Viktor Janiš

Dítě chce něco vidět. Vždycky to tak začíná a začalo to tak i tentokrát. Dítě chtělo něco vidět. Konkrétně originální fotografie v časopisu Life, brzy po válce. Anglicky ve svých dvanácti letech Antonín Přidal neuměl, a tak každé slovo hledal v příručním slovníku.

Pozor, kam šlapete. A buďte ve střehu, ještě se vám to bude hodit. Město, do něhož vás přivádím, je rozlehlé a spletité a vy jste v něm ještě nebyli. Možná si představujete, že ho dobře znáte z jiných příběhů, které jste četli, ale ty příběhy vám nadbíhaly, vítaly vás jako přítele, chovaly se k vám, jako byste sem patřili.

Spisovatelé se na obálce časopisu Time neocitají příliš často. V říjnu roku 2010 se to jednomu po deseti letech povedlo. Jmenuje se Jonathan Franzen a podtitulek na obálce zněl jasně: velký americký romanopisec.

Lidé, co tu zůstali, se často v duchu vraceli k tomu, proč İbrahim přišel o rozum. Vím to jen já, ale zavázal jsem se o tom navždy pomlčet. Úpěnlivě mne tenkrát prosil, abych ctil jeho smutek, anebo se ustrnul nad jeho vinou, jak tomu také říkal...

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem "O psaní" - napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory. Stejně jako jeho romány se tato kniha čte jedním dechem, bohužel pro nás však pouze v angličtině. České vydání je přímo zločinným znehodnocením této Kingovy knihy.