Vít Ondrák

Vít Ondrák

Vystudoval bohemistiku na FF a následně sémiotiku na FHS UK. Píše poezii, eseje a literární kritiky. Snaží se býti flâneurem.

Po předchozích dvou knihách, oslavujících lehkost, křehkost a především střídmé nazírání na svět a jazykovou zdrženlivost, čtenáře v aktuální sbírce Terezy Bínové patrně nejvíce zasáhne proměnlivost perspektiv, s níž básnířka ke psaní přistupuje. A také cykličnost a provázanost básní s lidským životem, díky níž si kniha Červený obr zaslouží pozornost.

Neobvyklý básnický debut Radka Touše získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena za rok 2021. Specifická poetika je od prvních veršů založena na fragmentárnosti. Nedokončenost se stává tvůrčím principem, v němž se čtenář buď ztratí, anebo najde.

Ve své prvotině Magistrála se básník a slamer Tim Postovit soustředil především na poetiku spojenou s urbánním prostředím. V nové sbírce Motýlí pavilon přesouvá pozornost do různorodějších oblastí, a to nejen v geografickém smyslu. Doslova se rozpřahuje, aby rukama objal celou planetu, a čtenáři předkládá to, co mu zůstane mezi prsty a za nehty.

Kostky jsou vrženy. Tento okřídlený citát, v latinské podobě připisovaný Juliu Caesarovi, se ve sbírce Josefa Hrdličky specifickým způsobem aktualizuje na Kosti jsou vrženy. Básně v ní obsažené variují témata spojená s časovou omezeností lidského života, jeho cykličností a smrtí jako největším prokletím i darem zároveň.

I ve své čtvrté vydané sbírce nashromáždil Aleš Misař témata, k nimž se podle datace jednotlivých básní vracel v uplynulém desetiletí. Kniha s pozoruhodnými ilustracemi Elišky Měrkové tvoří kompaktní a zcela osobitý autorský počin. Specifická konstruovanost textu však vyžaduje citlivost a otevřenost vůči jazyku a současně historickým reáliím, kolem nichž se v básních umně krouží a kterých se texty v těch nejsilnějších momentech dotýkají.