Liv Strömquist (nar. 1978) ve svých komiksech spojuje humor s osvětou a popkulturu s tezemi významných světových sociologů a myslitelů. Česky právě vyšla její novinka V zrcadlové síni, která zkoumá například to, jak naše vnímání krásy ovlivňuje instagram nebo kde se vzal ideál štíhlosti. Překladatelka knihy autorce při této příležitosti položila několik otázek.

iLiteratura: V předchozích česky vydaných titulech se věnujete tabu okolo ženského pohlavního orgánu (Ovoce poznání) a lásce, jejíž podoby se v různých časech a kulturách zásadně proměňují (Nejrudější růže rozkvétá). Jak vás nyní napadlo vytvořit komiks právě o tématu krásy a její pomíjivosti?
Liv Strömquist: Nápad vznikl v době pandemie. Začala jsem používat instagram a trávila na něm strašně moc času. Jako by lidé během pandemie celkově věnovali víc pozornosti fotografiím, hlavně snímkům obličeje. Sledovala jsem, nakolik jejich prostřednictvím komunikujeme a prezentujeme své životy. Máme foťák neustále po ruce a to, jak kdo na fotce vypadá, získává daleko větší význam. I při videohovorech nebo online kurzech jsme neustále pozorovali svou tvář. Za jiných okolností na svůj obličej můžete zapomenout, například když sedíte na přednášce, ale v online světě vystoupil vzhled, náš obraz, do popředí. Z toho vychází i název knihy V zrcadlové síni.

Ženy se dnes také na svůj vzhled soustředí od mnohem nižšího do mnohem pozdějšího věku než dřív. Chtěla jsem tedy prozkoumat tohle téma. Zároveň jsem pozorovala sama sebe: je mi 45 let, začínám ke stárnutí směřovat, a tak mě fyzická krása a její pomíjivost zajímají. Vzniklo pět kapitol – jakýchsi esejí, které tyto otázky různým způsobem reflektují.

iLiteratura: Vaše knihy tedy vznikají tak, že na začátku stojí určitá otázka, zájem o téma, a pak hledáte prameny a zdroje, které vás vedou dál?
Liv Strömquist: Vycházím vždycky z vlastní zkušenosti. Dané téma mě musí v tom okamžiku hodně zaměstnávat, musím mít pocit, že ho chci analyzovat nebo se nad tím víc zamyslet.

iLiteratura: Když se pak tématem při práci na knize důkladně zabýváte, pomáhá to v životě i vám osobně?
Liv Strömquist: Rozhodně. Většinou se pouštím do tématu, které je určitým způsobem bolestivé nebo náročné, a často je mi po jeho prozkoumání z různých pohledů mnohem líp. Spousta věcí se nám v životě děje strašně rychle a nemáme čas se nad nimi pořádně zamyslet. Třeba: co to se mnou dělá, když si denně prohlédnu řekněme 200 fotek různých lidí, kteří – já nevím –  jedí? Považuju za prospěšné se u toho zastavit.

iLiteratura: Je podle vás těžší být teenager dnes než v době, kdy jste byla v pubertě vy – dospívat s instagramem a technologiemi všude okolo?
Liv Strömquist: Podle mě je to lehčí i těžší zároveň. Rozhodně je těžké mít pořád kolem sebe sociální média. V době mé puberty se diskutovalo o tom, že se dívky cítí špatně, protože všude vidí fotky hubených fotomodelek. Ale se sociálními sítěmi přichází další aspekt: jsi vlastně pořád posuzovaná – nahraješ svou fotku a čekáš, co na to ostatní, přijdou lajky, nebo ne? A právě tvůj obraz a zevnějšek je neskutečně důležitý, život se stává jakýmsi představením pro oči ostatních. To je asi dost velký tlak, zvlášť pro mladé. Podle studií se dívky, které tráví hodně času na instagramu, cítí hůř než ostatní, víc je trápí například pocity méněcennosti.

Zároveň se ale dnes ve společnosti o různých věcech mnohem víc diskutuje. Zlepšila se psychologická informovanost, mluví se o psychickém zdraví, vnímání těla nebo o tom, že člověk nemá dětem říkat určité věci, na což se dřív tolik nehledělo. Takže v tomto směru se leccos i zlepšilo.

iLiteratura: To je pravda, sama třeba lituju, že jsem si vaši knihu Ovoce poznání nemohla přečíst někdy ve 13 letech. K nové knize by mě ještě zajímalo, jak vznikla neobvykle pojatá kapitola, kde několik starších žen mluví o svém vztahu k vlastnímu tělu, kráse a také ke stárnutí?
Liv Strömquist: Celkově ve svých knihách čerpám hlavně z naučné literatury, ale tady mě napadlo vyzkoušet si i rozhovory. Vyzpovídala jsem pět žen nad padesát, mluvily jsme o tom, jak vnímají své tělo a stárnutí. Je mezi nimi výtvarnice, novinářka, spisovatelka nebo i babička kamaráda jednoho z mých dětí. Vybrala jsem si je proto, že jsem věděla, že mají k tématu co říct, samy o něm už přemýšlely a při nějaké příležitosti ho otevřely. Diskutovat o tom s nimi bylo moc zajímavé.

iLiteratura: Zastavme se ještě u vaší nejnovější knihy, která česky zatím nevyšla. Jmenuje se Astrologie, a když jsem ji četla, nebyla jsem si jistá, jak vlastně k astrologii přistupujete. Berete ji vážně, nebo je to celé ironie?
Liv Strömquist: Všimla jsem si, že si astrologie ve společnosti zase získává větší pozornost. Je to boom na sociálních sítích, zvlášť mezi mladými, v kurzu jsou všelijaké aplikace. Sama jsem kdysi astrologii na čas docela propadla a teď jsem se k tomu vrátila. Nejdřív jsem chtěla trend ironicky, humoristicky zpracovat – celou tu kategorizaci lidí. Dělám si legraci z celebrit, celé je to taková absurdní perspektiva a mělo to být hlavně zábavné, vyprávím zkrátka historky o různých lidech přes filtr jednotlivých znamení.

Když jsem ale dokončila první verzi, začalo mě zajímat, proč je astrologie tolik trendy zase dnes, proč se vrátila. Vytvořila jsem dodatečnou kapitolu, kterou jsme do původní švédské verze už nestihli doplnit, je ale ve všech překladových. Přidávám tam vysvětlení různých teoretiků, kde se současná záliba v astrologii bere, a myslím, že s touhle serióznější kapitolou je kniha lepší.

iLiteratura: Celkově v komiksech ráda využíváte různé celebrity. V nové knize je to třeba Marilyn Monroe, Kim Kardashian, ale hodně prostoru získala například i císařovna Sisi.
Liv Strömquist: Ano, používám je vlastně spíš trochu jako loutky, které něco demonstrují, než že by mě tolik zajímala jejich podrobná biografie. Hlavně se skrze ně dostávám k určitému tématu. V jedné části knihy V zrcadlové síni začínám u instagramové celebrity Kylie Jenner a končím u filozofa Reného Girarda: chci tím přizvat ke čtení jak ty, kdo znají Kylie, tak ty, kdo znají Girarda. Aby kniha oslovovala je všechny.

iLiteratura: Diskutujete s někým o scénářích svých komiksů? S přáteli, redaktory?
Liv Strömquist: Obvykle ne – odevzdávám hotové kapitoly redaktorům, kteří je pročítají a opravují, ale jinak si všechno vymýšlím sama.

iLiteratura: Je pro vás zajímavé, jak se vaše knihy čtou v zahraničí?
Liv Strömquist: Kdybych celkově reakce na své knihy moc prožívala, byla bych pořád ve stresu. Připadá mi proto docela fajn o nich nevědět. Vidím ale, jak se prodávají, třeba antiromantický komiks Prins Charles känsla (Pocit prince Charlese – česky zatím nevyšel, pozn. red.) je kupodivu hodně populární ve Francii, prodává se tam průběžně nejvíc ze všech, což je dost zvláštní. Ve Španělsku je to zase Nejrudější růže rozkvétá a v Německu dlouhodobě vede Ovoce poznání. Samozřejmě mám radost, když si v jakékoli zemi mé knihy najdou čtenáři, kterým připadají relevantní. A vždycky mě překvapí, když někdo objeví nějaký z mých hodně starých komiksů a pořád mu připadá aktuální, protože třeba v dané zemi určitá debata ještě pořádně neproběhla.

Ohledně překladů je pro mě nejdůležitější, aby zůstal zachovaný jazyk, formulace, styl. Třeba když použiju nečekané, slangové nebo prostě divné slovo, díky kterému je text zábavnější, v překladu by ho nemělo nahradit nějaké obyčejnější. Jindy zase záměrně volím poetický jazyk. Zachování smyslu a stylu sdělení je pro mě podstatnější, než aby se nezasahovalo do obrázků, ty v mých komiksech spíš doprovázejí text. Komiks je pro mě celkově hlavně komunikace, prostředek, jak něco sdělit. I výtvarná část pro mě plní hlavně komunikační funkci.

iLiteratura: U českých překladů zachováváme původní obálky vašich knih, ale všimla jsem si, že v různých zemích vycházejí v odlišné podobě. Co na takové změny říkáte?
Liv Strömquist: Někdy mi je zahraniční nakladatelství pošle k odsouhlasení, někdy ne. Až na výjimky většinou neprotestuju, třeba nejsem ze změny vyloženě nadšená, ale spoléhám na to, že nakladatel má dobré důvody.

iLiteratura: Nevěnujete se jen komiksům. Co vás zajímá teď, jaké máte aktuální projekty?
Liv Strömquist: Knihy pořád dělám ze všeho nejradši. Skoro neznám nic lepšího než si o samotě sedět, kreslit, přemýšlet. Samozřejmě přicházejí i pochybnosti a pak je to těžké, ale když se dostaví flow, jsou to opravdu šťastné chvíle. Náročnější je, když kniha vyjde a potřebuje také PR. Dost se věnuju i podcastům a potom občas vlastní čistě výtvarné tvorbě.

iLiteratura: Třeba když jste vyzdobila stockholmskou stanici metra (což někteří cestující vnímali dost kontroverzně).
Liv Strömquist: Ano, nebo aktuálně jsem ve spolupráci s porcelánkou navrhla talíře. Také zkouším textilní tvorbu, vzniká taková sešívaná přikrývka, která bude opět souviset s mobilním telefonem – věci, které si člověk hledá na internetu, když nemůže spát, takové scrollování, ale na látce. Až někdy budu mít dost času, ráda bych se výtvarné tvorbě věnovala víc. Ve Švédsku by mi také na konci roku 2024 měla vyjít nová kniha, ale o té zatím nechci mluvit, protože ještě není hotová.