Hloubka všední dospělosti
Høeg, Tine: Přistoupili, prosím

Hloubka všední dospělosti

Neotřelý román psaný ve verších zachycuje každodenní život začínající učitelky, která naváže vztah s ženatým mužem. Dánská autorka nadchla čtenáře schopností zachytit nejistoty rané dospělosti, kterou provázejí pocity osamění i nevůle zapadnout do kolejí konvenčního života.

Dánská spisovatelka Tine Høeg (nar. 1985), držitelka Edvard P. prisen (2022), zatím publikovala tři romány – Nye rejsende (2017), Sult (2022) a Tour de Chambre (2024). Právě první z nich vyšel na sklonku roku 2024 pod názvem Přistoupili, prosímv překladu Markéty Klikové pod záštitou nakladatelství Fra a dal českému čtenářstvu příležitost zažít střet s nevšedním autorským stylem.

Ještě před otevřením knihy si je možné všimnout slova „román“ na přebalu, nicméně ve skutečnosti jde spíše o prózu psanou v poměrně krátkých verších, v nichž se jednotlivé vjemy a dojmy koncentrují i třeba jen do pár slov („sperma krev letní déšť“). Síla vyjádření pak spočívá v sytém líčení všednosti, obvyklosti (kupování toaletního papíru, dojíždění, sundávání a nandávání brýlí…). V díle totiž přihlížíme životu mladé ženy, která se sžívá s novou rolí učitelky a vypráví převážně pozorováním – to dalo prostor také k dánskému divadelnímu zpracování knihy ve formě monologu. Za prací musí hrdinka dojíždět vlakem, verš „nejsi ve vlaku“ se přitom četně vyskytuje jak v textu, tak na obálce a indikuje dvě zásadní témata díla – absenci porozumění si s druhým člověkem a nezapadání do monotónního kariérního maratonu dospělých, přičemž dánská kritika vyzdvihovala právě minimalistické prozkoumávání této přechodné životní etapy.

Dospělá?

Výchozí situace začínající učitelky vytváří v jejím prožívání napětí. Profesí vyžadovaná serióznost se ukazuje pouze zdánlivá, protože hrdinka si není tak docela jistá, zda už je dospělá, nebo zda chce žít ten „správný“ a spořádaný život. Rodiče ji při třídních schůzkách neberou vážně, lidé na ulici ji napomínají. Měla by jít studentům příkladem, ale sama při hodině žvýká žvýkačku a pípá jí esemeska. Do toho hned v počátku svých cest do školy naváže ve vlaku vztah s ženatým mužem.

Role milenky se střetává s rolí pedagožky i s „předpisově“ vedeným životem hrdinčiny sestry, která se právě vdala a chystá se otěhotnět. K narušení vážnosti a společenských zvyklostí navádí i poznámka autorky, v níž vyjmenovává osoby, které ji inspirovaly – včetně zpěvačky Beyoncé.

„vložili mě do systémů“

Jakmile dostaneme po narození jméno, jsme nějak určeni, jsme zařaditelní. Nicméně učitelka z knihy začíná nový život a její jméno se nikdy nedozvíme. Víme jen, že dostala „nové jméno“, tedy kód, pod kterým je vedena ve školním systému. Ostatní učitelé jsou v textu uváděni těmito čtyřpísmennými zkratkami, což z nich činí abstraktní složky pracovního prostředí, protagonistce vzdálené. Ona sama stojí někde na pomezí tohoto neosobního světa, ale pozoruje ho spíše zpovzdálí stejně jako supermarket, který vidí z oken školy a který představuje další přesně daný systém („procházím uličkami tam a zpátky“). Druhý svět, svět studentů, je jí trochu bližší – i proto mají jména a sdílí s ní spoustu různorodých návyků.

Jedněmi z mála pojmenovaných postav jsou také milencova manželka Maria a dcera Eva. Biblická jména spolu s opakujícím se motivem při sexu poškrábaného čela od ostnatého drátu a s momentem, v němž se sama protagonistka srovnává s Jidášem, když je jakožto něčí milenka na svatbě své sestry, zvýrazňují pocit bolesti a křivdy. Hlavní hrdinka je neustále někým zrazována (ať už sama sebou, milencem, či někým jiným), nebo zrazuje jiné a tím vším trpí, jako by to k dospívání nevyhnutelně patřilo.

V těle

Bolest je v textu prožívána jak psychicky, tak fyzicky, přičemž tělesnost je pro Přistoupili, prosím zásadní. Mladá žena se potýká s nově nabytou nezávislostí dospělých, ale závislosti na vlastním těle, jehož povely jí ztěžují život, se nikdy nezbaví. Popisy tělesných funkcí a pohlaví jsou přitom vulgární a velmi konkrétní. Hrdinka si musí poradit s vaginální infekcí, pozoruje milencovy sliny. I přes strohost slovního vyjádření jen málo zůstává skryto.

Ženatého muže učitelka chápe spíš jen jako tělo – počítá, kolikrát a za jakých okolností ho viděla nahého. Těla nabourávají prostor, zanechávají stopu. Ona nesmí zanechat stopu na něm (má zakázáno se vonět a používat balzám na rty, aby ho neposkvrnila před návratem domů), on se neustále otiskuje do jejího okolí (pach na ručníku, zvalchované polštáře, mastný otisk čela na skle). Žena tak není schopna najít způsob, jak zanechat pro ni smysluplnou stopu ve světě, ale ani v životě někoho jiného („uplynou tři dny / uplyne deset let / zřídkakdy si na mě vzpomeneš“).

Tato hranice však není neprůchozí, protagonistka se ve snech a na internetu střetává s Mariou a Evou. Milenka se přenáší do života manželského páru pomocí Facebooku a Google Street Maps, pozoruje útržky jejich světa a představuje si v roli manželky samu sebe („šeptáte si spolu doma / potmě v ložnici? / nemůžu spát / když si spolu šeptáte“). Touha někam patřit jí zanáší snění i bdění. Je sama opět na okraji světa, do kterého se jí nedaří zcela vstoupit („moje bakterie putují tebou / a dál v Evě a Marie“).

„sedím proti směru jízdy a věci mi před očima mizí“

V autorčiných knihách hrají vztahy a postavení žen ve společnosti velkou roli. A již ve své prvotině dokázala Tine Høeg vyjádřit hloubku lidského prožitku na malém prostoru. Význam slov a jimi vyvolaných emocí se krátkými verši neztrácí, ale naopak upevňuje (v důrazu na přesnost jazykového projevu lze sledovat podobnost se stylem autorky Helle Helle). Střídáním pracovních a osobních zážitků dochází k jejich neodvratitelnému prolnutí. Každodenní realita mladé ženy a běžně přehlížené aspekty života zde nejsou bezvýznamné, naopak, je jim přikládáno na důležitosti. Při čtení jsme tak vystaveni intenzivnímu vnímání věcí, jaké jde zažít v osamění a při zápolení s ranou dospělostí. Někdy je totiž myšlenka „radši bych si dala pizzu“ při pohledu na zdravé a podomácku připravené jídlo nevyhnutelná.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Markéta Kliková, Fra, Praha, 2024, 220 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Témata článku: