Eva Voldřichová Beránková

V českém prostředí sice Guillaume Apollinaire patří – vedle Villona, Rimbauda a Verlaina – k nejznámnějším francouzským básníkům, přesto jsme až doposud z jeho slavných Kaligramů znali jen část. Obrazově a prostorově ztvárněnou poezii ze sbírky vydané francouzsky už v roce 1918 si nyní v překladu Petra Šrůty můžeme poprvé prostudovat v celém rozsahu.

Ladislava Chateau se často zaměřuje na bolestné a dlouhodobě zamlčované stránky francouzské historie, jakými jsou například lynčování žen podezřelých ze „styku s nepřítelem“ po druhé světové válce, státem naprosto nezvládnutá repatriace alžírských harkis po podpisu evianských dohod či historické pozadí dnešních nepokojů v přistěhovaleckých čtvrtích francouzských měst. Z tohoto pohledu nepřekvapí, že tématem spisovatelčina zatím posledního díla se staly poměry válečné Francie, přesněji řečeno cho

Už od svého prvního vydání v letech 1913–1925 vzbuzovalo Hledání ztraceného času otázky po míře autobiografičnosti, kterou toto impozantní sedmisvazkové dílo vykazuje. Marcel Proust byl, jak známo, k jakýmkoli životopisným pokusům poměrně skeptický. Nevěřil, že by bylo možné sepsat skutečně hodnotné dílo o sobě samém.

Projekt pražského nakladatelství Rybka Publishers, které se rozhodlo znovu uvést na trh kompletní překlad Hledání ztraceného času od Jiřího Pechara a Prokopa Voskovce, je mj. i symbolickým dárkem k letošnímu dvacátému výročí programu F. X. Šalda.

Hned několik francouzských vydavatelů se v poslední době bez mučení přiznalo, že když jim Jean-Marie Blas de Roblès před lety zaslal exemplář svého románu Tam, kde jsou tygři domovem, vrtěli nechápavě hlavou.

Čtyři různé tváře, čtyři různé epochy a čtyři různé osudy. Dětští hrdinové této knihy představují čtyři pokolení téhož rodu. Stěžejním principem celé ságy je paradoxní spojení kontinuity a zlomu - napětí mezi tradicí a změnou, vzpomínkami a zapomněním, fascinací předky a snahou vymanit se za každou cenu z jejich stínu.