Některé hříchy nelze smýt ani odpustit
Đikić, Ivica: Beara

Některé hříchy nelze smýt ani odpustit

Genocida muslimských mužů a chlapců v bosenské Srebrenici v červenci 1995 tvrdě zasáhla světovou veřejnost svou primitivní brutalitou. Na nic podobného nebyla Evropa necelých 50 let po skončení druhé světové války připravena. Jaký byl ale konkrétní mechanismus tohoto zločinu?

O srebrenické genocidě bylo sice napsáno již mnohé, ale dosud se jednalo hlavně o publicistické texty, odbornou a pseudoodbornou literaturu či propagandu. Spisovatel Ivica Đikić (*1977 v Bosně a Hercegovině) se vydal odlišnou cestou – pro svou knihu zvolil formát dokumentárního románu (dokurománu), což je hybridní útvar na pomezí odborného textu a literárního díla. V podstatě jde o literární variantu televizního a filmového formátu dokudrama, který je v posledních letech čím dál oblíbenější nejen u českých diváků. V prozaických dílech se takovýmto postupem setkáváme nejčastěji u válečných, vědeckých či biografických textů. A válečně-biografický je i Đikićův román Beara. Je to první překlad Đikićova díla do češtiny a zároveň se tím po delší době českým čtenářům dostává opět do rukou novinka z Bosny a Hercegoviny.

Bosenské ozvěny dnes
Hlavním hrdinou tohoto strhujícího díla je konkrétní člověk, reálná postava, skutečný organizátor brutálního povraždění muslimských mužů a chlapců v „bezpečné zóně“ OSN Srebrenica na východě Bosny a Hercegoviny v červenci 1995. Složitý proces vzniku románu obšírně popisuje sám autor v Prologu. Dozvíme se tak, proč si vybral právě dokuromán a proč na srebrenickou genocidu nahlíží zrovna očima architekta a organizátora jejího reálného provedení. Nápad pojmout téma jiným způsobem, než bylo dosud obvyklé, se bezesporu vyplatil. Vznikl skvělý text, který se čte doslova jedním dechem a jenž patrně nenechá ani jednoho čtenáře bez hlubokého emočního prožitku.

Plukovník Jugoslávské lidové armády Ljubiša Beara, typický produkt socialistické Jugoslávie, je historickými událostmi doslova vmeten do války, s níž nikdy nepočítal. Tento ambiciózní muž, dřívější kapitán bitevní lodi na Jadranu, dostal možnost „předvést“ své schopnosti na jevišti dějin, splnit těžký úkol a získat tak svých „15 minut slávy“. Této příležitosti se chopil a rozkazy nadřízených uvedl do praxe bez ohledu na cokoliv jiného. Ke smůle obětí.

Vlastní text knihy nicméně začíná historickým úvodem, v němž autor čtenáře v krátkosti seznamuje s rozpadem Jugoslávie na počátku 90. let 20. století a s etnickou skladbou Bosny a Hercegoviny podle posledního sčítání lidu před válkou v roce 1991. Druhou část tohoto úvodu tvoří stručný přehled vnitřních dějin Jugoslávie v letech 1945–1990, třetí pak detailnější rozbor situace v samotné Bosně a Hercegovině v první polovině 90. let. Ve čtvrté podkapitole nalezneme přehled národnostní struktury okresu Srebrenica a okolí v roce 1991 a první etnické změny po vypuknutí války v Bosně a Hercegovině na jaře 1992. Pátá, šestá a sedmá podkapitola jsou věnovány přehledu válečných událostí let 1993–1995 ve srebrenické oblasti.

Jen plnil rozkazy
Jak jsme výše uvedli, v centru dokurománu stojí plukovník Beara a okolnosti jeho „řešení“ problému s muslimskými uprchlíky soustředěnými ve srebrenické enklávě. Rozkaz obdržel z vyšších míst, avšak bylo jen na něm, jak, kdy a s kým jej uvede do praxe. Sledujeme tedy jednoho takového „dělníka“ války při práci. Největší síla tohoto díla tedy patrně tkví v tom, jak nás nechává bez zvláštních emocí a komentářů sledovat, jak se rodí válečný zločin. Překvapivě je to až neuvěřitelně prosté – a tím děsivější. Děj je podán neutrálně v er-formě a vcelku jednoduchým, srozumitelným jazykem s mnoha jmény a zeměpisnými údaji, což může být pro českého čtenáře, jenž se na války v bývalé Jugoslávii nespecializuje, hůře stravitelné. To však k dokurománu patří. Detaily příběhu není třeba prozrazovat, jeho 150 stran však je plno až thrillerového napětí.

Závěrečný Epilog provede čtenáře krátce politickým vývojem Bosny a Hercegoviny po roce 1995 a průběhem soudního procesu u mezinárodního soudního dvora v Haagu, kde hrdina románu Ljubiša Beara zákonitě skončil. Mezi přílohami najdeme rozsáhlejší komentář k pramenům, přehled základní a doplňkové literatury a nezbytný rejstřík zkratek a pojmů. Publikace je dále doplněna detaily o autorovi a jeho tvorbě a Slovem překladatele.

Knihu velmi dobře a přesně přeložil kroatista a historik Petr Stehlík z  Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, specialista na problematiku Bosny a Hercegoviny. Přední i zadní vnitřní strany obálky jsou potištěny mapami východní Bosny (Srebrenice a širší okolí), celé Bosny a Hercegoviny a SFRJ s číselným vyjádřením etnického složení obyvatelstva jednotlivých republik podle posledního cenzu v roce 1991. Bohužel k mapám chybí jakýkoliv komentář.

 

Na podobné téma:
Adin Ljuca: Jeden bílý den
Zlatko Topčić: Dagmar

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Ivica Đikić: Beara. Dokumentární román o genocidě ve Srebrenici. Přel. Petr Stehlík, CPress, Brno, 2021, 230 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Klara Filipovič,

Nesmíme zapomenout na hrůzy, který se odehrávali v naší bezprostřední blízkosti nedávné minulosti.
Dnešní vyhroceny vývoj politické situaci na východně hranici naše krásné Evropy nás upozorňuje, že za mír a uchovaní demokratické Evropy musíme udělat vše co je naších silách.
Rusky prezident s překrucováním dějin argumentuje, a chce ospravedlnit své děsivé kroky porušující veškera mezinárodni umluví, zákony.
Bosna a Hercegovina po válečných letech a zločinech pořad není uspořádaný, ústavně právní stát.