Japonská manga je kult, jejž vyznávají fanoušci z celého světa. Ani Česko není výjimkou, typický japonský komiks učaroval nejednomu pubescentovi. Nyní vychází jedna z legend žánru: Plačící drak Kazuo Koikeho a Rjóiči Ikegami.

Ve fantaskním thrilleru je zastoupeno vše, čím se japonské komiksy vyznačují. Vysoký emotivní náboj, drsná akce i naturalistický, i když pokrytecky cenzurovaný sex (rozpixelování genitálií, ač v Japonsku tradiční, je skutečně poněkud infantilní). Navíc Kazuo Koike je jedním z nejuznávanějších japonských komiksových scenáristů, kteří uchvátili svět svým způsobem vyprávění. K lásce ke Koikemu se hlásí třeba filmový režisér Quentin Tarantino (stylizace filmu Kill Bill směrem na východ a jeho inspirace jsou více než jasné).

Plačící drak je vícevrstevnatý opus: příběh o lásce dvou mladých umělců i thriller o dokonalém zabijákovi čínské mafie a jeho genezi. Zatímco první rovina přetéká romantikou odsouzenou ke zkáze, příběh nepolapitelného zabijáka je protkán mýty a východní filozofií. Pochopitelně se jedná o příběh jediný, v němž se obě linky mistrovsky proplétají, ale pro lepší pochopení je lepší oddělit je od sebe.

Pokud jste se s mangou ještě nikdy nesetkali, bude první setkání trochu náročnější. Čte se japonským stylem, což znamená od poslední stránky a zprava doleva. Všichni fanoušci budou tvrdit, že na tom nic není, ale zvyknout si na čtení protipohybem nějakou chvíli trvá. Dalším zajímavým specifikem jsou citoslovce, na která manga klade zvláštní důraz. Vyjadřují emocionální stav hrdinů. Aby o ně západní čtenáři nepřišli, jsou překládána v samostatných rámečcích. Vypadá to poněkud zvláštně, ale vzhledem k tomu, že jsou neoddělitelnou součástí děje, není zbytí a lepší řešení neexistuje.

Prakticky celý příběh Plačícího draka (v angličtině známý pod názvem Crying Freeman) je ukryt už v názvu. Mladý japonský umělecký keramik se dostane do rukou čínské mafie, která hledá svého dokonalého zabijáka. Ukáže se, že právě pan Jó by mohl být tím pravým adeptem. Tak jej pomocí akupunktury přeprogramují a vycvičí. Jenže Jó je dobrý jen do dokončení úkolu: v okamžiku, kdy povolí naprogramované imperativy, se rozpláče lítostí nad osudem svých obětí. Proto se mu přezdívá Plačící drak. Freeman je jeho krycí jméno uvnitř zločinecké organizace, neboť po ničem netouží více než po svobodě, o kterou jej připravili.

Už tento prvek příběhu má v sobě celou poetiku a epičnost východních legend. A přece jde jen o základní premisu, kolem níž se rozvine spletitý příběh, který se ideálně hodí k vyprávění prostřednictvím komiksového média (v roce 1995 příběh zfilmoval Christophe Gans, ale převést jej na plátno se nepodařilo právě ideálně, respektive pro nefanoušky nebyl film příliš uchopitelný).

Zatím u nás vyšel pouze první díl, ale i tak se jedná o slušnou porci čtení. Na více než čtyřech stovkách stran naleznete nijak komplikovanou, ale velmi realistickou kresbu Rjóiči Ikegami, která vás vtáhne do Japonska a Číny sedmdesátých let, kdy se snaží japonské podsvětí ovládnout čínská mafie Sto osm draků. Nudit se nebudete ani na jediné stránce. Ač je komiks černobílý, líčení všech událostí je více než barvité.

Je jasné, proč nakladatelství Crew zařadilo do svého edičního plánu jako první mangu právě tento legendární komiks. Zároveň je pravděpodobné, že většina fanoušků mangy jej již v nějaké podobě vlastní, či jej alespoň četla. Zda zaujme čtenáře „zvenku“, je otázkou. Doufejme, že ano, protože mnohé komiksy východní provenience (zejména korejské), které jsou japonskou tradicí inspirované, se v Česku ujaly vcelku dobře. Snad Plačící drak vyvolá zaslouženou pozornost a my se dočkáme i dalších zásadních děl japonského komiksu.