Velkou obrazovou knihou Město koček (2023, č. 2024) navazuje polská autorka, ilustrátorka a grafička deskových her Nikola Kucharská na formátem stejný psí protějšek Město psů (2022, č. 2024). Obě díla patří mezi publikace typu „hledačka“, tedy hustě ilustrované knihy, ve kterých má čtenář za úkol najít zadané předměty, a společně si – v překladu polonisty Michaela Alexy – vysloužily nominaci na Zlatou stuhu v překladové části beletrie pro děti. Značnou část díla oceňované výtvarnice Kucharské provází tematika zvířecí říše, konkrétně kočkám se věnovala již dříve v encyklopedii Objevuj s úsměvem. Kočky (2016, č. 2018).

Mazaná mourovatá průvodkyně

Městem koček provází neoficiální, všemi mastmi mazaná průvodkyně Šprota (polsky Szprota), jejíž jméno polským čtenářům okamžitě evokuje tradiční, hospodářsky významné sleďovité ryby lovené v Baltském moři. V Česku se spíše než se šproty setkáváme s jejich obchodním názvem sardinky, a proto by český ekvivalent polské hrdinky Szproty jakožto Sardinky mohl působit přívětivěji a sympatičtěji. Ostřílená Šprota nicméně dělá čest svému obyčejnému přízvisku, neboť není žádný výstavní kus a vypadá pouze jako jedna z „hejna“ toulavých koček. Přes oko se jí táhne dlouhá jizva, mourovatý kožich má roztřepený, na hlavě nosí bekovku a okolo krku šátek. Drsný zevnějšek jde ruku v ruce s její vyřídilkou („Nekoukejte na mě jako koťata z pod almárky.“), ironií a sarkasmem, jež čtenáře rozesmějí.

Na mapě z úvodní dvoustrany se z ptačí perspektivy rozprostírá celé kočičí město s devíti vyznačenými zastávkami Šprotiny „walking tour“. Jak svět koček, tak psů přímo vybízí ke slovním hříčkám a k využití tradičních stereotypů, nejen autorka, ale i překladatel Michael Alexa se do nich pustili s velkou chutí: Okolo města tak teče řeka Štěkava, sídlí zde Psí velvyslanectví, kočferenční centrum, mňaubulance a na skále nad městem se nachází velký nápis CATWOOD s nedalekými podobiznami kočičích hodnostářů vytesaných do kamene à la Mount Rushmore – už samotná antropomorfizace koček vytváří prostor pro komické situace.

Na diskočtéku a za hrabětem Drápkulou

Další strany vykreslují jednotlivé lokality nebo budovy, do jejichž nitra nahlížíme prostřednictvím průřezů místnostmi. Na první dobrou si čtenář možná pomyslí, že ho v knize pro děti nemůže žádný vtípek o kočkách překvapit, autorce se to však díky vynikajícímu pozorovacímu talentu a znalosti kočičích mazlíčků daří poměrně často, přičemž někdy se narážce zasmějí pouze dospělí. Například továrna ve městě vyrábí krabice, v nichž si kočky rády lebedí, navštívit lze diskočtéku na Bulváru devíti životů a čtenář může obdivovat evakuační plán „z neslavného Schrödingerova modelu“. Naopak nejméně povedenými zastávkami jsou radnice a park, kde se oproti ostatním místům neodehrává nic závratného ani zábavného. Kromě celostránkových ilustrací jedné z devíti destinací kniha obsahuje dodatečné informace o chodu města a jeho obyvatel. Zjišťujeme, že mezi důležité události patří festival tepla nebo Den šlofíků a že není radno kočkám čichat k zadečku.

V městečku nechybějí ani slavné kočky: vedle hraběte Drápkuly, Pokořitelky vzteklé smečky a fiktivního superhrdiny Barbara Kočana z Ligy Vrni (polsky Druzyna purr, česky vrni od slova vrnět; zde by se uživil lepší obrat) patří mezi celebrity třeba i první spáčka Perlička. Některým postavám však Kucharská přiřkla snad až nevhodná jména, která by mohlo nahradit něco výmluvnějšího (proč Théseus, Homér či Černá nota, když jiní hrdinové nesou krásná kočičí jména jako Kreveta, Pišingr nebo Mašle?).

Našlapaná obrazová smršť

Stěžejní roli ovšem ve Městě koček nehraje text, nýbrž našlapaná obrazová smršť vykreslená do nejmenších detailů; koček se dá hravě napočítat i sto na jednu dvoustranu. Na jeden zátah sice tuto krátkou, bezmála třicetistránkovou knihu „přečíst“ nelze, neboť mozek není schopný pojmout tolik podnětů najednou, opakovaná četba ale neomrzí, protože každé prohlížení přinese něco nového. Šprota navíc na každém stanovišti procházky ztratí pár neortodoxních předmětů (např. nářadí na kurz vyřezávání z mýdla), s jejichž hledáním mají čtenáři za úkol pomoct. Zadání se pokaždé opakuje, tudíž postupně trochu nudí, ale Šprotino systematické ztrácení na závěr vyústí v malou pointu. Prohlížení humorných obrázků je nejenom zábavné, ale trénuje trpělivost a postřeh. Chcete-li si s dětmi „číst“, aniž byste museli hodně předčítat, je Město koček určeno právě vám.