Sjarhej Smatryčenka

Mira Łukszová se narodila r. 1958 v Hajnówce, pochází z etnicky běloruského regionu kolem Białystoku, který patří Polsku.

Aljaksandr Lukašuk (Аляксандар Лукашук) byl jako chlapec v šedesátých letech minulého století pasákem krav v okolí města Brest, aby pak v letech sedmdesátých úspěšně absolvoval v Minsku Institut cizích jazyků.

Michal Andrasiuk (Міхал Андрасюк) se narodil r. 1959 v Hajnówce u Białystoku.

Ales Razanav (1947) byl r. 1968 vyloučen z univerzity za protest proti rusifikaci vysokoškolského vzdělání. Vedle Ryhora Baradulina je nejvýznamnějším běloruským básníkem, průkopníkem moderního stylu a samostatného myšlení.

Viktar Žybul (1978) je básník, performátor a literární historik, kandidát filologických věd. Vydal čtyři básnické sbírky, m.j. poemu Rohy hor. Úzce spolupracuje se svou manželkou, básnířkou Věrou Žybulovou, spolu s níž vystupuje v básnických performancích.

Valžyna Mortová (vlastním jménem Cortese, rozená Martynavová) se narodila r. 1981 v Minsku. Absolventka Minské lingvistické univerzity, žije v USA. Přestože vydala jedinou sbírku Ja toněňkaja jak tvaje vejki (Jsem tenounká jako tvé řasy; 2005), je hojně zastoupena jak v běloruských, tak zahraničních časopisech.

Uladzimir Arlov (1953) je zřejmě nejvýraznějším představitelem tzv. „polackého fenoménu“ v běloruské literatuře.

Vasil Bykav (1924-2003) - nejznámější běloruský spisovatel 20. století.

Povídky jsou vybrány tak, že podávají obraz Běloruska v chronologickém pořadí - od stalinských represálií (Bykav) přes 2. světovou válku (Adamčyk) a poválečné roky (Stralcov) až po Černobyl (Fedarenka) a Lukašenkův režim (Arlov).