Tchaj-wan přišel do mého života sám od sebe
Řízek, Tomáš

Tchaj-wan přišel do mého života sám od sebe

„Všichni Tchajwanci milují Českou republiku, je to jejich sen, mluví se o ní a zdůrazňuje se, že je jedním z nejbližších partnerů Tchaj-wanu,“ říká v rozhovoru výtvarník a nakladatel Tomáš Řízek, který založil unikátní nakladatelství Mi:Lù Publishing, vydávající tchajwanské knihy u nás a české obrázkové knihy na Tchaj-wanu.

Malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Řízek (nar. 1963) formoval svůj výtvarný názor v osmdesátých letech pod vedením malíře a grafika Jaroslava J. Králíka a kopírováním gotických madon. Postupně se začal věnovat i ilustracím knih pro děti a mládež. V minulosti spolupracoval s řadou nakladatelství jako například ACME Cultural Enterprise Co., Grimm Press či Albatros Media. V posledních letech žije a pracuje střídavě v České republice, Hong Kongu a na Tchaj-wanu. Vlastní české a tchajwanské nakladatelství Mi:Lù Publishing. České Mi:Lù Publishing, s. r. o., vydává hlavně překlady tchajwanských autorů v českém jazyce a tchajwanské Mi:Lù Publishing Taiwan Branch Ltd. vydává dětské obrázkové knihy s jeho ilustracemi. Autoři textů jsou čeští (Pavlína Krámská) i tchajwanští (Kate Dargaw).

Tomáš Řízek působí rovněž jako pedagog na Chinese Culture University v Tchaj-peji a v dalších institucích. Získal několik významných ocenění (italská Cena H. Ch. Andersena, Zlatá stuha, Stříbrná medaile Jana Masaryka, SUK, Oshima Museum of Picture Book atd.), jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Rozhovor s ním vznikl při příležitosti veletrhu Svět knihy 2022, kde představil tři významné tchajwanské autory, jejichž díla vydal v češtině.

iLiteratura: Jak se vám pracuje a žije mezi Tchaj-wanem a Českou republikou? Jak jste se vůbec pro takový způsob práce rozhodl?
Tomáš Řízek: Já jsem se již odedávna neomezoval jen na český knižní trh, rád jsem spolupracoval s nakladatelstvími v dalších zemích. Ale Tchaj-wan přišel do mého života sám od sebe. Myslím, že to je nejvýstižnější popis, jak se to stalo. Byl jsem osloven velkým tchajwanským nakladatelstvím, abych ilustroval dětskou knížku, po ní přišly další nabídky z dalších nakladatelství. A protože rád improvizuji, nastala taková situace, že jeden čas vycházelo více knih s mými ilustracemi na Tchaj-wanu než u nás. Tak jsem to prostě akceptoval, ba dal jsem tomu svoji maximální podporu.

iLiteratura: Mít nakladatelství, které vydává knihy v České republice a na Tchaj-wanu, je poměrně neobvyklé. Působíte a žijete na dvou kontinentech, liší se způsob práce nakladatele v těchto dvou zemích?

Tomáš Řízek: Na Tchaj-wanu není obecně podpora vydávání knih moc velká, ale podařilo se nám v rámci různých projektů navázat spolupráci s vládními i lokálními organizacemi. Postupně jsme si s naším nakladatelstvím vybudovali nějaké postavení, a tudíž jsme i zajímavými a uznávanými partnery v rámci kulturní výměny, což znamená, že vydáváme knížky za podpory institucí jak z Tchaj-wanu, tak z České republiky. Ale jinak samozřejmě vydavatelská práce je naprosto stejná v obou zemích. A střídání prostředí je pro mě naopak velmi zajímavé a inspirující.

iLiteratura: Mnozí tchajwanští autoři, které v češtině vydáváte, mají vztah k domorodému etniku. To je pro mnoho Čechů zcela neznámý aspekt tchajwanské společnosti. Co vás k této volbě vedlo?
Tomáš Řízek: Důvodů je více. Myslím, že nalézání tchajwanských domorodých kořenů je v současnosti důležitou součástí jistého hledání identity obyvatel tohoto krásného ostrova. Velký vliv na volbu autorů má naše editorka Pavlína Krámská, která se specializuje na tchajwanskou literaturu. Mám kolem sebe tým spolupracovníků, a to i na Tchaj-wanu. A určitě je důležitým prvkem rozhodování i moje povaha. Například tchajwanský básník a výtvarník profesor Lo Ch’ing během vernisáží mých výstav často hovoří o tom, že se stále dívám na svět kolem sebe jako dítě. Hledání dětství je pro mě hledáním ztraceného ráje, hledáním snu. To je další důležitý rozměr. Jak v mé vydavatelské činnosti, tak v mé vlastní autorské tvorbě.
Teď jsem na Tchaj-wanu vydal překlad Erbenovy Kytice se svými ilustracemi. Všichni mi říkali, že jsem se zbláznil, ale už se prodalo přes pět set kusů. Erbenovu Kytici jsem si vždycky přál vydat, což trochu osvětluje, proč se zaměřuji na domorodou literaturu. Zajímají mě tradice. Nedávno jsem četl Stevensonův cestopis Do jižních moří, v němž je příběh velmi podobný Svatebním košilím: zabitý válečník se v něm vrací pro svou ženu. Na druhou stranu lze Vodníka srovnat s Kráskou a zvířetem, jak mě upozornila tchajwanská spisovatelka Kate Dargaw. Domorodé příběhy mají určitého společného jmenovatele, je to leitmotiv všech těch knih.
Nevydáváme ale jen tento typ knih. Máme samozřejmě velmi blízko k přírodě, ale vydali jsme i poezii prof. Lo Ch’inga (Luo Čching / Luo Qing), Zheng Qianciho (Čeng Čchien-cch’) literární thriller Epicentrum či Yang Muovy (Jang Mu) memoáry Vzpomínky na horu Čchi-laj. Máme tedy širší záběr.

iLiteratura: A co knížky pro děti, které ilustrujete a vydáváte?
Tomáš Řízek: Ty mi především dělají radost. Ale je to též velice významná součást mé autorské práce. Vždyť jsem již ve svém životě ilustroval více než sedmdesát titulů. Pro různá nakladatelství z různých zemí. Možná, že to také právě souvisí s mojí povahou přetrvávajícího „dětského pozorovatele“. Ostatně začínal jsem ilustrováním dětských encyklopedií a postupně se přesunul k pověstem a legendám. Z různých oblastí a kultur.
Dětské knížky pro tchajwanské čtenáře ke mně přišly také samy. Věřím na náhody: první kniha, kterou jsem ilustroval na Tchaj-wanu, byla klasická pohádka Alibaba a čtyřicet loupežníků. Editorkou té knihy byla právě Kate Dargaw, která tehdy pracovala v nakladatelství Grimm Press, specializujícím se na vydávání dětské literatury. Pak, jak jsem již říkal, mě oslovilo další nakladatelství z Tai-nanu, a já tak získal poměrně dost tchajwanských příznivců. Bylo škoda tento potenciál ztratit, a tak jsem na Tchaj-wanu začal pořádat workshopy a výstavy. Pamatuji se, že první výstavu jsem v rámech z IKEA vezl na jih do Tai-nanu linkovým autobusem.
Pak už jedna akce generovala další akce. Bylo to pro mne velice příznivé období, kterého by bývala škoda nevyužít. Takže jsem se rozhodl, že si začnu vydávat knihy s mými ilustracemi sám. A od toho byl už jen krůček k rozhodnutí založit nakladatelství.

iLiteratura: Jsou pro vás všechny vaše aktivity stejně důležité, nebo byste bez některé z nich mohl existovat?
Tomáš Řízek: Beru věci tak, jak je život přináší. Prezentace vlastní práce je náročná, ale už jsem se naučil, že člověk musí sám sebe „prodat“, to za vás nikdo neudělá. Připravuji i komerční obálky pro nakladatelství Alpress, nestydím se za to a všude to říkám nahlas, protože všechny tyto kombinace mi dávají svobodu. Možná tím ztrácím čas, jiní tímto způsobem sice čas neztrácejí, ale zase nemají ty možnosti a svobodu. Já jsem naprosto nezávislý. Kdyby některá z mých aktivit skončila, budu pokračovat v těch ostatních a nemám s tím žádný problém. Vnitřně se nejvíc cítím malířem. Věnuji se vlastní volné tvorbě, ve svých obrazech ukazuji, co jsem, jak přemýšlím, sám si řeším svoje věci a názory. Zrovna nedávno jsem měl na Tchaj-wanu velkou výstavu své volné tvorby, to mi udělalo velkou radost.

Ovšem když vydávám knihy, setkávám se zase pro změnu se zajímavými autory, kteří mě obohacují, protože mi nastaví určitý úhel pohledu, přinesou nové a zajímavé podněty.

iLiteratura: Jak těžké je prosadit se na českém knižním trhu jako vydavatel tchajwanské literatury?
Tomáš Řízek: Otázka je, zda jsme se už prosadili. To musí posoudit čtenáři. Vím, že tchajwanská literatura je asi v něčem trošku jiná, než na co jsou čeští čtenáři zvyklí, ale to je na ní právě zajímavé a lákavé. Pro to, co dělám, je také důležité, že se setkávám s lidmi z tchajwanského i českého ministerstva kultury, mám od nich dobrou zpětnou vazbu. Slavnostní zakončení pražské výstavy mých ilustrací knihy Písně pralesa, hor a moří navštívil tchajwanský ministr kultury, záštitu nad prezentací tchajwanské literatury převzalo MK ČR. Někdo by mohl říci, že je to jen politika nebo že jsou to jen symboly, ale já jsem za tuto podporu vděčný, protože to vše mi ukazuje, že jsme se nevydali nějakým „šíleným“ směrem. Jedna věc je prosadit se jako nakladatel v ČR, ale prosadit se jako český autor na Tchaj-wanu bylo mnohem obtížnější.

iLiteratura: Většinová společnost v ČR vnímá Tchaj-wan jen skrze politiku a jeho vztah k Číně, nemá povědomí o tamní historii či obyvatelích. Je jedním z cílů vaší práce propojit obě země kulturně a lidsky, odpoutat se od politiky?
Tomáš Řízek: Na tento problém jsme narazili i během rozhovoru, který jsem nedávno poskytl jedné tchajwanské televizi. Řekl bych, že smyslem naší práce je přinést nějaký obsah. Všichni Tchajwanci milují Českou republiku, je to jejich sen, mluví se o ní a zdůrazňuje se, že je jedním z nejbližších partnerů Tchaj-wanu. Při nedávné prezentaci překladu Kytice v knihkupectví Xinyi Eslite v Tchaj-peji jsem jim vysvětloval, že bych byl rád, kdyby kromě Prahy, Kutné Hory a českého jídla a piva více poznali českou kulturu. Kytici považuji za esenci české duše, hledal jsem v ní předkřesťanské motivy, protože myslím, že tam je takto možné nalézt i jistou spojitost s animismem a taoismem, který je na Tchaj-wanu stále živý.
Opačně to také funguje. Někdo se může divit, proč to všechno děláme. Důležitá je i dobrá odezva od odborné veřejnosti. Můžete dělat něco, co vás baví, dát do toho peníze a je to nanic, ale my jsme přesvědčeni, že to, co děláme, smysl má, přestože je to někdy těžké. Dnes už vlastně, řečeno v dobrém, ani nemám na vybranou, protože je v tom investováno tolik energie. Mé vlastní i mnoha dalších lidí. Takže si vlastně všeho užívám a dělám hlavně to, co mně a snad i jiným přináší do života radost. Rozhodně vidím smysl toho, co děláme.
Poznámka k transkripcím: jména čínských a tchajwanských autorů ponecháváme pro lepší orientaci čtenářů v transkripci, která je použita v českém vydání jejich děl. V závorce uvádíme českou transkripci a mezinárodní transkripci pchin-jin.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse