Nakladatelství Mi:Lù Publishing navázalo na před časem vydaný první výbor tchajwanské prózy nazvaný Vzpomínky a sny na obratníku Raka (2021). Antologie V cizí kůži zahrnuje ukázky z tvorby deseti tchajwanských prozaiků, kteří začali publikovat v poválečném období (nejstarší autor je ročník 1937, nejmladší se narodil o pětačtyřicet let později). Společným jmenovatelem všech textů (vydaných po roce 1960) je hledání identity a vyrovnávání se s nejrůznějšími traumaty (ať už osobními či rodinnými nebo celospolečenskými či historickými). Antologie, stejně jako je tomu i v případě její „starší sestry“, obsahuje nejen překlady (devět povídek a dva eseje), ale i editorčinu předmluvu, úvod doc. Chang Li-hsuan z Národní tchajwanské univerzity věnovaný poválečné tchajwanské literatuře, doslovy k jednotlivým prozaickým textům a medailonky autorů i překladatelů.

Široká paleta autorů i témat

Nejstarším autorem je Pai Hsien-Yung (Paj Sien-jung / Bai Xianyong, nar. 1937), představitel první generace poválečných přistěhovalců z ČLR. Pai stál u zrodu významného časopisu Moderní literatura a současně byl průkopníkem literatury s homosexuální tematikou. Českým čtenářům není neznámý, česky vyšla mj. sbírka jeho povídek nazvaná Tchajpejčané (2014). Jen o maličko mladší byl Paiův kolega Wang Wen-hsing (Wang Wen-sing / Wang Wenxing, 1939–2023), rovněž rodák z pevninské Číny. Wang byl výrazně ovlivněn pobytem v USA a anglosaskou literaturou (zejména Faulknerem a Joycem). Spisovatelka a novinářka Ping Lu (Pching Lu / Ping Lu, nar. 1953) začala psát relativně pozdě, téměř ve třiceti letech. Původně se věnovala psychologii a matematice. Její tvorba je v mnoha ohledech experimentální (formou i jazykem), zabývá se různorodými tématy včetně dějin, kultury a politiky. V češtině vyšel její román Láska a revoluce (2015). Další autorkou je Kaori Lai (Laj Siang-jin / Lai Xiangyin, nar. 1969), která po studiu v Japonsku zakotvila v Berlíně. Ve své tvorbě se zaměřuje na reflexi tchajwanských dějin, které líčí prostřednictvím pocitů obyčejných lidí zažívajících pocity deziluze a ztráty. Kromě vlastní tvorby se věnuje i překladům a editorské práci.

Skupinu autorů narozených v sedmdesátých letech reprezentuje pět jmen. Spisovatelka Chen Xue (Čchen Süe, nar. 1970), jejíž dílo dosud nebylo do češtiny přeloženo, se zabývá tématem rozpadlé rodiny postrádající otce a zejména queer (lesbickou) tematikou. Jeden z nejpřekládanějších tchajwanských autorů Wu Ming-yi (Wu Ming-i / Wu Mingyi, nar. 1971) naproti tomu píše v duchu „nové literatury rodné půdy“, zaměřuje se na ekologii a původní obyvatele Tchaj-wanu. Do češtiny byl přeložen jeho ekologický román Muž s fasetovýma očima (2016). Jak už jeho jméno napovídá, Tumas Hayan (nar. 1972) je příslušníkem národnostní skupiny Atajalů a kromě literární tvorby spjaté s touto specifickou kulturou se věnuje zemědělství. Spisovatel a dramatik Kan Yao-ming (Kan Jao-ming / Gan Yaoming, nar. 1972) je považován za jednoho z nejvýraznějších autorů své generace. Do jeho díla se promítá příslušnost k národnosti Hakka – zejména pokud jde o lidové tradice a pověry. Současně je jeho tvorba do značné míry realistická, bývá také považován za jednoho z představitelů „nové literatury rodné půdy“. Básník a prozaik Egoyan Zheng (Čeng Čchien-cch´ / Zheng Qianci, nar. 1977) je jedním z představitelů žánru sci-fi. Důležitou roli v jeho tvorbě hraje psychologie postav. Jeho texty bývají někdy charakterizovány jako velmi vizuální. Do češtiny byl přeložen Zhengův thriller Epicentrum (2020). Konečně nejmladší v antologii zastoupenou autorkou je Yan Shu-xia (Jen šu-xia / Yan Shuxia, nar. 1982). Hlavní proud její tvorby tvoří lyrické eseje. Věnuje se tématu rodinných traumat, pocitu osamělosti a prostřednictvím literární tvorby se snaží zjistit, kým vlastně je.

Jedno téma, dva pohledy

Jak z výše uvedených stručných charakteristik autorů vysvítá, antologie zahrnuje důležité směry, jimiž se tchajwanští autoři ve svých dílech vydávají: vzpomínkovou a historickou literaturu, environmentální literaturu, literaturu domorodých národů, queer literaturu a ženskou literaturu. Pestrá paleta témat je specificky tchajwanská, ovšem mnohá z nich mají obecnou platnost. Texty v antologii tvoří pomyslné dvojice, v nichž je jedno téma pojednáno dvěma různými způsoby (více k tématu se lze dočíst v úvodu knihy).

Povídka Tumase Hayana Dekomprese (2007) se vztahuje k tchajwanské historii. Líčí (nejen) události roku 1930, kdy došlo k povstání domorodých kmenů proti japonské vládě. Dva domorodci – Atajalové Watan a Sapulo – se jedné bouřlivé noci (ovšem roku 2007) vydali do hor na lov. Znenadání na ně začal někdo střílet, Watana zabil a Sapula zranil. Když se Sapulo ráno probral, zjistil, že vedle něho leží mrtvý Japonec Fudžito v uniformě. Sapulo je obviněn z vraždy svého kamaráda a skončí na psychiatrii. Tam ho navštíví badatel z národního vědecko-výzkumného centra a vysvětlí mu, že došlo k protnutí a překryvu časoprostoru let 1930 a 2007. Tato informace přinese Sapulovi nová tragická zjištění týkající se jeho rodiny.

„Sapulo se díval badateli do očí. ‚Budete mi věřit? U mé babičky na zdi jsem viděl úplně stejnou fotografii a ten člověk, který tam ležel na zemi, byl tou osobou z fotografie. Když jsem byl malý, ptával jsem se babičky, kam ten muž odešel, a babička se po té otázce vždy rozplakala.‘“ (str. 66, překlad J. Heřmanová)

Esej autorky Ping Lu Přijetí (2020) se věnuje hluboce a obecně lidskému tématu přijetí vážného onemocnění, které s sebou nese četné emoce, bolest a strach. Autorka, inspirovaná buddhistickým učením, se snaží nahlížet celou situaci s odstupem, jako by se vše, co prožívá, týkalo někoho jiného, koho jen pozoruje: „Po každém ozařování jsem dostala razítko na kartičku, kde bylo třicet prázdných okýnek. Znamená to, že až se všechny vyplní, získám nějakou cenu? Odnesu kartičku k pultu a vyměním ji za dárek? … Protože mi dvakrát po sobě diagnostikovali rakovinu, během půl roku jsem dostala dvě. Kdyby se tak daly sbírat jako body v soutěži, a až by obchodní dům slavil výročí založení, získala bych za ně nejrůznější dárky pro nakupující.“ (str. 232)

Antologie V cizí kůži je přínosná hned v několika ohledech. Seznamuje čtenáře s tchajwanskými autory a autorkami, jejichž dílo doposud nebylo v českém překladu k dispozici, popřípadě přináší další texty již známých autorů a dotváří tak pomyslnou mozaiku znázorňující hlavní proudy moderní tchajwanské prózy. Kromě toho se zvídaví čtenáři mohou dozvědět mnoho zajímavého i z fundovaných doslovů k textům a medailonků autorů, které jsou zařazeny na konec knihy a nepůsobí díky tomu rušivě. Některé překlady by si zasloužily trochu pečlivější redakční úpravy (např. odstranění přechodníků). Antologie ovšem stojí za pozornost i ve světle této výtky.