Kárník, Zdeněk; Pečenka, Marek

Kárník, Zdeněk; Pečenka, Marek

rozhovor beletrie česká

Díla novodobých klasiků, jejichž překlady jsou tvrdým oříškem, ale také provokativní knihy reprezentující alternativní myšlenkové proudy zvláště v otázce klimatu – tak široký je rozsah nabídky titulů nakladatelství Dokořán. Co jejich zakladatelé považují za příznak mozkové smrti? Co jsou podle nich knihy napsané chytráky speciálně pro hlupáky? A který překlad je stejně obtížný jako překlad Joyceova Odyssea?

S naším národem to asi nebude tak špatné, jak se občas zdá

Nakladatelství Dokořán založili roku 2001 Zdeněk Kárník ml. a Marek Pečenka, kteří předtím působili jako společníci a spoluzakladatelé nakladatelství Libri.

Dokořán dosud vydalo více než tisíc titulů, z nichž asi třetinu tvoří překlady z angličtiny, francouzštiny, němčiny, holandštiny, čínštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Od počátku se zaměřuje „na populárně naučnou a odbornou literaturu s výběrovými přesahy do kvalitní beletrie a poezie“.

Vydává některá špičková a široce přijímaná i oceňovaná díla předních zahraničních odborníků, jako jsou biolog Robert M. Sapolsky, teoretický fyzik a kosmolog Stephen Hawking nebo historik Simon Schama. Často jde přitom o texty velmi rozsáhlé, které byly svými autory dokonce pokládány na nepřeložitelné, což je případ v jisté době snad až kultovní knihy Gödel, Escher, Bach. Existenciální gordická balada. (Ta ovlivnila myšlení tisíců literátů a vědců, jejichž tvorba pak ovlivnila myšlení milionů, píše se v českém doslovu.)

Mezi další významné autory, které Dokořán vydává či vydávalo, patří například populární geolog Václav Cílek a biolog a filosof Stanislav Komárek, ze zahraničních pak významní popularizátoři vědy John D. Barrow, Michio Kaku, Carlo Rovelli či Matt Ridley. Dalšími výraznými autory jsou novinář Mariusz Szczygieł nebo beletristé Patti Smith a Italo Calvino. A nechybí ani komiksy.

V produkci nakladatelství je nepřehlédnutelné také množství titulů zaujímajících „klimaskeptické“ postoje a hlásajících názory jdoucí proti oficiálnímu západoevropskému politickému mainstreamu. Především jejich propagaci a zviditelnění sloužila edice zvaná „Politicky nekorektní“ knihovnička (PNK). Ta ovšem víceméně „usnula“ v roce 2012, mimo jiné prý i proto, že se část těchto témat mezitím dostala do veřejné diskuse.

Marek Pečenka (nar. 1964) vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 přednáší na Institutu mezinárodních studií FSV UK. V nakladatelství Libri působil v letech 1993–2000. Je autorem řady prací s tematikou historie 19. století. Společně s historikem Petrem Luňákem také napsal humoristický román Hrdinové.

Zdeněk Kárník (nar. 1955) vystudoval matematickou informatiku na MFF UK. Po řadě zaměstnání působil v letech 1993–2000 v nakladatelství Libri. Z angličtiny a polštiny přeložil několik knih, dalších sto překladů upravil.

iLiteratura: Důvodem k založení vlastního podniku bylo i to, že narůstalo pnutí mezi společníky nakladatelství Libri. Vnímáte dnes Libri jako svoji konkurenci?
Marek Pečenka: Libri jsme nikdy nevnímali jako konkurenci, maximálně jako každého jiného nakladatele na knižním trhu. Po krátkém přechodném období jsme spolu naopak vždy přátelsky vycházeli. Záběrem a skladbou titulů jsme se od počátku dost lišili – u Libri to byla orientace na výhradně české autory, převaha encyklopedických titulů, u Dokořánu je hlavní důraz kladen na překlady, výběrově ovšem spolupracujeme i s českými autory. Encyklopedie nás neoslovují.

iLiteratura: Mnohá, zvláště náročná překladová díla vydáváte společně s jinými nakladateli, zvláště s Argem. Jaké jsou výhody takové koedice?
Marek Pečenka: Ke spolupráci jsme se dostali tak, že jsme si několikrát konkurovali v zájmu o stejnou knihu a domluvili jsme se, že ji radši vydáme spolu, než abychom proti sobě licitovali. Ekonomickými důvody byly na počátku spolupráce rozdělení nákladů a snížení rizika, pokud by některý titul neuspěl. Dnes, po takřka 20 letech spolupráce, už tyto důvody nejsou tak aktuální. Jak my, tak Argo máme dostatek zdrojů, abychom náročný titul vydali sami, stejně tak i rezerv, kdyby se neprodával. Takže dnes je to především synergie – každý prodává společné tituly svými kanály své klientele a tím se celkový prodej zvyšuje. Nebo si to aspoň myslíme…

iLiteratura: Marek Pečenka má humanitní vzdělání, Zdeněk Kárník přírodovědné. Odpovídá tomu přibližně i to, jak si oborově rozdělujete knihy, které vydáváte? Nebo na výběr i zpracování máte odborné redaktory a vaše původní vzdělání nehraje žádnou roli?
Zdeněk Kárník: Na mínění odborníků samozřejmě bereme ohled, ale výběr i zpracování si řídíme sami. Mě zajímá vše od tvrdých věd přes biologii až po ekonomii, kolega je spíš na humanitní vědy, ale ve značné míře se překrýváme, a tak to dobře funguje.

iLiteratura: „Vyrobit hezkou a zajímavou knihu, ve které utopíme všechny svoje úspory, není žádný problém,“ uvedli jste před lety v rozhovoru (Knihkupec a nakladatel, 2001, 6, s. 7–9). Kolikrát se vám to od té doby skutečně povedlo?
Marek Pečenka: To, co jsem řekl v roce 2001, byla nadsázka – žádný nakladatel nevsadí vše na jediný titul. To ale neznamená, že bychom nezažili celou řadu neúspěchů, kdy konečné prodeje kvalitních knih byly tristní a ekonomicky tyto tituly skončily desetitisícovými ztrátami. To ale zná každý nakladatel.

iLiteratura: Mimo jiné záslužně vydáváte knihy o matematice, což může být riskantní za situace, kdy se mnozí chlubí tím, že matematice vůbec nerozumějí ani rozumět nechtějí. Máte přesto dostatek zájemců o takové tituly?
Zdeněk Kárník: Zájemců o matematiku je dost a ono není divu. Matematika je vlastně purifikované myšlení, a pokud někdo není líný myslet, brzy k ní sám dojde. Naše bývalá šéfredaktorka se ráda chlubívala, jak je v matematice nemožná, ale přitom jí to matematicky myslelo dobře a přesně – jen o tom nevěděla.
Některé z našich knih o matematice se staly skutečnými bestsellery. Například Jazyk matematiky od Keitha Devlina jsme vydávali a dotiskovali víc než 15 let a prodali skoro 20 000 výtisků. Název odkazuje na slavný Galileův výrok: „Ve velké knize přírody může číst jen ten, kdo zná jazyk, v němž je napsána, a tímto jazykem je matematika,“ a kniha ukazuje, že matematika není jen pouhé studium čísel, ale umožňuje nám pronikat ke skrytým kořenům světa kolem nás. A pro nematematiky překvapivě odhaluje i úžasnou estetickou stránku této vědy.

iLiteratura: Knihu Chování pokládám (nejen já) za jednu z nejzásadnějších, která u nás za poslední roky vyšla. Jak jste se k jejímu autorovi dostali? A chystáte se od něj vydat i něco dalšího?
Zdeněk Kárník: Ještě předtím než kniha vyšla v Americe, nám ji nabídla agentura, s kterou dlouhodobě spolupracujeme na podobných náročných projektech. Ihned nás zaujala, navíc takových projektů se všichni ostatní bojí, tak proč knihu nevydat? Také jsem se zrovna seznámil s překladatelem Pavlem Pecháčkem, který to nakonec zvládl na jedničku – a už spolu pracujeme na dalších titulech. Kniha zaujala i čtenáře, je prakticky vyprodaná, a tak kromě dotisku samozřejmě uvažujeme i o dalších titulech od Sapolského.

iLiteratura: Zdeněk Kárník v doslovu ke zmíněné knize Gödel, Escher, Bach. Existenciální gordická balada přirovnává obtížnost jejího překladu k Odysseovi Jamese Joyce. Bylo podle vás vynaložené úsilí čtenáři dostatečně oceněno? A chystáte nějaký další, stejně náročný ediční počin?
Zdeněk Kárník: Náročné počiny jsou naše specialita, nejde jen o Sapolského nebo Hofstadtera – zmiňme třeba již vydanou Atlasovu vzpouru Ayn Randové (která je mnohem těžší, než se zdá – a nejen na kila) nebo připravovaný Nekonečný žert Davida Fostera Wallacea. U knihy Gödel, Escher, Bach nás příjemně překvapilo, že i tak těžká věc našla dost zájemců, kteří nám tu dřinu vynahradili. S naším národem to asi nebude tak špatné, jak se občas zdá.

iLiteratura: Vydáváte raději knihy, které jsou oborově jasně vymezené a ohraničené, nebo ty, ve kterých se autor odvažuje vydat za hranice své specializace? Jako když historik a archeolog Ian Morris obsáhle a poučeně píše i o šimpanzích, nebo zmíněný neuroendokrinolog Robert Sapolsky uvažuje o vztahu mezi pěstováním rýže a vznikem kolektivismu nebo o původu náboženství.
Marek Pečenka: Čtenáři mají obvykle rádi autory, kteří překračují hranice své úzké specializace a podněcují k přemýšlení. Kromě zmíněných bych jmenoval třeba Matta Ridleyho, Malcolma Gladwella, z českých autorů pak zejména Václava Cílka. Nicméně nezříkáme se ani těch druhých, kteří fundovaně zpracovávají jedno téma. Nejdůležitější je nakonec, jak je kniha napsána.

iLiteratura: Na okraj vydání publikace Virtuální dějiny. Historické alternativy jste poznamenali, že jde o seriózní historickou práci zpracovanou podle přísných pravidel. Mnozí ale u nás tento typ „alternativní historie“ odmítali a nadále odmítají. Myslíte, že se i díky vám daří tento odpor pomalu zmírňovat?
Marek Pečenka: Ten odpor ze strany historiků nebyl nikdy extrémní. Vždyť i František Palacký se úvahami „co kdyby“ ve svém díle zabýval, ať už se to týkalo pádu Velké Moravy, vývoje českých zemí po smrti Karla IV., vzniku husitského hnutí atd. Problémem není ani metodologie, kterou stanovil průkopník kontrafaktuálního přístupu k historii Niall Ferguson ve zmiňovaném díle. Problémem je pilíř, na kterém je postavena historická věda od samého počátku – prameny. A protože se ta alternativní minulost nikdy nestala, tak ty prameny prostě chybějí. Proto do ní nikdy nemůžeme dohlédnout moc daleko. Vždy se bude jednat o více či méně podložené spekulace.

iLiteratura: Při vydání knihy Davida Brookse Bobos. Nová americká elita a její styl jste si stěžovali na zdejší elity, které se na rozdíl od „bobos“ chovají „podle předpotopních vzorů“. Nakolik se to podle vás mezitím zlepšilo? Jinak umírněný konzervativec Brooks bobos rozhodně jen nechválil, také se jim jemně vysmíval kvůli jejich specifické morálce a novým pravidlům: „Kdyby v místnosti plné (bobos) navzájem se pomazávajících výkaly najednou někdo přiznal, že nerecykluje odpady, okamžitě by ho vyloučili a řekli mu, aby se nikdy nevracel…“
Zdeněk Kárník: Ono se to zhoršilo, a výrazně. Předpotopní vzory a na ně naroubované hypermoderní AI technologie na získávání voličů – to vidím jako zásadní problém pro své vnuky.

iLiteratura: Jak je uvedeno výše, jedna z vašich edičních řad nesla název „Politicky nekorektní“ knihovnička (PNK). Podle vašich slov jste v ní vydávali knihy na aktuální společenská témata, která jsou z veřejného prostoru vytěsňována politicky korektními „normalizátory“. Existují ale knihy, které byste z nějakého důvodu nikdy vydat nechtěli, i kdyby je psali vědci? Třeba o tom, že ženy mohou být geneticky „nadřazené“ mužům, například ve smyslu větší přirozené odolnosti?
Zdeněk Kárník: Ta otázka je nějak zamotaná. Ženy jsou na tom geneticky lépe – dvě kopie X chromozomu atd. – a nijak se neostýcháme takové knihy vydávat, zmiňme třeba Potíže se ženami od Jacky Flemingové, které jsou velmi jedovaté, ale přitom chytré a vtipné. Na druhé straně jsem nedávno odmítl The Beter Half (Lepší polovičku) od našeho autora Sharona Moalema, protože na 280 stranách omílá to, co by se dalo říct na deseti – totiž že ženy jsou lepší. To mi moje žena lékařka říká už skoro 50 let. Ale k politické korektnosti a aktivistickým tématům vůbec: považuji to za příznak mozkové smrti a vydávat je nehodláme: jsou to knihy od hlupáků, případně knihy napsané chytráky speciálně pro hlupáky.

iLiteratura: Mimo jiné jste ve zmíněné edici PNK vydali knihu bývalého europoslance Petra Macha Jak vystoupit z EU. Zabýváte se v nakladatelství i prakticky tím, co by odchod z EU znamenal pro český vydavatelský průmysl?
Marek Pečenka: Ne, tím se opravdu nezabýváme. Nic takového totiž není na stole. A kdoví, zda někdy bude. Ale pokud to mám brát jako otázku, tak soudím, že takřka nic. Český knižní trh není s výjimkou Slovenska exportní, dotace do něj z evropských fondů jsou pro drtivou většinu nakladatelů neznámou věcí, zahraniční práva by nezlevnila ani nezdražila…

iLiteratura: Vydáváte knihy autorů orientovaných liberálně i konzervativně. Co z toho je vám osobně bližší?
Marek Pečenka: Mně, i díky mému historickému zájmu, konvenuje spíše ten liberální přístup 19. století – což je ovšem dnes už konzervativismus.
Zdeněk Kárník: Hranice liberální vs. konzervativní je dost rozmazaná a současným diskurzem úplně znetvořená. Neumím odpovědět.

iLiteratura: Začali jste u nás vydávat polské reportáže, na které se nyní soustředí slovenské nakladatelství Absynt. Vidíte i v Čechách (vedle Petry Procházkové) autory, kteří by byli schopni podobné knihy napsat?
Marek Pečenka: U nás se jistě najde množství kvalitních reportérů, kteří píší o svých cestách nebo zážitcích ze zahraničí (Jakub Szantó, Ladislav Zibura). Takové texty se ale píšou asi v každé době. Polské literární reportáže (M. Szczygieł, W. Szabłowski, M. Rejmer, P. Smoleński ad.) jsou specifický žánr, který vychází z jiné tradice, a jsou pozoruhodné právě svou blízkostí k beletrii. Čekáme, až se tu objeví podobně zajímavá „česká škola reportáže“…

iLiteratura: Co rozhoduje o tom, jestli knihu vydáte zároveň i v elektronické verzi, a jaký podíl tvoří prodeje e-knih?
Marek Pečenka: Prakticky veškeré knihy, kde nám to licenční smlouva umožňuje, vydáváme i v elektronické podobě. Většinou v pdf, které není složité vytvořit, protože jsou to jen upravená tisková data. Pdf ale není příliš vhodné do menších čteček, takže výběrově děláme i formáty epub a mobi. Jejich výroba je ovšem dražší, není to „vedlejší produkt“ při výrobě tištěné knihy. Zde se rozhodujeme především podle toho, zda má kniha větší tržní potenciál pro tento typ zákazníků. Tedy minimálně stovky kusů. Vesměs to nejsou populárně naučné a odborné publikace, ale spíš beletrie, eseje, reportáže – z autorů typicky Václav Cílek, Mariusz Szczygieł.
Podíl e-knih na celkových prodejích je ovšem zanedbatelný, okolo 1 %. A nemyslím si, že se to bude razantně měnit. Tištěná kniha je prostě něco úplně jiného.

iLiteratura: Je těžké odhadnout, jaký bude mít konkrétní kniha úspěch na knižním trhu?
Marek Pečenka: U tak 70 % procent titulů to nijak těžké není. Pokud jde o známého a i v Česku zavedeného autora, je velká pravděpodobnost, že se jeho další nová kniha bude prodávat podobně jako ty předchozí. Pokud jde o autora v tuzemsku neznámého, pak je pro nás jistou orientací, jak se daný titul prodával v zahraničí. Byl-li to bestseller v Americe a nešlo o téma místně či oborově specifické, pak je opět velká pravděpodobnost, že ani tady neskončí katastrofou. Na druhé straně u titulů, kde sháníme dotace na vydání všude možně, nepředpokládáme, že se stanou bestsellery. Zajímavých je ovšem těch zbývajících 30 % – tam je všechno možné…

iLiteratura: Jak dlouho vaše tituly zůstávají v prodeji v knihkupectvích, je nějak předem dané, kdy se titul stáhne?
Marek Pečenka: To my nemůžeme přímo ovlivnit. My bychom nechali tituly v knihkupectvích klidně po celou dobu, co máme práva. Ale když se knihy neprodávají, tak je knihkupci vracejí, aby si uvolnili prostor na novinky. Obvykle tak po roce, nejpozději po dvou. Ale když se jim knihy dobře prodávají, rychle si dobírají, takže některé tituly, jako třeba Stručnou historii času S. Hawkinga, máme v prodeji klidně deset let i více. Ale to už jsou většinou dotisky nebo nová vydání.

iLiteratura: Sledujete, jaký je zájem o vaše tituly v knihovnách?
Marek Pečenka: Nesledujeme a ani vlastně nevíme, jak bychom to dělali, kde bychom měli hledat ta data. Popravdě řečeno, máme ke knihovnám spíše rezervovaný vztah. Knihy u nás kupují minimálně, spolupracují spíše s místními knihkupci nebo distributory, kteří mají širší nabídku nakladatelů. Takže ani nevíme, kolik prodaných kusů skončí v knihovnách. A hlavně – půjčování knih je pro nás přímá konkurence vůči prodejům, z výpůjček nemáme vůbec nic, autoři hanebně málo.

iLiteratura: Jak vaše podnikání poznamenala koronavirová pandemie?
Marek Pečenka: Vzhledem k tomu, že ještě neskončila, můžu hodnotit jen období březen –květen, kdy byla knihkupectví zavřená. Očekávali jsme razantní propad, zastavili jsme vydávání nových titulů – od března jsme vydali jen pět novinek a tři dotisky, zbytek přesunuli na podzim. Pokles prodejů však nebyl zcela katastrofální. Podle informací distribucí raketově vzrostl prodej přes e-shopy. Hodně také stoupl prodej e-knih. Klíčové teď bude nejen pro nás, ale i pro celý trh, jak se bude situace vyvíjet na podzim, kdy je hlavní prodejní sezóna. Pokud by se znovu zavřela knihkupectví nebo se do nich lidé báli chodit nakupovat, nastal by skutečně velký problém.

 

© Jan Lukavec

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 627x

Inzerce
Inzerce