Tomáš Glanc

V oblasti českojazyčné propagace komunismu byl před druhou světovou válkou Fučík nepochybně nejsugestivnějším aktérem, který také svým odhodlaným pisatelským nasazením a smyslem pro rytmus, napětí, gradaci, pointu a konfrontaci dosahoval vynikajících výsledků.

Kulturní situace v Rusku se po zániku cenzury kromě jiných příznaků nové epochy také radikalizovala. Řada autorů začala zkoumat hraniční zóny, v nichž se umělecká činnost dotýká lidského těla, veřejného prostoru, nebo dokonce kriminality. Část publika takové počínání vůbec nepovažuje za umění, nýbrž za primitivní provokaci, pokusy upozornit na sebe za každou cenu, doklad ztráty duchovnosti nebo projev generální krize umění, kdy lze za dílo prohlásit každou hromádku fekálií.

Třetím českým setkáním s románovým dílem rusko-francouzského spisovatele Andreïe Makina je kniha Rekviem za Východ. Andreï Makine je podivuhodný spisovatel: ačkoliv žil prvních třicet let v SSSR, naučil se tak dobře francouzsky, že po emigraci roku 1987 hned začal vybroušeně psát v jazyce nové vlasti.

Vladimir Michal ze slovenského nakladatelství a knihkupectví Artforum se na mě obrátil s otázkou, zda bych jim nepomohl pozvat Sorokina na literární festival do Žiliny. Bylo mi jasné, že Sorokin může zareagovat dvěma způsoby: buď pozvání odmítnout, nebo na ně vůbec neodpovědět. Sorokin obratem odpověděl, že rád přijede.

Česky psané myšlení o literatuře a kultuře nehýří zrovna politickými duchy. Vladimír Macura byl autorem, kterého politické aspekty zajímaly a byl pro jejich sémiotickou artikulaci výjimečně vybaven už biograficky

Saša (Alexandr) Sokolov* se narodil roku 1943 v kanadské Ottawě, kde jeho otec major Vsevolod Sokolov pracoval v obchodním oddělení sovětského velvyslanectví.

Sokolovovy postavy jsou opravdu hlupáci (slovo durak se přitom v ruštině vyznačuje poněkud odlišnými konotacemi – Ivan durak je obdobou hloupého Honzy, který triumfuje díky své prozíravosti a originalitě, jež se zprvu jeví jako obyčejná blbost).

Andrej Platonov dokončil svůj román Čevengur v roce 1928. Česky vychází ve vynikajícím překladu Anny Novákové, která Platonovův rafinovaný poetický jazyk přebásnila se vzácným citem pro napětí mezi stylistickými vrstvami češtiny počínaje vytříbenou spisovnou normou úvah a popisů a konče vulgarismy hovorové řeči.

Vladislav Chodasevič (1886–1939) patří k zásadním autoritám ruské poezie první poloviny 20. století.

O díle a interpretaci významné postavy současné ruské literatury.

Pelevinův Čapajev a Prázdnota patří k nejvýraznějším dílům ruské literatury devadesátých let dvacátého století – mimo jiné tím, že autor některým anekdotickým rysům čapajevského mýtu dodal spirituální rozměry a zároveň vybavil své hrdiny přízračnou lehkostí sporné identity...