Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2016

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2016

přehled beletrie česká

Přehled literárních událostí spojených s českou literaturou v nizozemské jazykové oblasti za uplynulý rok, ohlasy v médiích, situace a vyhlídky literárního překládání z češtiny, role Českých center Rotterdam a Brusel a dopad Překladatelské soutěže Susanny Roth. Obsahuje také seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání na rok 2017.

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2016

V roce 2016 vyšlo v nizozemském překladu z češtiny osm knižních titulů od esejistiky (Halík) a klasického díla (Komenský) přes memoárový žánr s tematikou holocaustu (Glazar) či literární ozvuky 20. století (Čapek, Juráček, Havel) po současnou českou beletrii (Rudiš, Šindelka). Pro všechny tyto tituly se podařilo uspořádat slavnostní uvedení, přičemž tři žijící autoři přijeli překlady svých knih představit osobně. Také ohlasy v médiích byly poměrně četné, i když se charakterem mnohdy blíží spíš anotacím. K trojici překladatelských matadorů (Kees Mercks, Irma Pieper, Edgar de Bruin) se připojil Peter Morée z katedry církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK (překládá Halíkovy knihy), ale jinak přes všechny snahy o zajištění budoucnosti literárního překládání z češtiny dosud nikdo z nové, mladší generace na knižní vydání nedosáhl. O možných důvodech později.

Co z české literatury vychází, kdo ji vydává
Amsterodamské nakladatelství Wereldbibliotheek se začalo zajímat o české autory už před rokem 1989 (Ivan Klíma), v devadesátých letech rozšířilo repertoár o Arnošta Lustiga či Karola Sidona a sehrálo zásadní roli při uvádění nové spisovatelské generace (Zuzana Brabcová, Tereza Boučková, Michal Viewegh, Martin M. Šimečka). Po roce 2000 vydalo ještě dva tituly Květy Legátové, ale v posledním desetiletí se zaměřilo výhradně na Karla Čapka (zásluhu na tom má překladatelka Irma Pieper). Po Obyčejném životě (Een doodgewoon leven, 2008) a novém překladu (poprvé přímo z češtiny) Války s mloky (Oorlog met de Salamanders, 2011, 3. vydání 2015) vyšel poprvé Krakatit (Krakatiet, 2016) a v roce 2017 se chystá Povětroň (Meteoor). Krakatit představila překladatelka v Českém centru Rotterdam (s promítáním stejnojmenného filmu Otakara Vávry z roku 1948) a v televizním literárním pořadu Letteren & cetera, který se natáčí v knihovně Nizozemského literárního fondu NLF a každý měsíc ho vysílá digitální kanál Cultura.nl. Z významnějších médií knihu recenzovaly celostátní deníky Trouw (Alle Lansu) a De Volkskrant (Arjen Peters) či belgický kulturní magazín Staalkaart (mezitím z finančních důvodů zanikl). Rozsáhlý „esej“, který však spadá spíš do kategorie textů „já a Karel Čapek – nebo to byl Josef?“, napsal Johannes van der Sluis na literárním webu Tzum. Fundovanější pohled, ale pro malý okruh čtenářů, podala bohemistka Dineke Pel v časopise pro slovanské literatury TSL.

V březnu vyšly dva tituly spojené s duchovním životem. Tomáš Halík přijel osobně představit knihu Noc zpovědníka (Nacht van de biechtvader, přel. Peter Morée), kterou vydalo křesťanské nakladatelství Boekcentrum v Zoetermeeru. V nábožensky zaměřeném deníku Trouw ji recenzovala Marijke Laurense a vyšel tam i rozhovor s autorem. Nizozemští čtenáři se s Halíkovým dílem mohli seznámit už dřív – v roce 2013 vyšel titul Vzdáleným nablízku (Geduld met God), opět v překladu Petera Morée. Z iniciativy a s finanční podporou honorárního konzula ČR v Groningenu Alberta-Jana Postmy pořídil Kees Mercks pro Postmův vzdělávací institut Comenius Leergangen nový a jazykově svěží překlad klasického díla Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce (Het labyrint van de wereld en het paradijs van het hart). Vyšel v nakladatelství Vantilt v Nijmegenu, které se zaměřuje na literaturu faktu a odborné publikace. Překlad nadšeně uvítal Arnold Heumakers v knižní příloze Boeken celostátního deníku NRC Handelsblad a Erik van de Berg v deníku De Volkskrant. Křest knihy proběhl v amsterodamském ekumenickém kostele De Duif.

O okolnostech vydání a ohlasu na knihu Marka Šindelky Mapa Anny (Anna in kaart gebracht) v překladu Edgara de Bruina jsme na iLiteratura.cz už psali. Zbývá dodat, že nakladatelství Das Mag se za první rok své působnosti může pochlubit tím, že všechny vydané tituly přinesly zisk – včetně Šindelkovy knihy (do konce roku se prodalo téměř 1700 výtisků).

Na podzim vyšlo v amsterodamském nakladatelství Atlas/Contact jedinečné svědectví Richarda Glazara Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (Ontsnapt uit Treblinka). Nizozemský překlad Edgara de Bruina je jediné zahraniční vydání založené na úplném českém textu (pro německé vydání autor sám knihu upravil a zkrátil a z němčiny se překládalo i do angličtiny). Pár ohlasů se objevilo na webech zaměřených na dějiny druhé světové války (např. go2war2). Překladatel knihu představil na literárním odpoledni v Českém centru Rotterdam v lednu 2017.

Zbývající tři tituly (Rudiš, Juráček, Havel) vyšly v malých nakladatelstvích, pro jejichž produkci jsou obecně charakteristické zvláštní okolnosti: větší než obvyklá závislost na finanční podpoře z nejrůznějších zdrojů (kromě překladatelského grantu MK ČR např. ze strany Českého centra, ambasády či soukromého mecenáše) a náklad blížící se bibliofilnímu vydání či model „printing on demand“, aby se předešlo neprodaným zásobám. Konec punku v Helsinkách (Het einde van de punk in Helsinki) úspěšně představil Jaroslav Rudiš v Groningenu, domovském městě nakladatelství Nobelman i honorárního konzula ČR Alberta-Jana Postmy na severu země – křest se konal na půdě konzulátu v jednom z Postmových hotelů. Knihu nadšeně recenzoval příznivec české literatury Guus Bauer na literárním webu Tzum, „převyprávěcí“ recenzi (obsahující i prozrazení pointy) s titulem Hořká ostalgie s humorem napsal šéfredaktor knižní rubriky NRC Handelsblad Michel Krielaars. Nakladatel se mezitím rozhodl pro další Rudišův titul: v roce 2017 se připravuje Národní třída, opět v překladu Edgara de Bruina.

Neutuchající zájem o českou literaturu projevuje nakladatelství Voetnoot se sídlem v Antverpách (Belgie). V prosinci vydalo v překladu Edgara de Bruina knížku Pavla Juráčka Een straat zonder ambitie složenou z povídek ze sbírky Prostřednictvím kočky a filmových povídek Postava k podpírání a Konec srpna v hotelu Ozon. Stejně jako v případě titulů Emila Hakla v tomto nakladatelství obálku navrhl Miro Švolík. Křest této knižní novinky proběhl v lednu 2017 během literárního odpoledne v Českém centru Rotterdam (s promítáním filmu Postava k podpírání). Začátkem roku 2017 knihu recenzoval belgický De Standaard (Karen Billiet), nizozemský De Volkskrant (Peter Swanborn) a NRC Handelsblad (Miriam Rasch). Příznivá zpráva je, že po čtyřleté odmlce se Voetnoot vrací k edici krátkých českých próz Moldaviet. V roce 2017 se chystají tituly Egona Hostovského a Jana Nerudy.

Mecenáš Erik Steketee, který edici Moldaviet do roku 2013 finančně podporoval, teď obrátil svou vrtkavou přízeň na miniaturní amsterodamské knihkupectví a nakladatelství Pegasus zaměřené na slovanské literatury, takže tu v roce 2017 vyjdou dva tituly Vladislava Vančury v překladu Keese Merckse. V rámci oslav 80. výročí narození Václava Havla Pegasus vydal divadelní hru Vyrozumění (Het ambtsbericht, přel. Kees Mercks). Recenzi na webu Tzum napsal Guus Bauer. Listopadové představení v divadelním sále Amsterodamské univerzity v podání studentů slavistiky navázalo na seminář o Havlově divadelní tvorbě, který byl současně rozloučením Magdy van Duijkeren Hrabové, čerstvě penzionované docentky češtiny.

Prázdná kolébka literárních překladatelů
Budoucnost bohemistiky na Amsterodamské univerzitě (UvA) je nadále nejasná a nejistá. Je přímo závislá na zájmu studentů o jazyky, a hlavně o literaturu, ten však všeobecně stále klesá. Slavistika na UvA se sice snaží zachovat si svou tradiční tvář s nabídkou ruštiny, polštiny, srbštiny/chorvatštiny a češtiny, ale je nucena program redukovat natolik, že literatuře a kultuře jednotlivých jazykových oblastí se budou studenti věnovat v rámci širších přednášek se společným slavistickým tématem. V souvislosti s tím odešla do předčasného důchodu dlouholetá lektorka češtiny Magda van Duijkeren Hrabová, čímž (po odchodu do penze Keese Merckse v roce 2009) ve vnímání mnoha nizozemských příznivců češtiny skončila jedna epocha. O to, aby se česká kultura a literatura z programu nevytratily, se bude starat Eric Metz, teoretik a překladatel s širokým slavistickým záběrem. Jazykové kurzy, které budou od příštího roku nabízeny v angličtině v naději, že se zvýší počet zájemců o studium, převzala Paulina Kyselica. Výukou v angličtině definitivně skončí česko-nizozemská orientace amsterodamské bohemistiky, jejímž důsledkem bylo, že se tato katedra stala kolébkou většiny současných překladatelů české literatury do nizozemštiny.

Bohemista a překladatel není totéž
O dlouhodobém úsilí získat pro překládání české literatury i mladší generaci jsme na iLiteratura.cz informovali už dřív. V uplynulém roce na tyto snahy navázal jednorázový dvouměsíční kurz literárního překládání z češtiny, který uspořádala Odborná překladatelská škola (Vertalersvakschool) v Amsterodamu, či překladatelská soutěž v rámci zmíněných oslav 80. výročí narození Václava Havla (překládal se esej Anatomie grotesky, zvítězila Tanja Meijer, komerční tlumočnice a překladatelka a jedna z účastnic kurzu). České centrum převzalo model překladatelských fór pořádaných dříve agenturou Pluh a zhruba jednou ročně organizuje literární odpoledne, kde zkušení i začínající překladatelé představují svou práci. Můj pokus o malou anketu, která měla zjistit, na které překážky při získávání nakladatelské zakázky začínající překladatelé narážejí a co by jim (např. i ze strany ČR) pomohlo, skončil příznačně: od devatenácti oslovených přišly pouze dvě reakce.

Odpověď představitelky mladé překladatelské generace Annette Manni (bývalé studentky UvA a účastnice překladatelského kurzu, která vede vlastní komerční překladatelskou kancelář) vyjadřuje však možná obecnější problém jejích vrstvníků: od roku 2012 jí vyšlo pár překladů (Wolker, Soukupová) v univerzitním slavistickém časopise TSL, ráda by přeložila román Zmizet Petry Soukupové (s jejímž dílem se seznámila díky tomu, že ji redakce TSL požádala o překlad úryvku pro „české číslo“ 71/2015), ale v aktivním hledání nakladatele jí brání „čas a finance“. Obává se, že při zaměstnání by jí překlad trval dlouho; omezit práci a vyhradit si čas na knižní debut v oblasti literárního překladu momentálně nechce, protože „finančně vzato to pro začínajícího překladatele není přitažlivé“. Připomeňme si, že literární tarif je 6,5 eurocentu za slovo, ale o tzv. pracovní stipendium Nizozemského literárního fondu, které tuto částku u prvních pěti překladů zvýší o 8 eurocentů a pak o 10, lze žádat až od druhého vydaného titulu, přičemž při rozhodování o udělení stipendia se bere v potaz i kvalita prvního vydaného překladu (podrobnosti na iLiteratura.cz). Časový problém by do jisté míry vyřešila možnost odjet na pár týdnů do překladatelského domu (kdyby v ČR taková instituce existovala). Tady je třeba podotknout, že překladatelé mají na rezidenční pobyty jiné požadavky než spisovatelé: obvykle jim stačí dva až čtyři týdny, ale rezervace by měla být pružná – neměl by být problém přihlásit se k pobytu s předstihem pár měsíců. Kromě základního ubytování by mělo být k dispozici odborné vybavení (slovníky atd., ale i např. knihovna s překlady do různých jazyků), osvědčuje se také kontakt s kolegy (ať už spolubydlícími, nebo pracovníky domu s překladatelským zázemím). Konkrétnější překladatelské plány má Tieske Slim (kromě publikování v TSL jí vyšla povídka Marka Šindelky Luk v literáním časopise Das Magazin), ta však patří ke skupině překladatelských adeptů, kteří se literárnímu překladu začínají věnovat ve zralejším věku.

Překladatelská soutěž Susanny Roth
Této v ČR vyzdvihované akce (pořádá ji Literární sekce Institutu umění ve spolupráci s Českými centry, organizaci má snad převzít nově založené České literární centrum) se nizozemská jazyková oblast zúčastnila pouze v nultém, zkušebním ročníku (2014), kdy si každá země vybírala Hrabalův text, který ještě nebyl přeložen do příslušného jazyka. V nizozemské jazykové oblasti se překládala povídka Bílý koníček. Nicméně nejprve si ČC Rotterdam muselo vyjednat výjimku, protože část účastníků této soutěže „pro mladé bohemisty“ překračovala věkový limit (nehledě na to, že počet akademicky vzdělaných bohemistů by se mezi nimi dal spočítat na prstech jedné ruky). Zvítězil Peter Hora, komerční překladatel a tlumočník – o tom, jak Hrabalovu povídku přeložil doslova na koleně cestou vlakem za prací, vypráví na czechlit.cz. V následujícím ročníku se sice ČC Rotterdam ještě do soutěže přihlásilo, ale počet a úroveň odevzdaných překladů byly tak nízké, že porota rozhodla vítěze nevyhlašovat. Přes upozorňování ze strany ČC i agentury Pluh na důvody nizozemské neúčasti (především fakt, že se překládá desetistránkový úryvek z románu, což zvyšuje vysokou časovou náročnost i tím, že překladatel by měl nejprve přečíst celou knihu – většina nizozemských potenciálních účastníků na to při zaměstnání nemá čas, a tak se buď do soutěže vůbec nepřihlásí, nebo jejich překlad není dostatečně dobrý), zůstávají podmínky neměnné. Následkem toho ČC Rotterdam v roce 2016 už soutěž vůbec nevyhlásilo. Bylo by zajímavé zjistit, jak to vypadá v dalších významných oblastech, které soutěž neobsazují (francouzská jazyková oblast, skandinávské země atd.), protože např. hojná účast polských překladatelů, jíž se organizátoři chlubí, vyplývá z mimořádně příznivé pozice, kterou česká literatura v Polsku (i bez této soutěže) zaujímá.

V kruzích zavedených literárních překladatelů do nizozemštiny vzbudil údiv plán nového ředitele Českého literárního centra Petra Janyšky rozšířit tuto soutěž i pro profesionály: smysl soutěžení (na úkor jejich práce, tj. zakázek pro nakladatele, jejichž výsledkem je vydání titulu) je nejasný. Jestliže se má šíření české literatury v cizině zlepšit, stálo by spíš za úvahu inspirovat se např. projektem Vlámského literárního fondu VFL: zkušení překladatelé mohou Fondu předložit návrh na překlad úryvku z díla podle vlastního výběru a upřesnit, které kroky hodlají podniknout k nalezení nakladatele. Fond z návrhů vybere 14 nejlepších a poskytne překladateli podporu ve výši 750 eur. Úryvek pak používá při jednání s nakladateli i VFL, takže kromě motivace překladatele je to i způsob, jak spojit síly při získávání vhodného nakladatele pro konkrétní titul v kvalitním překladu.

Data narození současných aktivních překladatelů do nizozemštiny se pohybují mezi roky 1944–1965. Potřeba zajistit budoucnost české literatury v nizozemské jazykové oblasti je tedy stále palčivější. ČR by tu mohla sehrát důležitou roli – především zřízením kvalitního překladatelského domu, ale i tím, že při pořádání akcí pro zahraniční překladatele se bude brát větší ohled jak na odborné zázemí této skupiny, tak na časové možnosti: současní adepti literárního překládání z nizozemské jazykové oblasti (ale i odjinud) prostě už nejsou bezstarostní studenti bohemistiky s akademickými prázdninami jako kdysi.

Noc evropské literatury a další akce Českých center
Zásoba žijících a jazykově zdatných autorů, jejichž knihy nedávno vyšly v nizozemštině, se vyčerpala, a tak česká účast na každoroční amsterodamské Noci evropské literatury (akce EUNIC The Netherlands/Českého centra Rotterdam) už nebývá spojená s představením nizozemského překladu. V květnu 2016 se za ČR této akce zúčastnila Bianca Bellová. České centrum Brusel v březnu spolupořádalo setkání s Michalem Ajvazem na Svobodné (frankofonní) univerzitě v Bruselu, o jeho titulech dostupných ve francouzštině však mlčí. Také v informování o titulech v nizozemštině (Vlámové tvoří téměř 60 % belgického obyvatelstva) ČC Brusel nepřestává zaostávat: ani na nizozemské verzi webových stránek (v poslední době vedené v angličtině!) se nezmiňuje, že nakladatelství Voetnoot z Antverp (Belgie) vydalo v edici Moldaviet Ajvazovu novelu Brouk (De kever) v překladu Vlámky Hank Geerts. Podobně ignoruje ČC Brusel ve zprávách o vystoupeních Marka Šindelky v Belgii vydání jeho povídky Polaroid ve stejné edici. Systematické poskytování alespoň základních informací o tom, co v určité zemi z české literatury vychází, bez ohledu na to, zda se současný ředitel o literaturu zajímá, tedy Česká centra jako celek stále nezajišťují. Dokáže na tom něco změnit České literární centrum?

Přehled titulů za rok 2016
Jaroslav Rudiš
: Het einde van de punk in Helsinki (Konec punku v Helsinkách), přel. Edgar de Bruin, Nobelman, Groningen 2016
Křest v přítomnosti autora 21. 1. 2016 v Groningenu (uspořádalo ČC Rotterdam a honorární konzul ČR Albert-Jan Postma).
Karel Čapek: Krakatiet (Krakatit), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam 2016
Křest knihy (a projekce filmu Krakatit Otakara Vávry z roku 1948) v ČC Rotterdam 10. 2. 2016.
Tomáš Halík: De nacht van de biechtvader (Noc zpovědníka), přel. Peter Morée, Boekcentrum Uitgevers, Zoetermeer 2016
Křest v přítomnosti autora 22. 3. 2016, premonstrátský klášter v Berne.
Comenius (Jan Amos Komenský): Het labyrint van de wereld en het paradijs van het hart (Labyrint světa a ráj srdce), přel. Kees Mercks, Vantilt, Nijmegen 2016
Křest knihy 1. 4. 2016, De Duif, Amsterodam, ve spolupráci s Comenius Leergangen.
Marek Šindelka: Anna in kaart gebracht (Mapa Anny), přel. Edgar de Bruin, Das Mag, Amsterdam 2016
Autorské turné září 2016: Antverpy (knihkupectví De Groene Waterman), Amsterodam (knihkupectví Pegasus), Rotterdam (festival Geen Daden Maar Woorden), Groningen (knihkupectví Godert Walter), s podporou ČC Rotterdam.
Richard Glazar: Ontsnapt uit Treblinka (Treblinka, slovo jak z dětské říkanky), přel. a doslov napsal Edgar de Bruin, Atlas/Contact, Amsterdam 2016
Uvedeno během literárního odpoledne 21. 1. 2017 (ČC Rotterdam).
Václav Havel: Het ambtsbericht (Vyrozumění), přel. Kees Mercks, edice Slavische Cahiers, Pegasus, Amsterdam 2016
Křest a inscenace 10.–12. listopadu 2017 v divadle Amsterodamské univerzity.
Pavel Juráček: Een straat zonder ambitie (obsahuje Prostřednictvím kočky, povídky 1951–1958, a filmové povídky Postava k podpírání, Konec srpna v hotelu Ozon), přel. Edgar de Bruin, Uitgeverij Voetnoot, Amsterdam – Antwerpen 2016
Křest knihy (a projekce filmu Postava k podpírání) během literárního odpoledne 21. 1. 2017 v ČC Rotterdam.

Česká tematika
Bronja Prazdny
: Verloren taal, een zoektocht naar mijn familie (Ztracený jazyk, hledání mé rodiny), v Nizozemsku narozená dcera českých rodičů, kteří emigrovali po srpnu 1968, pátrá po své identitě a objevuje mimo jiné židovské kořeny.

Česká literatura časopisecky
Pavel Juráček
: Via de kat (Prostřednictvím kočky), přel. Edgar de Bruin, Das Magazin 2016/17 De kater (téma Kocour), s. 58–60
Marek Šindelka: De boog (Luk), přel. Tieske Slim, Das Magazin 2016/18 De blik (téma Pohled), s. 76–85
Jan Skácel, pět básní, přel. Jana Beranová, Tortuca č. 38 (časopis pro literaturu a výtvarné umění, Rotterdam)
Filip Bloem: rozhovor s Petrem Pazderou, Donau, 28. května 2016

Tijdschrift voor Slavische literatuur –TSL (Časopis pro slovanskou literaturu, vydává UvA)
TSL č. 73, červen 2016:
Kees Mercks: Edgar de Bruin & Emil Hakl
Mojmír Grygar: Emil Hakls geëmailleerde literatuur (Emailová literatura: underground sobě – zkrácená a opravená verze, původně vyšlo jako recenze na román Emila Hakla Skutečná událost, Literární noviny 2013/36), přel. a upravil Kees Mercks
Dineke Pel: Karel Čapek: Krakatiet (Krakatit), přel. Irma Pieper – recenze
TSL č. 74, říjen 2016:
Petra Soukupová: Risotto (Rizoto), přel. Annette Manni
Zuzana Brabcová: Plafonds (Stropy – úryvek), přel. Martha Hofman a Tieske Slim
Kees Mercks: Marek Šindelka: Anna in kaart gebracht (Mapa Anny), přel. Edgar de Bruin – recenze
Eric Metz: Fráňa Šrámek, Vlammen (portrét a úryvek z tvorby, přel. Eric Metz)

Divadlo
Bohumil Hrabal
: Al te luide eenzaamheid (Příliš hlučná samota), přel. Kees Mercks, v roli Haňti Koen van Kam, Theater Zuidpool, Antverpy, premiéra říjen 2014.
Václav Havel: Het ambtsbericht (Vyrozumění), přel. Kees Mercks, studentská inscenace spolku Slavisch toneel při Amsterodamské univerzitě (premiéra 10. listopadu 2016, reprízy 11. a 12. listopadu 2016).

Výhled do roku 2017
Patrik Ouředník
: Een afgedane zaak (Ad acta), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri, Amsterdam
Egon Hostovský: De missie (Poslání), přel. Edgar de Bruin, edice Moldaviet, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Jaroslav Rudiš: (Národní třída), přel. Edgar de Bruin, Nobelman, Groningen
Bohumil Hrabal: (Milý Karle: 7 dopisů Bohumila Hrabala příteli Karlu Maryskovi), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam
Vladislav Vančura: Een grillige zomer (Rozmarné léto), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam
Vladislav Vančura: Drie verhalen (Dobrá míra, Brusič nožů, Konec vše napraví), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam
Jan Neruda: Praagse kleine luyden (výběr ze sbírky Povídky malostranské), přel. Kees Mercks, edice Moldaviet, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Karel Čapek: Meteoor (Povětroň), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam

Za spolupráci děkuji Magdě van Duijkeren Hrabové, Annette Manni a Tieske Slim.

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1671x

Inzerce