož díla dosud vyšla v nizozemštině pouze časopisecky ukázka z románu Žítkovské bohyně (TSL 2015/71). Na téma „Co znamená domov v dnešním mnohojazyčném světě“ napsala Tučková esej o brněnském hantecu. Příspěvky všech účastníků Noci evropské literatury v nizozemském překladu vyšly tiskem v červnovém vydání literárního časopisu Terras.

Belgický EUNIC a České centrum Brusel pořádá na podzim festival Transpoesie. Za ČR se ho v roce 2017 zúčastnila Zuzana Fuksová.

Události z okruhu bohemistů
Za překlad klasického díla J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce (Het Labyrint van de wereld en het paradijs van het hart) byl Kees Mercks nominován na překladatelskou cenu odborného časopisu Filter – na iLiteratura.cz jsme o tom informovali podrobně.

Laureátem Ceny Jiřího Theinera 2017, která se uděluje za zásluhy o šíření české literatury v zahraničí, se stal Edgar de Bruin. V Salonu Práva s ním vyšel rozhovor.

Vážné nemoci podlehla v únoru 2018 Věra Ebels Dolanová (1948–2018). Po emigraci v roce 1968 vystudovala v Nizozemsku psychologii a politologii. Dlouholetá ředitelka fondu CEEBP, který podporoval překlady a knižní vydání významných odborných i literárních děl v jazycích střední a východní Evropy, přeložila také do češtiny jeden díl ze série o Žabákovi významného nizozemského autora dětských obrázkových knížek Maxe Velthuyse Žabák a cizinec (Kikker en de vreemdeling).

Přehled titulů za rok 2017
Moldaviet č. 26: Egon Hostovský: De missie (Poslání), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2017
Moldaviet č. 25: Jan Neruda: Praagse kleine luyden (Figurky z Povídek malostranských), překlad a doslov Kees Mercks, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2017
Vladislav Vančura: Herberg ‘De goede luim’ (tři povídky ze sbírky Luk královny Dorotky: Dobrá míra, Brusič nožů, Konec vše napraví), překlad a doslov Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam 2017
Křest s úvodním slovem překladatele v amsterodamském česko-slovenském baru 14. prosince 2017.
Karel Čapek: Een doodgewoon leven (Obyčejný život), přel. Irma Pieper, 6. vydání (brožované), Wereldbibliotheek, Amsterdam 2017
Karel Čapek: Meteoor (Povětroň), 2. vydání, přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam 2017
Čtenářský klub pod vedením překladatelky nejdříve v knihkupectví Post Scriptum ve Schiedamu 23. února 2018, poté pod vedením „patrona“ titulu, šéfredaktora literární přílohy deníku NRC Handelsblad Michela Krielaarse, v knihkupectví Verkaaik v Goudě 22. března 2018.
Vladislav Vančura: Een grillige zomer (Rozmarné léto), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam 2017
Křest s úvodním slovem překladatele 30. června 2017 v nakladatelství/knihkupectví Pegasus.
Tomáš Halík: Ik wil dat jij bent (Chci, abys byl), přel. Petra Prins Mikulková a Dirk Prins, Boekencentrum, Zoetermeer 2017
Patrik Ouředník: Een afgedane zaak (Ad acta), přel. Edgar de Bruin, doslov Jean Montenot, Zirimiri Press, Amsterdam 2017

Česká tematika
Pieter J. Goedhart
, Jan C. Henneman, Hans van der Linde: Comenius en Naarden/Komenský a Naarden, Pegasus & Stichting Comenius Museum, Amsterdam – Naarden 2017

Česká literatura časopisecky
Tijdschrift voor Slavische literatuur – TSL (Časopis pro slovanskou literaturu, vydává Amsterodamská univerzita)
TSL č. 75, prosinec 2016:
Kees Mercks: „Bohumil Hrabal en de drank“ („Bohumil Hrabal a alkohol“)
TSL č. 76, květen 2017:
Václav Havel: „Anatomie van de gag“ („Anatomie gagu“, úryvek), přel. Tanja Meijer, vítězka překladatelské soutěže konané v rámci oslav 80. výročí narození Václava Havla na Amsterodamské univerzitě v listopadu 2016.
TSL č. 77, říjen 2017:
Eric Metz: „De grillige revolutie van Marie Majerová“ („Vrtošivá revoluce Marie Majerové“)
Marie Majerová: „Staten worden gekraakt en gemaakt“ („Státy se boří a tvoří“, část kapitoly z románu Přehrada, přel. Kees Mercks)
Kees Mercks: „De Oktoberrevolutie in de Tsjechische literatuur“ (Říjnová revoluce v české literatuře)
Kees Mercks: „Vladislav Vančura“
TSL č. 78, prosinec 2017 (téma: překladatelské debuty)
Jana Beranová: „Debuut of geen debuut?“ („Debut, nebo ne?“ – o překládání díla Milana Kundery)
Edgar de Bruin: „Ingenieur van de menselijke ziel van Josef Škvorecký“ (Příběh inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého, napsal Kees Mercks)
Kees Mercks: „Guinese biggetjes“ (Morčata, o překládání díla Ludvíka Vaculíka)
Irma Pieper: „Ivan Klíma“
Willem G. Weststeijn: „Mijn eerste vertaling“ („Můj první překlad“, o překládání básně Františka Halase a Vladimíra Holana)

Terras, 12 Catacomben, červen 2017
Kateřina Tučková: „De taal van thuis is goede wil“ („Jazykem domova je dobrá vůle“), přel. Edgar de Bruin, esej, Noc evropské literatury 2017

Výhled do roku 2018
Jaroslav Rudiš
: Het volk boven (Národní třída), přel. Edgar de Bruin, Nobelman, Groningen 2018
Křest v přítomnosti autora 6. března 2018 v Groningenu.
Od 1. února 2018 do 30. června 2018 pobývá Jaroslav Rudiš na pozvání Nizozemského literárního fondu NLF jako host v amsterodamském ústavu Královské akademie věd NIAS.
V květnu se zúčastní Noci evropské literatury v Amsterodamu a v Leeuwardenu (Evropském hlavním městě kultury 2018).
Marek Šindelka: Materiaalmoeheid (Únava materiálu), přel. Edgar de Bruin, Das Mag, Amsterdam
V červnu 2018 autor překlad představí osobně v Haagu.
Bohumil Hrabal: (Milý Karle: 7 dopisů Bohumila Hrabala příteli Karlu Maryskovi), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam
Bianca Bellová: Het meer (Jezero), přel. Kees Mercks, De Geus, Breda
Egon Hostovský: (Cizinec hledá byt), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri Press, Amsterdam
Karel Čapek: (Hordubal), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložil: Kees Mercks, 01.03.2018 22:03
Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2017
Díky, Madlo, za obšírnou práci.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1312x

Inzerce
Inzerce
Inzerce