Nizozemsky psaná literatura v roce 2021
Nizozemsky psaná literatura v roce 2021

Nizozemsky psaná literatura v roce 2021

Jak vypadal druhý rok pandemie: přehled literárních událostí v nizozemské jazykové oblasti doplňuje souhrn údajů o nizozemsky psané literatuře u nás. České nakladatele by mohly zajímat informace o podpoře překladů ze strany literárních fondů, dychtivým čtenářům předkládáme seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání. Připomínáme literární události v roce 2021, při nichž se u nás představili nizozemští a vlámští autoři, a upozorňujeme na ty, které nás čekají v roce 2022.

Také v roce 2021 zamíchala nizozemským „lidem od literatury“ karty pandemie. Vlivem dlouhého zimního lockdownu utrpěla kamenná knihkupectví v prvním čtvrtletí oproti stejnému období o rok dřív téměř sedmdesátiprocentní pokles tržeb. Na uzavřená knihkupectví reagovali nakladatelé pozastavením nových vydání, knihkupci neměli prostředky k nákupu nových knih. Tradiční březnový Týden knihy se posunul na přelom května a června, protože v obvyklém termínu byly knihovny a knihkupectví uzavřené. V červnu odhlasoval parlament finanční pomoc knihkupcům v hodnotě 20 milionů eur. Jejím rozdělením byl pověřen Nizozemský literární fond (NLF). Jak poznamenal ředitel NLF Tiziano Perez, tato podpora pomůže i spisovatelům a překladatelům. Ocenil také, že tím vláda uznává zásadní kulturní a společenskou roli kamenných knihkupectví. Pandemie zároveň už pronikla do některých nových knih jako téma nebo přinesla autorům prostřednictvím dlouhodobé izolace příležitost napsat během roku nový román.

Výročí, úmrtí
Sto let uplynulo od narození W. F. Hermanse (1921–1995). K tomuto významnému výročí byl vyhlášen od 1. září 2021 do 1. září 2022 Hermansův rok. Před padesáti lety zemřel Simon Vestdijk (1898–1971) – mimořádně výkonný romanopisec, básník, esejista i překladatel, opakovaně navrhovaný na Nobelovu cenu. Ke zlatému fondu patří jeho autobiograficky laděný román Terug naar Ina Damman (Zpět k Ině Dammanové, 1934), ale na síle neztratil ani jeho sžíravý pohled na období německé okupace v Nizozemsku s názvem Pastorale 1943, publikovaný v roce 1948 (sám Vestdijk byl od roku 1942 společně s dalšími význačnými Nizozemci internován v táboře Sint Michielsgestel). Českým čtenářům se zatím představil jen jako autor historických a životopisných románů (El Greco, Irské noci, Puritáni a piráti).

V dubnu zemřel ve věku jedenapadesáti let Hafid Bouazza (1970, č. Abdulláhovy nohy), syn marockých přistěhovalců, arabista a představitel tzv. imigrantské větve nizozemské literatury (i když sám se tomuto dělení bránil). Patřil ke kritikům ortodoxního islámu. Jeho nejznámější titul je Paravion z roku 2004. V posledních letech stále víc trpěl následky svých sebedestruktivních závislostí.

Necelé dva měsíce po vystoupení v novém televizním literárním pořadu Brommer op zee (Moped na moři), kde představil svou čerstvě vydanou povídkovou sbírku Tot Tvam Asi (v sanskrtu To jsi ty), zemřel v červnu A. L. Snijders (1937), zakladatel i hlavní představitel žánru „velmi krátkých povídek“ („zeer kort verhaal“, zkratka ZKV, o maximálním rozsahu 220 slov). Od roku 2012 se uděluje v tomto žánru cena nesoucí jeho jméno. Sám dostal v roce 2010 za své dílo Cenu Constantijna Huygense.

V srpnu zemřel K. Schippers (1936), spisovatel, básník a esejista. Byl spoluzakladatelem literárních časopisů Barbarber (1958) (o skupině kolem tohoto novátorského a buřičského časopisu vyšla v roce 2021 publikace Toef Jaegerové De jongens van Barbarber – Hoši kolem Barbarberu) a Hollands diep (1975). Za poezii získal v roce 1996 Cenu Constantijna Huygense. Široký čtenářský ohlas vzbudil románem Waar was je nou (Kde jsi byl?, 2005), oceněným i knihkupeckou cenou Libris.

I čeští čtenáři se mohli seznámit s tvorbou vlámského autora napínavého žánru Boba Mendese (1928–2022) – česky vyšly jeho romány Kusy lidí (1998) a Chuť svobody (2006). Mendes zemřel v říjnu.

Literární festivaly a další události
Na přelomu ledna a února se konal každoroční Týden poezie, tentokrát na téma „Spolu“. Prémii s názvem Samen (Spolu) napsali společně Vlámka Maud Vanhauwaert (1984) a nizozemský spisovatel a básník iráckého původu Rodaan al Galidi (1971, č. Autista a poštovní holub). Novou zemskou básnířkou na období 2021–2022 byla pro Nizozemsko zvolena Lieke Marsman (1990). Závažnost její tvorby umocňuje vážná diagnóza – rakovina chrupavky.

Jak jsme už zmínili, termín každoročního březnového Týdne knihy se posunul na přelom května a června. V březnu proběhla jen jakási předehra s důrazem na to, aby čtenáři podpořili své knihkupce. Těžiště této akce, tentokrát na téma „Tweestrijd“ (Vnitřní boj), s prezentací prémie Wat wij zagen (Co jsme viděli), kterou napsala Hanna Bervoets (1984), se přeneslo do doby, kdy nastalo určité uvolnění pandemických opatření. Prémie se tentokrát držela tématu: je to příběh zaměstnankyně firmy, která má za úkol kontrolovat vhodnost „contentu“ na nejmenované velké mezinárodní platformě sociálních médií. Vypravěčka však postupně zjišťuje, že podivné teorie (třeba zpochybňování toho, že Země je kulatá, nebo holokaustu) sdílejí i někteří její kolegové. Její vnitřní boj spočívá v otázce, zda a jak na to reagovat. Tradiční akce Nizozemských železnic, které o víkendu během Týdne knihy umožňují cestujícím používat knižní prémii jako vlakovou jízdenku po celé zemi, kvůli omezením spojeným s pandemií už podruhé odpadla.

Dětská varianta Týdne knihy proběhla jako vždy v říjnu, motto tentokrát znělo „Stát se tím, čím chceš“. Prémii s názvem Tiril en de toverdrank (Tiril a kouzelný nápoj) napsala Bette Westera (1958). Příběh zasadila do 8. století na dálném severu. Hrdinka Tiril chce podpořit sjednocovací snahy Haralda Černovouse, aby v kraji nastal mír. Cenu Zlatého pisátka (Gouden Griffel) pro nejlepší dětskou knihu roku získal Pieter Koolwijk (1974) za knížku Gozert (Manik) o imaginárním kamarádovi, který tak dlouho přivádí hlavního hrdinu Tiese do problémů, až z toho chlapec skončí na psychiatrii. Tradiční závěrečný dětský knižní ples nahradil v roce 2021 epidemiologicky přijatelnější Zlatý dětský knižní přípitek. Na oslavu 50. ročníku Zlatého pisátka byla v dětské části Muzea literatury v Haagu otevřena interaktivní instalace, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet, jak se stát spisovatelem a laureátem Zlatého pisátka. Cenu pro nejlepšího ilustrátora (Gouden Penseel – Zlatý štětec) získal Ludwig Volbeda (1990) za ilustrace ke knize Bennyho Lindelaufa (1964, č. Opak starostí) Hele verhalen voor een halve soldaat (Celé příběhy pro polovičního vojáka). Tato knížka si zároveň vysloužila i významnou Cenu Woutertje Pieterseho pro dětskou literaturu.

Průřez literárními cenami
Dvě hlavní ceny odměňující dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. Laureátem první z nich, udělované střídavě za prózu, esejistiku a poezii, se stal i českým čtenářům dobře známý Arnon Grunberg (1971, č. Modré pondělky, Statisté, Fantomová bolest, Tirza, Gstaad, Mateřská znaménka). Huygensovu cenu získal vlámský básník a romanopisec Peter Verhelst (1962).

Nositelkou Velké básnické ceny (De Grote Poëzieprijs), nejvýznamnějšího nizozemského ocenění pro poezii, se stala nizozemská básnířka Liesbeth Lagemaat (1962) za sbírku Vissenschild (Rybí krunýř), variaci středověkého lidového vyprávění o blahoslavené Margaretě z Lovaně. Vlámskou básnickou Cenu Hermana De Conincka získal nizozemský básník Alfred Schaffer (1973) za sbírku Wie was ik (Kdo jsem byl).

V přímém televizním přenosu se udělují dvě knihkupecké ceny (Libris a Boekenbon Literatuurprijs), ale vyhlašuje se tak i čtenářská cena NS Publieksprijs, sponzorovaná Nizozemskými železnicemi. Jarní Libris získal nizozemský spisovatel Jeroen Brouwers (1940–2022) za román Cliënt E. Busken (Klient E. Busken). Ukázalo se, že tento vnitřní monolog starého a nemohoucího obyvatele pečovatelského domu, který se svým okolím přestal komunikovat, byl tečkou za Brouwersovou literární dráhou – spisovatel v květnu 2022 zemřel.

Podzimní Boekenbon Literatuurprijs je navzdory častým změnám sponzorů v posledních letech stále ještě největší literární cena nizozemské jazykové oblasti (s prémií v hodnotě 50 tisíc eur) a vítěze vybírá z beletrie i literatury faktu. V roce 2021 připadla Wesselovi te Gussinklo (1941) za román Op weg naar De Hartz (Cestou do Hartzu), čtvrtý díl autobiografického cyklu o jeho alter egu Ewoutu Meysterovi, jemuž je v této knize osmnáct let a má literární ambice, které by měly dostat určitější tvar ve vzdělávacím ústavu Hartz kdesi v lesích.

Čtenářská NS Publieksprijs sestavuje nominace podle nejprodávanějších titulů. Ze čtenářského hlasování vyšel vítězně bestseller Ik ga leven (Jdu žít), v němž autorka Lale Gül (1997) popisuje, jak se vymanila z vlivu tureckého společenství v Nizozemsku.

V březnu 2021 byla ustavena nová vlámská cena Boon (pojmenovaná po vlámském spisovateli Louisi Paulu Boonovi), která navazuje na dřívější Zlatou sovu a Fintro. Odměňuje beletrii a literaturu faktu, ale má i zvláštní kategorii knih pro děti a mládež. Vítěz v každé kategorii získává 50 tisíc eur. Poprvé byl udělena o rok později, v březnu 2022. Přestože se v tomto článku zaměřujeme na události roku 2021, prozradíme, že laureátem se stal Marieke Lucas Rijneveld (1991, č. S večerem přichází tíseň) s románem Mijn lieve gunsteling (Můj milý oblíbenec) a v kategorii dětské literatury vlámský autor a ilustrátor Pieter Gaudesaboos (1979) za obrázkovou knížku Een zee van liefde (Moře lásky) – příběh o lásce mezi tučňákem a medvědem ocenili kromě odborné poroty i čtenáři.

Nizozemsko patřilo ke skupině zemí, které byly v roce 2021 na řadě při jmenování svého laureáta Ceny EU za literaturu. Nizozemskou nositelkou ceny se stala Gerda Blees (1984) za románovou prvotinu Wij zijn licht (Jsme světlo) https://www.iliteratura.cz/Clanek/44933/iliglosa-vyvoz-dovoz. Zprávu z černé kroniky o úmrtí členky komuny, jejíž příslušníci se rozhodli, že přestanou jíst, autorka rozvinula do úvahy o síle manipulativního prostředí a dezinformací i o tom, zda lze zachránit život člověka, který o pomoc nestojí. Román zároveň získal i Cenu nizozemských knihkupců (z dřívějších laureátů této ceny se čeští čtenáři seznámili například s romány Jaapa Robbena Birk nebo Lize Spitové Tání) a byl jedním z šesti finalistů knihkupecké ceny Libris.

Po roční přestávce, způsobené nedostatkem kvalitních titulů, byla v roce 2021 opět udělena Cena J. M. A. Biesheuvela za nejlepší povídkovou sbírku. Získala ji zkušená Mensje van Keulen (1946) za titul Ik moet u echt iets zeggen (Opravdu vám musím něco říct).

Cena BNG Bank Literatuurprijs (pro autory do 40 let, jimž se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) připadla nizozemskému spisovateli žijícímu v Tunisku Merijnu de Boerovi (1982) za román De saamhorigheidsgroep (Soudržná skupina), komický i mírně nostalgický obraz společenství levicových idealistů z 80. let 20. století, který vyústí milostným trojúhelníkem.

Prozradíme, že v březnu 2022 tento román vybrali z laureátů významných literárních cen za uplynulý rok i nizozemští a vlámští středoškoláci a udělili mu cenu Inktaap.

Vlámská Cena Bronzové sovy (Bronzen Uil) za nejlepší nizozemsky psaný debut připadla Vlámce Caro Van Thuyneové (1970) za román Lijn van wee en wens (Linka bolesti a přání), v němž autorka neobvykle ztvárňuje proces truchlení po smrti postižené sestry.

Historická odnož knihkupecké ceny Libris odměnila nizozemskou historičku Sandru Langereis (1967) za knihu Erasmus – dwarsdenker (Erasmus – svéhlavý myslitel), životopis filosofa Erasma Rotterdamského.

Cena Zlaté oprátky (Gouden strop) hodnotí původní nizozemské knihy detektivního žánru. V roce 2021 porota ocenila knihu Bloedsteen (doslova Krvavý kámen, jinak hematit nebo krevel), kterou napsala nizozemská publicistka Bernice Berkleef (1986). Jde o příběh dcery, která nečekaně zjišťuje, že její otec byl zapojený do pašování zboží z indonéského ostrova Jáva. Pátrání na místě ji přivádí do nebezpečných situací.

Z nových knih
V roce 2021 přišla s novým titulem řada nizozemských i vlámských autorů, kteří se českým čtenářům představili už dříve.

Již zmíněný Arnon Grunberg vydal román z divadelního prostředí De dood in Taormina (Smrt v Taormině), v němž šestadvacetiletá Zelda, poznamenaná složitým dospíváním, hledá „někoho, kdo mě vidí“. Adriaan van Dis (1946, č. Já se vrátím) využil dlouhodobé izolace v pandemii k napsání románu KliFi s podtitulem Vztek v Nizozemské republice. Jde o dystopickou vizi blízké budoucnosti, v níž se konec nizozemské monarchie snoubí s nastolením totalitního režimu a přírodními pohromami – závažná témata však autor podává odlehčeným tónem. Anna Enquistová (1945, č. Návrat domů, Kontrapunkt) napsala román Sloop (Demolice), další knihu s hudební tematikou – tentokrát příběh uznávané hudební skladatelky, která si tajně přivydělává v reklamní branži, ale se čtyřicítkou na krku také řeší touhu po dítěti. V žánru beletrizované literatury faktu se nad vztahem člověka k vesmíru zamýšlí Frank Westerman (1964, č. El Negro, Zvíře nadzvíře). Annejet van der Zijl (1962, č. Sonny Boy) napsala transatlantickou rodinnou kroniku z historie otroctví i USA s názvem Fortuna’s kinderen (Děti Štěstěny) – začátek příběhu, epizodu o Nizozemci Leonu Hackerathovi, který v Charlestonu vykoupí z otroctví černou dívku Juliette a o pár let později se s ní ožení, zpracovala autorka už v prémii k Týdnu knihy 2020 s názvem Leon en Juliette (Leon a Juliette).

Z vlámských autorů jmenujme Petera Terrina (1968, č. Hlídač), který se vrátil do 80. let 20. století hypnotickou prózou o hledání identity Al het blauw (Všechna ta modř). Devatenáctiletý student z provincie v ní naváže krátký, ale vášnivý poměr s o dvacet let starší Italkou z baru Azzurra u místního bazénu.

Z literatury pro děti a mládež obohatila svou bibliografii Anna Woltz (1981, č. Gyps) o knížku De tunnel (Tunel), v níž mladé čtenáře zavedla do válečného Londýna sužovaného německými nálety.

Z autorů, kteří se ještě v českém překladu nepředstavili, vzbudila pozornost Sofie Lakmaker (1994), mezitím (po změně pohlaví) vystupující pod jménem Tobi Lakmaker. V autobiograficky laděné prvotině De geschiedenis van mijn seksualiteit (Historie mé sexuality) s humorem a sebeironií popisuje rozhárané mládí mezi fotbalem, vztahem se začínajícím spisovatelem i studijními pokusy (slavistika, literární věda), které vyústí kýženým vstupem do literatury, ale i postupným odkrýváním vlastní genderové identity. Na podzim vyšel román Aleksandra (č. vydání se připravuje), v němž Lisa Weeda (1989) literárně zpracovává osudy své ukrajinské babičky a dalších příbuzných v Donbasu. Po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022 se živý zájem o tuto knihu ještě znásobil. Do nizozemské literární historie se vrací Nico Dros (1955), v románu Willem die Madoc maakte (Vilém, který stvořil Madoca) řeší tak trochu po způsobu Umberta Eca (1932–2016), kdo byl autorem středověkého textu o Lišáku Renartovi. Nadšené recenzentské reakce sklidil Robbert Welagen (1981) svým devátým románem Raam, sleutel (Okno, klíč), příběhem čerstvě ovdovělé spisovatelky, která vzplane láskou k ženě, zároveň ji však vnímá očima svého zemřelého muže, s nímž prožila ideální vztah. Ženské postavy obsadil do hlavních rolí i A. F. Th. van der Heijden (1951), romanopisec, který své dílo systematicky buduje v podobě autobiograficky laděného románového cyklu De tandeloze tijd (Bezzubý čas). Jako jedenáctý díl k němu přiřadil román Stemvorken (Ladičky). Zvláštní pozornost vzbudila Marie Kessels (1954) svým devátým románem Levenshonger (Hlad po životě), v němž očima polské studentky Elżbiety, která se rozhodla jet na zkušenou do ciziny, vypráví o nedůstojných podmínkách současných gastarbeiterů v Nizozemsku – v tomto případě v masokombinátě. Autorka se systematicky vyhýbá publicitě, a tak je o ní jen známo, že pracuje (nebo pracovala) v nádražním kiosku v Den Boschu. Odtud možná pramení její zájem o lidi vykonávající nekvalifikovanou práci a soucit s nimi.

V žánru literárních biografií vzbudila pozornost kniha Lieneke Frerichsové (1944) Nescio. Leven en werk van J. H. F. Grönloh (Nescio. Život a dílo J. H. F. Grönloha) o nizozemském klasikovi (1882–1961), jehož směšnohrdinské příběhy ze života mladých mužů (téměř příslovečných „Titaantjes“ – Titánků) inspirovaly nejednoho nizozemského autora následujících generací. Čtenáři, kteří před pár lety znovu objevili knížku Pošetilá družička Idy Simonsové (1911–1960), se dočkali už dlouho ohlašované biografie. Napsala ji Mieke Tillema (1944) a má název Ida Simons. Pianiste, schrijfster, overlevende (Ida Simons. Klavíristka, spisovatelka, přeživší). Z životopisu vyplývá, že Simonsová trpěla depresemi a možná ukončila svůj život dobrovolně.

Literární provoz
Vzhledem k pandemii byla i v roce 2021 zvlášť důležitá podpora nizozemských spisovatelů a překladatelů z nizozemštiny i do nizozemštiny ze strany Nizozemského literárního fondu (NLF). Nizozemští i zahraniční nakladatelé si do 1. července 2021 mohli kromě standardních překladatelských grantů výjimečně zažádat o příspěvek až 1500 eur na produkční náklady. Zahraniční překladatelé z nizozemštiny dostali možnost vydělat si 1500 eur za překlad úryvku o délce 6000 slov, propagační materiál a nabídku nejméně třem nakladatelům – NLF hradil maximálně dva tituly na překladatele.

Podpora nizozemsky psané literatury v cizině
Oba literární fondy, nizozemský NLF a vlámský FL, jsou už léta zárukou profesionality a účinného pronikání nizozemsky psané literatury do ciziny. Fondy také dbají na kvalitu překladů a ve spolupráci s odborným střediskem ELV (Expertisecentrum Literair Vertalen) pečují o profesionální růst literárních překladatelů z nizozemštiny, a to formou dílen, kurzů, mentorátů, pobytů v překladatelských domech v Amsterodamu a v Antverpách atd. (i když provoz těchto dvou domů byl v době pandemie silně omezen). FL každoročně vyhlašuje projekt věnovaný překladu úryvků z vlámské literatury s cílem motivovat (i finančně) překladatele k propagaci vybraného autora a prosazování titulů k vydání nakladatelům ve vlastní zemi. Fondy používají společnou databázi ověřených překladatelů, jejichž práci dotují (téměř) bez výhrad. U neznámých překladatelů musí nakladatel počítat s tím, že fondy nejprve nechají práci odborně posoudit a o udělení grantu rozhodnou až podle výsledku. Překlad se může protáhnout také tím, že fond určí překladateli zkušeného mentora. Překladatel se na seznam NLF a FL může dostat předložením ukázky své práce, ještě než se pokusí získat zakázku od nakladatele. Bližší informace.

Fondy také každoročně pořádají Dny literárního překladu (Literaire vertaaldagen) nejen pro nizozemské překladatele, ale i pro zahraniční překladatele z nizozemštiny. Jejich součástí jsou překladatelské dílny (dílna zaměřená na překlad do češtiny proběhla v roce 2011 pod vedením M. de Bruin Hüblové) nebo předání překladatelské ceny (Letterenfonds Vertaalprijs). Kvůli pandemii se tato akce přesunula z roku 2020 na začátek roku 2021 – v lednu a únoru proběhlo deset dopolední on-line. Vzhledem k datu, kdy tento článek vzniká, prozradíme, že 23. ročník se koná 1. a 2. července 2022 (viz záznam). Překladatelská cena v hodnotě 15 tisíc eur tam bude předána české překladatelce Veronice ter Harmsel Havlíkové.

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
Oproti uplynulým letům chybí na seznamu přeložených titulů za rok 2021 vlámští autoři (vydání románu Stefana Hertmanse Konvertitka se přesunulo na začátek roku 2022) a dětská literatura je zastoupena pouze jedním titulem populárního kabaretiéra, který si odskočil k psaní (Jochem Myjer: Chuchvalci). Ze čtrnácti titulů na našem seznamu patří pět k hodnotnější literatuře (Eva Meijerová: Ptačí domek, Jaap Robben: Letní srst, Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa, Marieke Lucas Rijneveld: S večerem přichází tíseň, Arthur Japin: Paní Degasová). Posledně jmenovaný autor představil svou knihu na Světě knihy v září 2021 (jiný účastník z nizozemské jazykové oblasti byl Vlám Tom Lanoye s románem Třetí svatba, o kterém jsme psali v loňské ročence). V žánru populárního čtiva vyšel další titul Raymonda van de Klunderta, píšícího pod pseudonymem Kluun, ale v češtině nazývaného Ray Kluun (Ray Kluun: DJ) a jedna detektivka (Kasper van Beek: Amnézie). Zájem českých nakladatelů o tematiku druhé světové války a holokaustu neopadá – ať už v podobě autentických vzpomínek (Selma van de Perre: Jmenuju se Selma), či příběhů zpracovaných jinými autory (Dick Walda: Trumpetista v Osvětimi: vzpomínky Lexe van Werena, Roxane van Iperen: Sestry z Osvětimi). Na další podobné knihy se zájemci o tuto tematiku mohou těšit i v roce 2022. Zvýšený zájem o literaturu faktu dotvrzují i další čtyři tituly: útěchu i naději přináší optimistická vize lidstva Rutgera Bregmana (Lidstvo. Dějiny naděje), jinými lidskými záležitostmi se zabývají Vlám Dirk De Wachter (Umění být nešťastný) a Nizozemec Derek de Beurs (Mýty o sebevraždě). K pěšímu putování divočinou zve Tim Voors v knize Skvělá samota: putování Pacifickou hřebenovkou.

Internetové odkazy:
Nadace CPNB (Kolektivní propagace nizozemské knihy – v niz.)
Knižní trh v roce 2021 – přehled 
novinky z nederlandistiky
fundovaný recenzní web (v niz.) De Reactor
autoři a tituly doporučovaní Nizozemským literárním fondem a nadací Flanders Literature (bližší informace v angličtině)
podmínky grantu NLF
podmínky grantu FL

Přehled titulů za rok 2021 – nizozemsky psaná literatura v češtině
Beletrie:
Eva Meijerová: Ptačí domek (Het vogelhuis), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Host, Brno 2021
Jaap Robben: Letní srst (Zomervacht), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Albatros Media / Vyšehrad, Praha 2021
Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa (Grand Hotel Europa), přel. Radka Smejkalová, Host, Brno 2021
Marieke Lucas Rijneveld: S večerem přichází tíseň (De avond is ongemak), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, Praha 2021
Arthur Japin: Paní Degasová (Mrs. Degas), přel. Radka Smejkalová, Argo, Praha 2021
Ray Kluun: DJ (DJ), přel. Blanka Juranová, Jota, Brno 2021

Literatura faktu, egodokumenty:
Dick Walda: Trumpetista v Osvětimi: vzpomínky Lexe van Werena (Trompettist in Auschwitz), přel. Jana Lekkerkerker, Albatros Media / CPress, Praha 2021
Roxane van Iperenová: Sestry z Osvětimi (’t Hooge Nest), přel. Jitka Ondryášová (z angl.), Euromedia/Brána, Praha 2021
Selma van de Perre: Jmenuju se Selma (Mijn naam is Selma), přel. Magda de Bruin Hüblová, Euromedia/Brána, Praha 2021
Rutger Bregman: Lidstvo. Dějiny naděje (De meeste mensen deugen), přel. Veronika Horáčková, Argo, Praha 2021
Dirk De Wachter: Umění být nešťastný (De kunst van het ongelukkig zijn), přel. Milena Nováková, Portál, Praha 2021
Tim Voors: Skvělá samota: putování Pacifickou hřebenovkou (The Great Alone: Walking the Pacific Crest Trail / Alleen: De Pacific Crest te voet van Mexico naar Canada), přel. (z angl.) Daniela Reischlová, Práh, Praha 2021
Derek de Beurs: Mýty o sebevraždě (Mythen over zelfmoord), přel. Milena Nováková, Portál, Praha 2021

Napětí:
Kasper van Beek: Amnézie (Vogelvrij), přel. Anna Krýsová, Knihy Dobrovský / Vendeta, Praha 2021

Pro děti:
Jochem Myjer: Chuchvalci (De Gorgels), přel. Jana Lekkerkerker, il. Rick de Haas, Albatros Media / CPress, Praha 2021

V roce 2022 – už vyšlo:
Stefan Hertmans
: Konvertitka (De bekeerlinge), přel. Radka Smejkalová, Garamond, Praha 2022
Sanne Blauwová: Zrádná čísla: A jak jim stále znovu podléháme (Het best verkochte boek ooit (met deze titel)), přel. Jana van Luxemburg, Host, Brno 2022
Gerard Kremer: Anna Franková: příběh zrady (Anne Frank Betrayed / De achtertuin van het achterhuis), přel. (z angl.) Jan J. Škrob, Dobrovský / Pangea, Praha 2022
Nico ter Linden: Prorok v rybě (De profeet in de vis), přel. Marie Fikejsová, il. Ceseli J. Jitta, Eman, Praha 2022
Marion Pauw: Stíny Osvětimi (De experimenten), přel. Jana Lekkerkerker, Albatros Media / CPress, Praha 2022

Připravuje se v roce 2022 (podle databáze překladů NLF):
Margot Vanderstraeten
: Minjan (Minjan), přel. Radka Smejkalová, Garamond
Karina Schaapman: Dům myšek: Muzeum (Het muizenhuis: Het museum), přel. Lenka Sovová, Meander
Enne Koens: Jsem Vincent a nebojím se (Ik ben Vincent en ik ben niet bang), přel. Pavla van Dam Marková, Meander
Thomas Olde Heuvelt: Echo (Echo), přel. Veronika Horáčková, Argo
Ted van Lieshout: (Wat is kunst), přel. Jana Lekkerkerker, Albatros Media / CPress
Simone van der Vlugt: (De kaasfabriek), přel. Lenka Řehová, Grada
Annet Schaap: Lampička (Lampje), přel. Radka Smejkalová, Baobab
Thomas Rueb: (Laura H.), přel. Blanka Juranová, Jota
Sjeng Scheijen: (De avant-gardisten), přel. Radka Smejkalová, Host
Anne Franková: (Verzameld werk), přel. Magda de Bruin-Hüblová, Triáda
Johan Huizinga: (Nederland’s beschaving in de zeventiende eeuw), přel. Radka Smejkalová, Argo
Jan Brokken: Spravedliví (De rechtvaardigen), přel. Jana Červenková a Lenka Strnadová, Torden

Na pražském veletrhu Svět knihy představí 11. 6. 2022 (11 h., Ateliér Evropa) český překlad své knihy Minjan vlámská autorka Margot Vanderstraeten. Veletrhu se zúčastní také pracovník nadace Flanders Literature zaměřený na literaturu faktu a poezii Patrick Peeters (10. 6., 16 h., profesní fórum).

Tradiční Noc literatury se má konat 21. září 2022 v Praze (na Malé Straně a Kampě) a na více než 75 dalších místech v ČR. Za Nizozemsko se bude předčítat z románu S večerem přichází tíseň od Marieke Lucase Rijnevelda (přel. Veronika ter Harmsel Havlíková). Vlámské autory bude zastupovat Stefan Hertmans (o jeho návštěvě ČR se jedná) s románem Konvertitka (přel. Radka Smejkalová).

Přehled

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse