Rakouská literatura v roce 2018

Rakouská literatura v roce 2018

studie beletrie zahraniční

V březnu 2018 uplynulo 80 let od připojení Rakouska k nacistickému Německu, na podzim pak rovných 100 let od rozpadu monarchie. Reflektovala rakouská literatura tato výročí, nebo se spíše nechala strhnout ke komentářům na adresu soudobé Evropy? Tradiční přehled nejdiskutovanějších knižních titulů a událostí roku zve čtenáře do vylidněných alpských údolí i na chodby ponurých pečovatelských domů.

Rakouská literatura v roce 2018

1348, 1618, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968. Skutečnost, že osmičkové letopočty požívají v tuzemské historii výsadní postavení, si česká veřejnost v uplynulém roce připomínala takřka každý měsíc. Zvýšené pozornosti se přirozeně dostalo především 100. výročí založení republiky, řadu podnětů k historické reflexi ale zavdalo i kulaté půlstoletí od událostí pražského jara a následného obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Jenže jak to vše souvisí s kulturním a především literárním životem v současném Rakousku, ptá se teď jistě netrpělivý čtenář. Nechť jej opětovný pohled na jednotlivé letopočty nenápadně upomene na to, že české dějiny s dějinami rakouskými, potažmo celoevropskými úzce souvisejí, ne-li přímo korespondují. Logicky tak byl i rakouský rok 2018 protkán vzpomínáním na řadu významných, nezřídka trpkých historických milníků včetně rozpadu monarchie a vzniku republiky, anšlusu Rakouska či studentské revolty v roce 1968. Mnohé z nich dopodrobna zmapovaly webové stránky projektu „Österreich100“.

O zaslepenosti masy a bolesti jednotlivce
Vybereme-li si ze zmíněných letopočtů rok 1918, stěží se vyhneme myšlenkám na symboličnost, kterou mu ve zpětném zrcátku dějin přisuzujeme. Na jeho počátku na kontinentě zuřila Velká válka a mnozí obyvatelé rozpadající se monarchie stále neochvějně věřili ve vítězství Ústředních mocností. Však si rakouský dramatik Ödön von Horváth z této zaslepenosti utahoval ještě o desetiletí později: Ve slavné hře Povídky z Vídeňského lesa (1931) trafikantka Valérie na rytmistrovo hořekování, že kdyby válka trvala jen o čtrnáct dní déle, býval by teď pobíral majorskou penzi, s potlačovanou ironií reaguje tvrzením, že kdyby válka trvala o čtrnáct dní déle, Rakousko by ji bývalo vyhrálo.

Ústřední mocnosti však nezvítězily, a tak mohlo záhy vzniknout samostatné Československo, samostatné Maďarsko a v neposlední řadě i samostatné, v hospodářských obtížích uvíznuvší Rakousko. A je to skutečně jen čirá náhoda, že o rovných sto let později, v období společenských nejistot, kdy v Evropě znovu slaví vítězství konzervativní, populistická a xenofobní hnutí a dobře cílená propaganda zmůže víc než holá fakta, se jednou z nejčtenějších knih roku stal titul zachycující obdobnou slepou důvěřivost a zaslepenost masy?

Řeč je o historickém románu Unter der Drachenwand (Pod Dračí stěnou). Pravda, autor knihy Arno Geiger (nar. 1968) si vybral období na sklonku druhé světové války, jeho vykreslení poddanské úslužnosti, strachu a z něj pramenící zbabělosti má však všeobecnou platnost a dá se vysledovat stejně v období první světové války jako v současnosti.

Protagonistou románu je třiadvacetiletý voják Veit Kolbe, který na sklonku roku 1943 se štěstím unikne smrti v bitevní vřavě na východní frontě. Kvůli poranění nohy se smí vrátit na zotavenou do zázemí, alespoň tedy do doby, než jej vojenští lékaři opět prohlásí za bojeschopného. Válečnou horečkou schvácená Vídeň je však pro Veita příliš hořkým soustem, a tak se před lživou propagandou, která zamlžuje zrak i jeho nejbližším, rozhodne ukrýt na venkově, konkrétně v poklidné, válkou zdánlivě nedotčené krajině u jezera Mondsee. Ponurou, dusivou válečnou mozaiku tvoří kromě vylíčení Veitova pobytu v Mondsee též paralelně vyprávěný příběh dvojice milenců, jakož i strádání židovského zubního technika Oskara Meyera a jeho rodiny, které do hlavního děje vstupují formou dopisů.

O přednostech románu, jehož se prodalo přes sto tisíc výtisků a loni coby jediný titul rakouské provenience pronikl do širší nominace na Německou knižní cenu, se pro iLiteraturu podrobněji rozepsala Eva Vondálová. K její recenzi lze dodat, že práva na překlad si už zajistilo mj. prestižní francouzské nakladatelství Gallimard, dále se chystají též překlady do nizozemštiny, italštiny, španělštiny a chorvatštiny.

O hubování otci a objevování nového života
Také další významný romanopisec, nesmlouvavý Korutanec Josef Winkler (nar. 1953), měl jako už mnohokrát nutkání zúčtovat s minulostí. Podnětem k dalšímu ostrému výpadu vůči vlastní domovině však nebylo jubileum anšlusu a oslav na Náměstí Hrdinů, nýbrž nepříliš známý fakt z historie Winklerovy rodné vísky Kameringu. Na obecních polích za Kameringem bylo roku 1945 pohřbeno tělo fanatického esesáka a předního exekutora holocaustu v Polsku Odila Globocnika. Skutečnost, která Winklerovi zůstávala dlouhá léta utajena, autora přivádí k obrazu rodné vesnice bezmála hodující na rozpadajícím se těle válečného zločince, respektive vzkvétající na otrávené, zločinem nasáklé půdě. V širším záběru Winklerův „hněvivý maraton slov“ opětovně uhání k jazykově osobité úvaze o rakouské, lokální i rodinné historii, v níž nad všemi ční postava autoritářského otce, jedné z konstant Winklerovy literární tvorby.

Textu s poněkud krkolomným názvem Laß dich heimgeigen, Vater, oder Den Tod ins Herz mir schreibe (Nech si vyčinit, otče, aneb Smrt mi do srdce vepiš) předcházela roku 2017 stejnojmenná divadelní hra, připravená na zakázku pro Burgtheater. Její lehce přepracovaná knižní podoba se ihned po vydání dočkala řady pochvalných recenzí. Pětašedesátiletý Winkler byl mj. nominován na Rakouskou knižní cenu, a po zveřejnění pětice finalistů jej některá média dokonce pasovala na největšího favorita.

Porota nicméně upřednostnila jiného kandidáta – Daniela Wissera (nar. 1971), přesněji řečeno jeho román Königin der Berge (Královna hor) o boji čtyřicátníka Turina, jehož postupně sžírá roztroušená skleróza, za důstojnou smrt. Té se Turin může dočkat jen ve Švýcarsku, kam jej ale manželka Irene odmítá odvézt. Nerudný vozíčkář tak musí vsadit na svůj šarm a pokusit se pro plán získat některou z ošetřovatelek pečovatelského domu. Groteskní román zpracovává téma smrti s humorem a nadsázkou, na vše však podle recenzentů současně dopadá stín osamělého člověka čelícího skličující realitě nemoci.

Mezi neúspěšnými finalisty zůstala vedle Winklera i Milena Michiko Flašarová (nar. 1980), smutnit ale nemusí. Její novinka Herr Katō spielt Familie (Pan Katō hraje rodinu) se totiž i tak těšila dostatečné pozornosti a například deník Die Presse titul zařadil mezi třináctku nejlepších románů uplynulého roku. Z rakouských autorů se na tentýž „best of“ dostal už jen zmíněný bestseller Arna Geigera.

Podobně jako autorčin předchozí, veleúspěšný román Ich nannte ihn Krawatte (Říkal jsem mu Kravata, 2012) přenáší i Herr Katō čtenáře ze středoevropského prostoru do exotických kulis současného Japonska. Čerstvý penzista pan Katō se během návštěvy hřbitova seznamuje s mladou ženou, která ho vtáhne do světa neobvyklého byznysu, o jehož existenci neměl donedávna nejmenší potuchy. Mie je herečka, nevystupuje však v divadle či před filmovými kamerami, nýbrž v obývacích pokojích a na svatbách, kde pro soukromé objednavatele představuje neexistující tetičky, smyšlené starší sestry, a dokonce i zesnulé dcery. Mie vidí v panu Katōvi potenciál a ten po prvotním váhání na její nabídku kývne, neboť věří, že jej spolupráce s hereckou agenturou vytrhne z ubíjející jednotvárnosti důchodu. Nová kratochvíle má navíc vítaný vedlejší efekt. Zatímco pan Katō v neustále nových rolích nahlíží do života cizích lidí, začíná jinak smýšlet i o tom svém.

O upovídaných nebožtících a naivních manažerech
Jestliže pan Katō se na hřbitově pouze mihne, v nové próze Roberta Seethalera (nar. 1966) nazvané Das Feld (Pole) je hřbitov centrálním dějištěm. Slovo „pole“ z názvu románu odkazuje na skutečný akr zemědělské půdy, na němž nicméně později vznikl paulstadtský hřbitov. Na trouchnivějící lavičku v pozapomenuté, nejstarší části hřbitova se pravidelně uchyluje starší muž, který se v úvodní, prolog suplující kapitole zaobírá myšlenkou, o čem by nejspíše vyprávěli všichni ti zesnulí, kteří tu leží pod náhrobními kameny, kdyby mohli mluvit. Seethaler to čtenářům prozrazuje a ve zbývajících devětadvaceti nenápadně propojených kapitolách postupně pouští ke slovu jednotlivé nebožtíky. Nechává je rekapitulovat jejich životy, vzpomínat na důležitá rozhodnutí, udílet rady, děkovat za krásné okamžiky, ale též litovat či lamentovat. Třebaže každý hlas představuje střípek mozaiky zobrazující život ve fiktivním městečku Paulstadt, tematicky se spletenec osudů rozpíná do mnoha směrů: od postavy katolického faráře, který nachází mír v duši díky neobvyklému činu, se vlákno táhne k výpovědi arabského zelináře o jeho zkušenosti s rasismem a přes místního budižkničemu, odepsaného vášní k hracím automatům, se oklikou stáčí k portrétu pamětnice šoa.

Na Seethalera, který v roce 2014 slavil nebývalý úspěch s alpským románem Celý život (č. 2017), se v knihkupectvích ani tentokrát příliš neprášilo, neboť jeho novinka se ihned prodrala na přední příčky žebříčků prodejnosti. Kritika byla sice místy zdrženlivější, i tak však Das Feld patří ke komerčně nejúspěšnějším titulům uplynulého roku a práva na překlad se ihned prodala do deseti zemí. Dílčí úspěch navíc autor slavil i na stříbrném plátně: jeho historický román Trafikant (2012, č. 2014) se totiž dočkal filmové adaptace s Brunem Ganzem v roli Sigmunda Freuda.

Značné pozdvižení, třebaže z poněkud odlišných důvodů, způsobil na trhu Bot. Gespräch ohne Autor (Bot. Rozhovor bez autora) štýrského provokatéra Clemense J. Setze (nar. 1982). Kniha, kterou na iLiteratuře podrobněji představila Marie Voslářová, představuje odvážné prohloubení autorovy už tak svérázné poetiky klamu. Vychází z osvědčeného konceptu knižních rozhovorů se slavnými osobnostmi, na otázky redaktorky Angeliky Klammerové však neodpovídal autor sám, nýbrž jeho deník. V něm tazatelka vždy s pomocí klíčových slov či prosté náhody našla „vhodnou“ odpověď. Výsledkem experimentu, který kritika vesměs přivítala s nadšením a uznalým pokýváním hlavou, je kniha sestavená ze zdánlivě nesouvisejících útržků myšlenek a poznámek, jež přesto leccos prozrazují nejen o Setzovi, ale i o moderní společnosti.

Štýrský Hradec je vůbec líhní pozoruhodných literárních talentů. Kromě Setze či Valerie Fritschové (nar. 1989) pochází z hlavního města Štýrska i čerstvá nositelka Rakouské knižní ceny za debut Marie Gamillschegová (nar. 1992). V oceněné románové prvotině Alles was glänzt (Všechno, co se třpytí), která si vysloužila též nominaci na Cenu aspekte za nejlepší německojazyčný debut, autorka zve do skomírajícího horského městečka na úpatí štolami provrtané hory. Sesuv by měl pro údolí katastrofické následky, nečekanou ranou však už byla i novinová zpráva o hrozícím nebezpečí. Turisté se totiž od té doby oblasti vyhýbají a z městečka postupně mizí i původní obyvatelé. Ty zbývající přijíždí v rámci pokusu o revitalizaci zmobilizovat regionální manažer s tureckými kořeny Merih. Jeho plán přesídlit část obyvatel do vylidněného centra však stěží mohl připadnout na méně vhodnou dobu. V serpentinách nad městečkem totiž při autonehodě zemřel mladík Martin, jehož smrt na komunitu silně dolehla. Dává snad hora místním znamení, že se něco chystá? Nejen na tuto otázku hledá čtenář odpověď ve společnosti čtveřice ústředních postav, k nimž kromě přespolního naivky Meriha patří též dementní starousedlík Welnisch, hospodská Susa a teenagerka Teresa.

O trpkých sbohem a strategických chybách
Rok 2018 však nebyl pouze rokem nových příběhů, ale také loučení. V červnu zemřela populární autorka knih pro děti a mládež Christine Nöstlingerová (1936–2018). Držitelka Ceny Hanse Christiana Andersena (udělena roku 1984) a Ceny Astrid Lindgrenové (2003) publikovala pravidelně od 70. let a její bibliografie čítá přes sto knižních titulů. Některé z nich se dočkaly i filmového zpracování, naposledy roku 2016 životopisně laděný román Maikäfer, flieg! (1973, Leť, chrouste!). Ten zachycuje poslední okamžiky války v rozbombardované Vídni a předměstské vile záhy okupované ruskými osvoboditeli. V tuzemsku se autorčina tvorba začala objevovat až na konci 80. let (Róza, strážné strašidlo) a především na přelomu milénia, kdy se jí soustavněji věnovala překladatelka Hana Linhartová (Příhody malého Františka, trojice knih o Markétce atd.). Zmíněný film mohli čeští diváci vidět na filmovém festivalu ve Zlíně, kde běžel pod názvem Daleko od domova.

Loučí se podle všeho i tradiční nakladatelská značka Deuticke, proti čemuž se otevřeným dopisem ohradila řada autorů, mezi nimi například Radek Knapp, Paulus Hochgatterer či Dimitré Dinev. Nakladatelství, jehož kořeny sahají až do 70. let 19. století a v němž svého času vycházely i spisy Sigmunda Freuda včetně Výkladu snů (1899), od roku 2004 funguje pod hlavičkou mnichovského Hanseru. Nyní, s plánovaným odchodem dlouholeté programové ředitelky Martiny Schmidtové do důchodu, má na konci roku 2019 zaniknout úplně. Jeho autoři by se měli přesunout pod vídeňské, taktéž Hanseru patřící nakladatelství Zsolnay, které už mnoho let imprint Deuticke fakticky spravuje. Vedení mateřského nakladatelství argumentuje tím, že sloučení, které je víceméně pouze administrativním aktem a nemělo by zasáhnout samotný program, posílí pozici Zsolnaye na trhu, rakouská spisovatelská obec naopak hovoří o „strategické chybě“ a „konci jedné nakladatelské éry“. Zatím se však nezdá, že by jejich slova představitele Hanseru obměkčila.

Mnohem větší radost dělá čtenářům a literárním vědcům berlínský Suhrkamp, který v roce 2017 slavnostně zahájil vydávání sebraných spisů básnířky, prozaičky a libretistky Ingeborg Bachmannové (1926–1973). Tzv. salcburská edice (Salzburger Bachmann Edition), rozplánovaná do třiceti svazků, hodlá široké veřejnosti nabídnout odborníky redigovaná a komentářem opatřená vydání autorčiných za života vydaných textů i dosud méně známých materiálů z pozůstalosti. Zvláštní důraz hodlá edice klást na korespondenci, z velké části veřejnosti dosud nepřístupnou.

První vlaštovku v tomto směru představuje loni vydaný svazek Bachmannové korespondence se západoněmeckým literárním rebelem Hansem Magnusem Enzensbergerem (nar. 1929). Kniha čítající 130 dopisů z let 1957 až 1972 zachycuje významnou část tvůrčího období obou autorů a současně též zásadní úsek poválečných literárních dějin včetně vzniku Enzensbergerova časopisu Kursbuch. Čtenáři korespondence poodhaluje leccos ze životů i myšlenkových pochodů obou básníků. Mezi řádky lze například vyčíst i to, že oba pisatelé spolu v létě roku 1959 patrně prožili krátký románek.

O pánech na pláži a šicích strojích
Na české kulturní scéně hrála rakouská literatura tradičně spíše roli tichého sekundanta. Za nejvýznamnější nakladatelský počin by bylo možné označit vydání trojice rozhlasových her Ingeborg Bachmannové, které pod souborným názvem Zatmění země připravila germanistka a autorčina dvorní překladatelka Michaela Jacobsenová.

Milým překvapením se bezesporu stalo české vydání vzpomínkové prózy O sněhu dávných let (Vom Schnee der vergangenen Jahre, 1979, přel. Ludvík Havel) literárního veterána Aloise Brandstettera (nar. 1938). Brandstetter v útlé knize povídek vybízí čtenáře k procházce obdobím vlastního dětství a dospívání na venkově, zvláštní pozornost přitom věnuje zimním, sněhem zavátým epizodám. Pro Brandstettera jde o vůbec první knižní překlad do češtiny.

Tentýž primát si loni připsal i vášnivý vypravěč a nadmíru plodný prozaik Michael Köhlmeier (nar. 1949). Jeho román Dva pánové na pláži (Zwei Herren am Strand, 2014), jejž do češtiny převedla Magdalena Štulcová, mapuje křivky podivuhodného přátelství dvou zdánlivě zcela odlišných mužů, konzervativního politika Winstona Churchilla a rozjíveného, levicově smýšlejícího filmového komika Charlieho Chaplina. Oba mají jedno společné – trpí depresemi. A s těmi se v této fiktivní rekonstrukci jejich historicky doloženého přátelství rozhodnou společně bojovat.

V přesvědčení, že si rakouští tvůrci obzvláště potrpí na zobrazení nejrůznějších nemocí, neduhů a psychóz, ne-li rovnou sanatorií, ústavů a pečovatelských domů – viz výše zmíněný román Königin der Berge či třeba Setzův monumentální špalík Die Stunde zwischen Frau und Gitarre (Hodina mezi ženou a kytarou, 2015) –, loni české čtenáře utvrdil nenápadný svazek Stovka černých šicích strojů (Hundert schwarze Nähmaschinen, 2017). Humorný román mladého slammera a hudebníka Eliase Hirschla (nar. 1994), který do češtiny přeložila Viktorie Hanišová, provádí bezejmenného protagonistu chodbami chráněného obydlí pro psychicky choré, v němž mladík vykonává civilní službu, a podvratně se ptá, kdo je tu vlastně blázen a kdo normální.

Autorská čtení, vděčný nástroj zprostředkování současné literatury, se odehrávala převážně v zavedeném rámci a pod patronátem Rakouského kulturního fóra či přidružených knihoven. Na knižní veletrh Svět knihy dorazil komiksový tvůrce a umělec zkratky Nicolas Mahler (nar. 1969), jemuž česky vyšlo hned několik titulů, naposledy roku 2016 Večírek s Kantem (Partyspass mit Kant, 2015). Nakladatelství Archa navíc disponuje právy i na autorův přepis Bernhardova Světanápravce, a tak o rakouském „existencialistovi humoru“ na tuzemském trhu jistě ještě uslyšíme. Kdoví, třeba se časem v překladu dočkáme i Mahlerovy ambiciózní komiksové adaptace Proustova Hledání ztraceného času (2017), o které se pro iLiteraturu rozepsala Barbora Pýchová.

Pražskému publiku se dále během roku představila Julya Rabinowichová (nar. 1970), hned do několika měst pak zavítaly Karin Peschkaová (nar. 1967) a mladá prozaička Irene Diwiaková (nar. 1991). Slavnostní nádech měla návštěva Josefa Haslingera (nar. 1955) na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Jeho dokumentární román Jáchymov (2011, č. 2012) o českém hokejovém brankáři Bóžovi Modrém se totiž dočkal audioknižní podoby – text čte herec Miroslav Táborský – a právě na veletrhu byla nahrávka pokřtěna. V rámci open-air festivalu Literatura v parku, pořádaném Pražským literárním domem autorů německého jazyka, vystoupila Petra Piuková (nar. 1975).

Rakouské knižní novinky vydané v roce 2018 (výběr):

Amanshauser, Gerhard: Die Freude am Nichtstun. Kurzprosa, Aphorismen, Autobiographisches.
Arnautović, Ljuba: Im Verborgenen. Roman.
Becker, Zdenka: Samy. Roman.
Fian, Antonio: Mach es wie die Eieruhr.
Flašar, Milena Michiko: Herr Katō spielt Familie. Roman.
Flor, Olga: Politik der Emotion.
Fuchs, David: Bevor wir verschwinden. Roman.
Gamillscheg, Marie: Alles was glänzt. Roman.
Gaponenko, Marjana: Der Dorfgescheite. Ein Bibliothekarsroman.
Geiger, Arno: Unter der Drachenwand. Roman.
Glattauer, Daniel: Vier Stern Stunden. Eine Komödie.
Gregor, Susanne: Unter Wasser. Erzählungen.
Gstrein, Norbert: Die kommenden Jahre. Roman.
Haas, Wolf: Junger Mann. Roman.
Hackl, Erich: Am Seil. Eine Heldengeschichte.
Henisch, Peter: Siebeneinhalb Leben. Roman.
Jäger, Gerhard: All die Nacht über uns. Roman.
Jelinek, Elfriede: Eine Partie Dame.
Kegele, Nadine: Und essen werden wir die Katze.
Köhlmeier, Michael: Bruder und Schwester Lenobel. Roman.
Mayröcker, Friederike: Pathos und Schwalbe.
Millesi, Hanno: Die vier Weltteile. Roman.
Mitterer, Felix: Mein Lebenslauf.
Platzgumer, Hans: Drei Sekunden jetzt. Roman.
Präauer, Teresa: Tier werden.
Prinz, Martin: Die unsichtbaren Seiten. Roman.
Reitzer, Angelika: Obwohl es kalt ist draußen. Roman.
Rosei, Peter: Karst. Roman.
Rossbacher, Verena: Ich war Diener im Hause Hobbs. Roman.
Scholl, Sabine: Das Gesetz des Dschungels. Roman.
Schreiner, Margit: Kein Platz mehr. Roman.
Seethaler, Robert: Das Feld. Roman.
Setz, Clemens J.: Bot. Gespräch ohne Autor.
Simon, Cordula: Der Neubauer. Roman.
Stangl, Thomas: Fremde Verwandtschaften. Roman.
Steinfest, Heinrich: Die Büglerin. Roman.
Struhar, Stanislav: Die Gabe der Hoffnung. Roman.
Turrini, Peter: Fremdenzimmer. Ein Volksstück.
Vertlib, Vladimir: Viktor hilft. Roman.
Weiss, Philipp: Am Weltenrand sitzen die Menschen und lachen. Roman.
Winkler, Andrea: Die Frau auf meiner Schulter. Roman.
Winkler, Josef: Laß dich heimgeigen, Vater, oder Den Tod ins Herz mir schreibe. Roman.
Wisser, Daniel: Königin der Berge. Roman.

Literárněvědné a naučné publikace o rakouské literatuře vydané v roce 2018 (výběr):
Bachmann, Ingeborg / Enzensberger, Hans Magnus: »schreib alles was wahr ist auf«. Der Briefwechsel.
Canetti, Elias: Ich erwarte von Ihnen viel. Briefe 1932–1994.
Larcati, Arturo / Renoldner, Klemens / Wörgötter, Martina (eds.): Stefan Zweig Handbuch.
Neumann, Bernd: Der andere Franz Kafka. Ein Prager Dandy zwischen Einsteins Relativitätstheorie und Mozarts Musik.
Polt-Heinzl, Evelyne: Die grauen Jahre. Österreichische Literatur nach 1945. Mythen, Legenden, Lügen.
Weinberg, Manfred / Wutsdorff, Irina / Zbytovský, Štěpán (eds.): Prager Moderne(n). Interkulturelle Perspektiven auf Raum, Identität und Literatur.

České překlady rakouské literatury vydané v roce 2018 (výběr):
Aichner, Bernhard: Agonie smrti. Knižní klub, přel. Dagmar Hoangová
Bachmann, Ingeborg: Zatmění země (obsahuje rozhlasové hry Obchod se sny, Cikády a Dobrý Bůh z Manhattanu). Opus, přel. Michaela Jacobsenová
Brandstetter, Alois: O sněhu dávných let. Volvox Globator, přel. Ludvík Havel
Brendel, Alfred: 2 x 2 = 13. Sebrané básně. Volvox Globator, přel. Vít Janota
Canetti, Elias: Masa a moc [3. vydání]. Academia, přel. Jiří Stromšík
Hirschl, Elias: Stovka černých šicích strojů. Portál, přel. Viktorie Hanišová
Köhlmeier, Michael: Dva pánové na pláži. Archa, přel. Magdalena Štulcová
Poznanski, Ursula / Strobel, Arno: Cizinec. Knižní klub, přel. Blanka Pscheidtová
Schiller, B. C.: Targa. Okamžik před smrtí. XYZ, přel. David Sajvera
Schoder, Sabine: Láska je jen pro blázny. Jako jsem já. Fragment, přel. Lucie Simonová
Struhar, Stanislav: Dar naděje. Volvox Globator, přel. Markéta Kliková
Struhar, Stanislav: Opuštění. Volvox Globator, přel. Magdalena Štulcová

Literární ocenění udělená rakouským autorům v roce 2018 (výběr):
Cena Jeana Améryho za evropskou esejistiku: Karl-Markus Gauß
Literární cena Antona Wildganse: Sabine Scholl
Cena Ingeborg Bachmannové: Tanja Maljartschuk za Frösche im Meer
Cena publika při literárním klání o Cenu Ingeborg Bachmannové: Raphaela Edelbauer za Das Loch
Cena nadace Würth za evropskou literaturu: Christoph Ransmayr
Cena Maxe Frische: Maja Haderlap
Kleistova cena: Christoph Ransmayr
Knižní cena vídeňské hospodářské komory: Doris Knecht
Cena Josepha Breitbacha: Arno Geiger
Mülheimská cena za drama: Thomas Köck za paradies spielen (abendland. ein abgesang)
Cena Reinharda Priessnitze: Antonio Fian
Velká rakouská státní cena za literaturu: Florjan Lipuš
Cena Johanna Heinricha Mercka: Martin Pollack
Cena města Vídně: Christoph Ransmayr
Cena Vezy Canetti města Vídně: Petra Ganglbauer
Cena Nicolase Borna: Christoph Ransmayr
Cena Leo Perutze za krimi: Fritz Lehner za NITRO
Rakouská knižní cena: Daniel Wisser za Königin der Berge
Rakouská knižní cena, kategorie debut: Marie Gamillscheg za Alles was glänzt
Rakouská státní cena za kulturní publicistiku: Martin Pollack
Čestná cena ministerského předsedy při Bavorské knižní ceně: Christoph Ransmayr
Literární cena Johanna Beera: Daniel Wisser za Königin der Berge

 

© Jakub Ehrenberger

Diskuse

Vložil: Marie, 09.02.2019 12:32
Rakouská literatura v roce 2018
Skvělý přehled, díky za něj
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1170x

Inzerce
Inzerce