Každá generace dětí si zaslouží svou verzi klasických příběhů
Dargaw, Kate

Každá generace dětí si zaslouží svou verzi klasických příběhů

„Knihy přinášejí dětem naději, protože jejich myšlení lze ovlivnit, pozměnit. I dětem, které nežijí šťastně, můžeme dát prostřednictvím příběhů naději a vložit do nich dobré myšlenky ve vztahu k jejich vlastní budoucnosti,“ říká v rozhovoru nejen o své tvorbě tchajwanská překladatelka, editorka a spisovatelka Kate Dargaw.

Tchajwanská překladatelka, editorka a spisovatelka Kate Dargaw (Liou Ťia-lu / Liu Jialu, nar. 1970) píše především pro děti. Pochází z domorodého kmene Atayalů. Když před několika lety zjistila, že neexistují dětské knihy o domorodcích, rozhodla se začít sbírat domorodé příběhy a převyprávět je současným jazykem. Tematicky jde o osudy domorodých bojovníků, příběhy o lásce a legendy jednotlivých kmenů. Ve svých textech se Dargaw přitom snaží čtenářům přiblížit nejrůznější detaily typické pro příslušníky kmenů – líčí jejich oblečení, náboženské obřady, zvyky apod. Její knihy byly na Tchaj-wanu zařazeny na prestižní seznam doporučené mimoškolní četby a oceněny řadou literárních cen. Českým čtenářům se autorka představila poprvé na Světě knihy 2022, kde prezentovala český překlad souboru svých příběhů nazvaný Písně pralesa, hor a moří.

iLiteratura: Co vás od učení, překládání a redigování knih přivedlo k vlastní tvorbě?
Kate Dargaw: Na samém začátku jsem pro vlastní potěšení začala psát básně. K profesionálnímu psaní mě přivedl můj šéf. Řekl mi, že jako editorka přece musím být schopná knihy i sama psát. Od mládí jsem hodně četla knížky i pohádky pro děti, což mi hodně pomohlo v mé vlastní tvorbě.

iLiteratura: Pocházíte z kmene Atayalů. Který jazyk je vaší mateřštinou a ve kterém se cítíte nejlépe?
Kate Dargaw: Mohu nejspíš říci, že mou mateřštinou je atayalština, ale velmi se liším od většiny dětí z našeho kmene, protože jsem vyrůstala ve velkoměstě. S prarodiči jsem samozřejmě mluvila řečí našeho kmene, ale s rodiči a sourozenci jsme mluvili čínsky. Znalost domorodé řeči mi umožňuje komunikovat se starými lidmi. Pro jazyky původních kmenů dlouho neexistoval způsob zápisu, až Evropané nám pomohli zapsat tyto jazyky pomocí latinky. Jde spíše jen o hovorovou řeč, vhodnou k rozhovoru. Je pro mě lepší a krásnější psát v čínštině, zejména pokud chci vyjádřit své niterné pocity; sama velmi ráda čtu tchangskou a sungskou poezii.

iLiteratura: Proč jste se rozhodla zaměřit se ve své tvorbě na děti?
Kate Dargaw: Prvních patnáct let jsem pracovala v nakladatelství jako editorka dětských knih. Pak jsem zjistila, že knihy přinášejí dětem naději, protože jejich myšlení lze ovlivnit, pozměnit. I dětem, které nežijí šťastně, můžeme dát prostřednictvím příběhů naději a vložit do nich dobré myšlenky ve vztahu k jejich vlastní budoucnosti.

iLiteratura: V čem vidíte sílu příběhů domorodých národů? Mají co říci i dnešním dětem?
Kate Dargaw: Myslím si, že největší hodnota mých knih je v tom, že si tchajwanské děti mohou přečíst dávné příběhy napsané současným, poutavým jazykem. Ty staré příběhy už někdo před sedmdesáti či osmdesáti lety převyprávěl, ale když je v původní verzi dáte přečíst dnešním dětem, nebudou je bavit. Domnívám se, že si každá generace dětí zaslouží svou verzi klasických příběhů, psanou srozumitelným jazykem. V češtině pravidelně vycházejí nové verze pohádky o Popelce – dnešní české děti by také nerozuměly jejím starším verzím, mění se slovní zásoba i způsob vyjadřování. Dříve byly domorodé příběhy publikovány pouze jako součást různých kompilací a sbírek tchajwanských pověstí a legend. V celé takové knize byl jen jeden příběh v rozsahu zhruba dvou set slov, všechny ostatní se vztahovaly k národu Chanů (etnických Číňanů). Existuje také pár starších obrázkových knih s domorodými příběhy, ale jejich výtvarné provedení není příliš dobré. Ovšem moje první kniha (jeden z příběhů kmene Atayalů) byla na Tchajwanu oceněna jako nejlepší obrázková kniha roku.

iLiteratura: Co pro vás osobně znamená příslušnost ke kmeni Atayalů?
Kate Dargaw: To je nesmírně těžká otázka. Nedokážu se asi rozhodnout, zda jsem spíš Tchajwanka, nebo příslušnice kmene. Je to dáno tím, že jsem vyrůstala ve městě a byla jsem vdaná za Američana. Řekla bych, že jsem nejspíš global citizen, obyvatelka světa. Není pro mě důležité, do jaké skupiny patřím. Důležité je, abych byla dobrý člověk, abych udělala něco dobrého pro celý svět.

iLiteratura: Jak sbíráte příběhy? Znáte jich hodně z dětství, nebo je získáváte od starých lidí z různých kmenů?
Kate Dargaw: První příběh o ataylských bojovnících, jejich dětech a slunci a měsíci, zahrnutý do českého vydání mé knihy, se vztahuje k mému vlastnímu kmeni, takže jsem ho slýchala v dětství od rodičů. Druhý příběh kmene Rukai jsem vybrala, protože byl zfilmován: je to taková tchajwanská verze Krásky a zvířete. A poslední je příběh kmene Pangcah, největšího původního kmene na Tchajwanu. Odhaduji, že šest lidí z deseti ho zná, ale jen povrchně, bez důležitých detailů. Je to trochu sci-fi, já jsem k němu ještě něco přidala, protože jsem chtěla zdůraznit vztah domorodých obyvatel k přírodě a její ochraně. Nenapsala jsem tedy pouhý příběh o lásce. Popsala jsem i to, jak domorodci loví a že loví jen tolik, kolik toho skutečně spotřebují.

iLiteratura: Setkáváte se s dětskými čtenáři? Jakým způsobem s nimi komunikujete?
Kate Dargaw: Při setkáních s dětmi v různých knihkupectvích používám powerpoint. Promítám jim obrázky a vyprávím k nim příběh. Myslím si, že chcete-li dobře psát, musíte hlavně umět dobře vyprávět. Děti jsou hodně neposedné, ale krásné obrázky je zaujmou a lépe se soustředí. Je jim to vidět v očích. Používám rovněž různou intonaci a rytmus, aby je vyprávění bavilo. Díky rytmu si děti příběhy lépe zapamatují. Pak se ptám, zda dobře pochopily, co jsem jim vyprávěla – třeba proč mají domorodci tetování na tvářích, jaké prvky jsou typické pro domorodé oblečení apod.

iLiteratura: Na počátku vaší tvorby byla poezie, co pro vás dnes znamená?
Kate Dargaw: Básně nebo obecněji poezie hrají v mém životě důležitou roli, jsou přirozenou součástí mého každodenního života. Když jsem doma, často si čtu zejména anglickou i čínskou poezii, miluji její rytmus a myslím si, že ji nikdy nepřestanu číst a psát. Nejraději ze všech mám tchangského básníka Li Paje (Li Po / Li Bai) a Pabla Nerudu. Shakespeara moc nemusím, ale miluju W. H. Audena, Johna Keatse a různé současné básníky. Dokonce když jsem si teď během návštěvy České republiky šla kupovat knížky, koupila jsem si nějakou poezii.

iLiteratura: Co vás na psaní nejvíc těší? Jaké máte plány?
Kate Dargaw: Psaní je pro mne zdrojem velké radosti. Důležité jsou vnější okolnosti, prostředí, v němž píšu. Potřebuji mít k dispozici klidné, slunné místo. Ještě než se pustím do práce, vyprávím si v duchu příběh, který chci napsat. Psaní mi pak jde rychle a snadno. Příběhy, které v takovém naladění napíšu, bývají velmi úspěšné. V posledních deseti letech jsem se hodně věnovala překládaní odborných textů o police či obchodu. Neměla jsem dost času na psaní, ale mám v zásobě spoustu nápadů a příběhů, které chci literárně zpracovat, a to nejen z Tchajwanu. Chtěla bych třeba pro tchajwanské děti napsat knihu o vodníkovi.

Poznámka k transkripcím: jména čínských a tchajwanských autorů ponecháváme pro lepší orientaci čtenářů v transkripci, která je použita v českém vydání jejich děl. V závorce uvádíme českou transkripci a mezinárodní transkripci pchin-jin.

 

Na podobné téma:
Tomáš Řízek

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Rozhovor

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Pavlína Krámská, ilustr. Tomáš Řízek, Mì:Lù Publishing, Jablonné v Podještědí, 2021, 80 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse