„Prosím?“ ozval jsem se do telefonu.
Omotal jsem si šňůru kolem malíčku.
„Hovořím s panem T. S. Spivetem?“
Mužský hlas na druhém konci linky nepatrně šišlal, a když mluvil, do každého s se mu jemně vměstnalo tsf, jako když pekař lehce vtlačí palce – skoro neznatelně – do kousku těsta.
KH
